Jiří Welsch o prvním týdnu, svém vkladu, o izraelské jinakosti a Petru Czudkovi jako kandidátovi na repre

Nejenže jeho návrat do české kotliny se zrodil pro vnější svět velmi nečekaně. Další zajímavostí comebacku Jiřího Welsche do ligového dění pod vrchem Říp bylo to, že k němu došlo na slovenské půdě. Není to slušný paradox? "Tak je to asi správně řečené - do Čech jsem se vrátil na Slovensku," usmál se 32letý křídelník, který se před pár dny stal novou posilou mistrů z Nymburka. "První dva zápasy v Levicích a v Opavě byly příjemné, vyhráli jsme výrazným rozdílem, byli jsme lepší. Ve VTB lize už přišel těžší test, ale dokázali jsme uspět, i když jsme si to zkomplikovali ztrátou 18bodového vedení. Celkově bych řekl, že ten první týden byl hodně hektický - hned s třemi zápasy v pěti dnech, ale byl i úspěšný, takže převážila spokojenost."

Přišel jste i jako pomocník na rozehrávku. Kolik času jste na této pozici strávil v Levicích a v Opavě?
V prvním zápase míň, bylo to pět až osm minut. V Opavě už potom víc. Tam jsme druhý poločas začínali na perimetru s Mikem Taylorem a Vojtou Hrubanem a já jsem plnil pozici středního rozehrávače. Odehráli jsme tak celou třetí čtvrtinu a podle mě velmi dobře. A víc jsem měl rozehrávku na starosti i proti Klajpedě ve VTB lize. Nějaký čas tam strávím, což je teď dané i absencí Adriana Abramse, kterého trápí kotník.

Když bude například Abrams chybět, tak se na křídlo v zápase ani nepodíváte?
To zase podívám. I s Klajpedou jsem hrál na všech možných pozicích. Basket, který hrajeme, je hodně všestranný. I naši pivoti jsou hráči, kteří umějí všechno, hrát pod košem i venku a v obraně můžou přebrat i menší hráče. Na perimetru je to podobné. Minule předvedl výborný zápas Pavkovič, Taylor může hrát na jedničce i dvojce, celý tým je hodně všestranný a pozice a role na hřišti se mohou proměňovat.

V případě izraelských trenérů v Nymburce se často používají pojmy jako neobvyklá obrana nebo útok. Jsou to jen fráze, nebo to tak jiné skutečně je?
Dosud jsem to mohl posuzovat jen zvenku, jako soupeř, po týdnu v týmu můžu říct, že to trochu jiné je. V obraně se situace často řeší v uvozovkách jednoduše, spíš než nějakými složitými výpomocemi a rotacemi, jako to řeší trenéři jinde. Kouč Ginzburg prostě řekne: Tak to přeberte, to je přece jedno. Tenhle může bránit támhletoho a tenhle zase tohohle. Kdykoliv to jde, tak se prostě přebírá, což u jiných trenérů, dodržujících určité obranné šablony, tak časté není. A v útoku je vedle rychlosti důraz kladen taky na jednoduchost. Máme pár akcí na rozběh určitých pohybů a pak je to všechno zakončené pick and rollem, kromě asi dvou akcí, kdy se dává míč dolů. Nevím, jestli to jde nazvat klasickým izraelským basketbalem, ale od trenéra je na tohle kladen důraz ve velké míře.



Vašich 13 bodů a 7 získaných faulů za 26 minut proti Klajpedě znamenalo, že už jste musel hrát aktivněji, než předtím v lize?
Já se snažil hrát aktivně i v Levicích, kde jsem taky byl faulovaný víckrát. Jak jsem to zatím vycítil, je to možná něco, co tenhle tým potřebuje, tedy aktivní hru z perimetru. Máme hráče, kteří umějí střílet z dálky, a myslím, že to je třeba vybalancovat nějakou agresivnější hrou do koše ? ať už do zakončení, do získávání faulů nebo natažením obrany a vytvářením pozic pro ostatní. Na tohle se snažím soustředit.

S Klajpedou jste také měl -8 bodů v kolonce plus/minus. Na vrub čeho to připsat?
Začínal jsem třetí čtvrtinu a šel střídat, když jsme měli trhák a naopak Klajpeda slabou chvilku. A ve čtvrté čtvrtině, kdy se hosté vraceli do zápasu, jsem byl zpátky na hřišti. Asi tím to bylo, ale sám tomu nevěnuju nějak moc pozornosti.

Proběhlo vaše zapracování do týmu snadněji, než byste býval čekal, i díky zkušeným českým hráčům, s kterými se už delší dobu znáte nebo jste s nimi hrál?
Díky tomu proběhlo naprosto bez problémů zabudování do týmu mimo palubovku. Lepší přijetí jsem si nemohl přát. Na hřišti to ještě bude určitý proces, zatím mám za sebou jen pár zápasů. A nejsem tu jedinou změnou, jako významný hráč se zapracovává i Rado Rančík.

Když v neděli nadešel první domácí zápas, po 12 letech opět v dresu českého týmu, proběhl tak, jak jste si třeba někdy dřív představoval, že to jednou bude?
No, nevím, já jsem si ho ani nijak nepředstavoval. Věřil jsem, že bude vítězný a to nakonec byl. Odehrál jsem celkem dobré utkání, jistě to mohlo být i lepší, protože jsem minul několik proměnitelných střel. Jak už jsem ale několikrát říkal, jsem už teď ve věku, kdy úspěšnost zápasu posuzuju jen podle toho, jestli se vyhraje, nebo ne. Z tohoto pohledu byl návrat do Česka úspěšný.



Odskočím ještě do Opavy. Tam to měl se svou vypleněnou sestavou hodně těžké nováček mezi ligovými kouči Petr Czudek, přesto se zeptám ? měl jste pocit, že se na vás snažil něco speciálního nachystat?
(směje se) Ne, to jsem neměl. S Petrem jsme se večer před zápasem sešli, už nějakou dobu se samozřejmě známe. Viděli jsme se teď po delší době. Řeč sklouzla i na zápas, ale Petr neříkal, že by něco na mě nebo na tým extra připravoval. Měl dost problémů s některými zraněnými a spíš se soustředil na jiné zápasy.

Když už o něm mluvíme, tak teď nepřímo přiznal, že by jednou rád vedl i chlapskou repre. Je podle vás tím, kdo by v budoucnu tuto pozici mohl zaujmout jako nástupce kouče Budínského, nebo někoho, kdo přijde po něm?
(s úsměvem) No, mluvit o nástupci Pavla Budínského, když se nám zrovna podařilo postoupit na ME, není nejlepší okamžik, ale pokud to vezmu hypoteticky, tak Petr je člověk, který by tuhle roli mohl jednoznačně zastat a plnit ji s velkým úspěchem. On je na začátku své trenérské kariéry, ve své první sezoně v Mattoni NBL, nicméně má za sebou spoustu let v lize a reprezentaci. A jako rozehrávač to byl mozek týmu a takový trenér na hřišti, takže pokud je někdo předurčen k tomu být dobrým trenérem, Petr to určitě je. A i pro reprezentaci by byl tím správným kandidátem.


Petr Hamták