Jiří-W o nejhorším útoku léta, nepanice, žádosti kouče, nepotřebě rozehrávače i o pouhé minutě od "atentátu"

"Myslím, že jsem podal průměrný výkon." Tak zněla jeho slova na oficiální tiskové konferenci po utkání v Bělorusku. Skromná slova. Až zbytečně skromná. Ač jeho výkon nebyl zcela bezchybný, muset se v polovině zápasu venku, kdy se na tým valil dotahující protivník, přešvenkovat na této úrovni z křídla na velitelský můstek rozehrávky není bojová mise pro každého. Jiří Welsch ji však bez mrknutí oka přijal. A splnil. Možná ne naposledy. I o tom hovořil z dějiště prvního kvalifikačního duelu o ME, za souběžného uklidňování hlučícího asistenta Mikea Taylora.

Jiří, komplimenty na vaši hlavu. Jak velké nervy jste proti Bělorusku zažíval vy osobně, když se hra z 11bodového náskoku začala sypat?
Pro mě to zase takové nervy nebyly. Samozřejmě v té třetí čtvrtině jsme se dostali do složitých momentů a pod tlak soupeře, nicméně jsme na to dokázali dobře zareagovat a vyhrát. V přestávce před čtvrtou čtvrtinou jsme si řekli, že není vůbec důvod panikařit, hrajeme první zápas, navíc těžký a na hřišti soupeře, ale je vyrovnaný stav, takže nic lepšího jsme si nemohli přát. Zase takové nervy to tedy nebyly. My jsme hráli líp a vyhráli zaslouženě.

Když to bylo o 11 a domácí neměli trojku ani útočný doskok za celý poločas, tak se zdálo, že zápas začínáte mít pod kontrolou. Proč se obraz hry ve třetí čtvrtce tak změnil?
(usměje se) Bylo jasné, že hra v druhé čtvrtině nám vycházela ideálně. Oni nedávali zvenku, my jsme dobře doskakovali a věděli, že oni mají problémy s návratem do obrany, což jsme několikrát využili k lehkým košům. Domácí ale bohužel začali třetí čtvrtku trojkou a začala se projevovat i jejich větší fyzická síla. Byli silnější a na doskoku nám dělali problémy. Navíc v útoku jsme pak hráli do plné obrany, a proto se naše zhoršila.

Teď už k vám. Byl jste trenérem Budínským už během přípravy chystán na variantu, že budete muset převzít i rozehrávku?
Tak, bavili jsme se o tom. On se mě ptal, jestli by mi to v některých pasážích hry nevadilo, a já s tím neměl problém. V některých fázích minulé sezony jsem se při zraněních spoluhráčů v Charleroi na jedničku posouval a hrálo se mi tam dobře. V průběhu přípravy jsem se ale na rozehře objevil minimálně a sáhli jsme k tomu výrazněji až teď, když se Tomáš Satoranský dostal do problémů s fauly. Poprvé to bylo myslím už ve druhé čtvrtině.   



Když k této variantě s vámi došlo hned v prvním zápase s Bělorusy, jde předpokládat, že v těžších utkáních s Italy nebo Turky vás na pozici 1 uvidíme častěji?
Tak to nevím, to by musel říct trenér. Je to možné i pravděpodobné, ale já bych z toho nedělal zase tak velkou věc. Naše hra je stavěná tak, že klasického středního rozehrávače vyloženě nepotřebujeme. Snažíme se o hodně pohybu v útoku, o otevřenou hru a na perimetru máme dostatek hráčů, co si navzájem mohou pomoct. A musím říct, že máme Tomáše i další dva rozehrávače a ti budou určitě taky hrát.

Vzpomněl jste si při utkání víc na poslední sezonu v Charleroi, nebo na své začátky ve Spartě, když jste byl na rozehrávku přesunut?  
Ve Spartě už jsem, myslím, na rozehrávce nebyl, to spíš ještě v dorostu, v juniorech. Většinu kariéry už jsem pak byl na křídle. To že jsem se v Charleroi k rozehrávání vrátil, mi určitě pomohlo. Ne nadarmo se říká, co se v mládí naučíš, to ve stáru jako když najdeš.

Byl hlavním nebezpečím ze strany domácích nájezdník Kudrautsau z perimetru?
Věděli jsme, že on a jejich naturalizovaný Američan na rozehře jsou pro ně klíčoví muži, tvůrci hry. Ostatní tam jsou už spíš jako střelci a zakončovatelé. Jedním z hodně důležitých momentů zápasu bylo, když si na Davidu Jelínkovi Kudrautsau udělal čtvrtý faul, a byl stažen na lavičku. Celkově jsme na něm v obraně odvedli dobrou práci.     

Co pro vás hrálo ve vyrovnané koncovce?
Naše obrana. Útočně jsme neměli dobrý zápas, dokonce bych řekl, že ze všech letošních to bylo v útoku nejslabší. Nicméně v posledních třech čtyřech minutách jsme je nutili do těžkých střel, doskočili jsme a víceméně to měli pod kontrolou. A jistě tam padly i důležité trefy jako koš s faulem z rychlého protiútoku Davida a pak půl minuty před sirénou trojka Tomáše.

A teď přiznejte, jak moc vás vystrašila ta situace z ranního tréninku, kdy na palubovku dopadl jistič světla?
No, jediné štěstí bylo, že asi minutu předtím jsme z palubovky odešli a rozcvičovali se v tom inkriminovaném okamžiku na postranní čáře. Kdyby to na někoho z toho stropu spadlo, mohlo by to být hodně nepříjemné. Ještě jsem nikdy nic takového nezažil, ale nemyslím, že by to u nás cokoliv ovlivnilo. Pravděpodobnost, že by se to stalo dvakrát, byla dost malá (směje se) a všichni se tak dál koncentrovali na zápas. Tím, že se to obešlo bez zranění, je to tedy spíš úsměvná příhoda.  
 

Petr Hamták