Jiří Šoula o vypnutých hlavách, udatném obranáři Matějovi, mohutně fandící rodině a hraní pro Adama

Křídelník Jiří Šoula zná pardubickou halu Na Dukle jako své boty, přesto si v ní při zápase se Španěly musel připadat jako nováček. Napěchované hlediště, nervózně povzbuzující členové české A-reprezentace i bedlivý pozorovatel Jan "Wizard" Veselý - něco podobného ve své staré známé aréně ještě nezažil. Nakonec Španělům nasypal deset bodů, se spoluhráči si mohutnými loky vychutnal aroma vítězné atmosféry a Basketmagu poskytl horké pozápasové interview.

Jirko, jaký máte právě tep?
Tak dvěstě padesát... (usmívá se)

A je to způsobeno spíš fyzickou zátěží, anebo atmosférou, která tady panovala?
Atmosférou, kterou tady diváci vytvořili. Ničím jiným to není.

Vraťmě se ještě do doby před zápas se Španěly. Jak jste v týmu prožívali zpávu ohledně nenadálé absence Adama Pecháčka?
Prožívali jsme to pochopitelně špatně, protože je to náš klíčový hráč a navíc jsme na jeho přítomnost na hřišti byli z přípravných zápasů zvyklí. Řekli jsme si ale, že nad tím nesmíme věšet hlavu a teď tyhle zápasy hrajeme právě pro něj. Troufám si říct, že nám to nakonec ještě přidalo na motivaci.

Adam měl patřit mezi vaše klíčové hráče, jak se s ohledem na jeho neúčast na ME změnily hlavní předzápasové pokyny trenérů? Co měl být váš hlavní trumf bez Pecháčka na hřišti?
Naším hlavním trumfem mělo být dobré pokrytí doskoků, na které jsme si bez něj měli dát ještě větší pozor. To se nám ale popravdě moc nepodařilo. Zároveň jsme se měli vyvarovat zbytečných ztrát míče a s tím už to přeci jen bylo lepší. Přestože jsme jich pár udělali, nebylo to tak špatné, aby nás to stálo vítězství.



Na začátku zápasu českému týmu příliš nefungovala obrana. Byla na vině nervozita?
Asi ano. Zřejmě nám všem před domácím publikem trochu ztuhly nohy a taky hlava. Obrana je jenom o hlavě a nám od ní ztuhlo v podstatě celé tělo, takže jsme se při bránění nedokázali "nutit" k maximálnímu vypětí. Postupem času ale nervozita opadla, a díky tomu se zlepšila i naše obrana.

Vy sám jste v úvodu duelu bránil hlavní španělskou hvězdu Sanse. Jaký je to player?
Je to vysoký hráč (má přes 190 centimetrů) a může jak rozehrávat, tak hrát i z křídla. I když to dneska nevypadalo, není moc střelec, ale je to "kejvač". Normálně nechce vůbec střílet, maxímálně čeká na úplně volnou pozici, zato chce neustále jenom najíždět do koše.

Druhou hlavní personou Španělů byl Ilmane Diop - muž, který byl na kurtu zřetelně nejvyšší a navíc délka jeho paží byla zralá na zápis do zlaté knihy pelhřimovského muzea kuriozit. V českém dresu jej po většinu zápasu bránil stále ještě čtrnáctiletý Matěj Svoboda a vedl si bravurně. Věděli jste od začátku, že ho trenéři na Diopa pošlou?
To ne, nic nebylo dopředu stanoveno. Hned po tom, co se ale dostal na hřiště, začal ho Matěj velice dobře bránit, a tak nebyl důvod něco měnit. Matěj je velice dobře fyzicky připravený, trenér na to vsadil a my jsme mu taky věřili. Nakonec odvedl přesně tu práci, kterou jsme od něj čekali, a já doufám, že mu tenhle dobrý zápas pomůže i s ohledem na další utkání.

Vaším dalším soupeřem budou Řeci a prý jsou fyzicky ještě víc nabušení, nežli Španělé. Je to tak?
Těžko říct. Fyzicky jsou na tom asi i lépe, nežli Španělé, nejsou ale zase tak vysocí. My už jsme proti nim hráli v přípravě a víme, že je můžeme přehrát. Do toho zápasu tak budeme nastupovat s otevřenou hlavou a prostě je půjdeme porazit. Pomůže nám i dnešní vítězství, které nás samozřejmě psychicky hodně povbudilo.

K dnešnímu vítězství českého týmu nepřispěl ve skutečnosti jen jeden zástupce rodiny Šoulových. Kromě vás, Jirko, je třeba ocenit i heroický výkon vašich rodičů, kteří váš tým povzbuzovali s vypětím všech sil a stali se na tribuně jednoznačným motorem všeho fandění. Co říkáte na jejich "výkon"?
Přiznám se, že o tom skoro nevím. My jsme ani neměli dovoleno příliš si hlediště všímat, bylo nutné, abychom se stoprocentně soustředili jen na náš zápas. Občas jsem si ale přeci jen něčeho všimnul a jsem pochopitelně moc spokojený, protože nám fandění celé haly neustále pomáhalo.


Foto: ČBF