Již dvojitý otec a 4. lupič ACB o pasové aféře, různých cizincích, Rudyho dvojtaktu v TOP7 a prohrané večeři

INTERVIEW Z LŮNA ACB S PAVLEM PUMPRLOU    Je to týmový hráč a tak mu celou sezonu nešlo o body, asistence a doskoky, ale "hlavně o tu večeři". Vyhrál by ji od asistenta kouče v Obradoiru, pokud by skončil nejhůř na bronzovém stupínku mezi všemi lupiči míčů ACB. Nakonec jej na cílové pásce v průměru o pět setin zisku předstihl Xavi Rabaseda, přesto ne každý může říct, že je v nějakém oboru čtvrtý nejlepší v národní lize kontinentu číslo 1. Pavel Pumprla toho ale v minulé sezoně, své třetí španělské, stihl mnohem víc. Vůbec poprvé skončil v celém ročníku v plusu při pobytu na hřišti, a to hrál za skoro funglnově složený tým, s hlavní ambicí se zachránit. Skoro o bod si meziročně zvedl bodový průměr (na 7,5), k tomu jako stálý člen základu přidával i 3 doskoky, 2 asistence a 1,55 zisku. Mimochodem, pokud by v mužstvu, kterému o tři výhry uniklo play-off, zůstal, stal by se jeho už služebně nejstarším hráčem. Nyní už tento dvojnásobný otec, který se svou ženou čerstvě přivítal na svět syna Lukáše, zabrousí pod povrch dění nejen u svého týmu, ale také u toho madridského, barcelonského a řady dalších. A o celé španělské lize posledního roku řekne prakticky všechno, co o ní ví.

Pavle, máte za sebou osobně dobrou sezonu, ač poměrně těsně neskončila dosažením play-off?
Ano, navíc i klubová spokojenost byla dostatečná. Tým se zase hodně obměnil, měli jsme dost mladou a kapánek nezkušenou sestavu a hlavní úkol tak byl udržet se, což se povedlo s velkým předstihem. K play-off bohužel kousek chyběl, ale letos to okolo toho osmého místa bylo hodně vyrovnané. Nám chyběla trochu větší vyrovnanost výkonů. Sice jsme s některými soupeři kolem osmé příčky měli pozitivní bilanci, ale poslední zápasy jsme nastoupili proti Realu, Barceloně, Malaze a Vitorii, což by byl těžký oříšek pro každého.

O kolik jiná vlastně byla vaše sestava oproti loňsku?
O devět lidí. Zůstali jsme jen já, střelec Corbacho a brazilský rozehrávač Luz (oba po této sezoně odešli). Navíc kromě dvou tří hráčů byli ostatní v ACB úplní nováčci.

Tak to je dosažená bilance 15-19 a 12. místo pro váš skromný klub skoro zázračný výsledek.
Určitě. A i přes očekávanou nevyrovnanost výkonů byl předváděný basket hlavně v zápasech, kdy nám to sedlo a věřili jsme si, dobrý. To se stávalo především doma, kde jsme prohráli jen pět utkání (ze 17). Venku jsme ale vyhráli jen třikrát, což byl obrovský rozdíl, a právě tam se projevila nezkušenost. Jakmile jsme u soupeřů začali prohrávat, hlavy šly dolů a už jsme to nebyli my.



Vám v sezoně navíc vedle play-off těsně unikla i Copa del Rey, kam jde nejlepších 8 celků po polovině základní části...
Nebyli jsme daleko, ale bohužel v poslední fázi před koncem té první poloviny jsme hráli stejně jako pak na konci sezony s euroligisty, a i když jsme tam něco vyhráli, bylo to hodně těžké. Chyběly nám maximálně dvě výhry.

Šlo letos o nejvyrovnanější sezonu v ACB, jakou jste dosud zažil, když uvážíme, že třeba i zachraňující se Sevilla porážela celky z čela a týmy z 8. a 17. místa dělilo jen 8 výher?
To rozhodně ano. Letos nepůsobil v ACB žádný tým jako Valladolid, o kterém se loni od začátku předpokládalo, že bude na padáka. Letos nikdo takový nebyl a třeba Manresa, která celou sezonu vypadala na sestup, se zachránila posledním zázračným vítězstvím na Realu. Ten už měl jasné první místo a ještě dooslavovával trimuf v Eurolize, ale i tak šlo o neuvěřitelný výsledek a ještě se tím zachránit, to se jinde v Evropě nestává. A ACB to přidává na zajímavosti.

Otázkou ovšem opět je, kdo vlastně bude sestupovat (dolů měly jít poslední dva týmy San Sebastian a Fuenlabrada), protože stejně jako v posledních letech se z druhé ligy do ACB týmy moc nehrnou.
Podle posledních informací Burgos, který už snad potřetí za sebou vyhrál základní část druhé ligy, zažádal vedení ACB, že by zaplatil asi pětinu všech vstupních poplatků a zbytek by splácel v dalších letech, na což ale vedení soutěže, pokud jsem to dobře pochopil, nepřistoupilo. Ovšem další tým s nárokem na postup, vítěz play-off z Ourense, což je shodou okolností klub od nás z Galicie, už vypadá nadějněji. Snad by se do toho měli vložit i někteří sponzoři našeho klubu. Po Burgosu byla soutěž nabídnuta předposlednímu týmu letošní sezony ACB, což byl San Sebastian, a poslední Fuenlabrada čeká na rozhodnutí Ourense.

Do ACB se z LEB Gold poslední roky moc týmů nepodívalo, že?
Je to tak. Předloni nešel nahoru nikdo a loni jen Andorra.

Česko tedy není na tomto poli až tak s výjimečné. Ve Španělsku navíc zřejmě velkou roli hrají i vysoké vstupní poplatky...
Tam je hlavně velký rozdíl mezi týmem, který už v ACB hrál, a nemusí tak platit velkou část těch poplatků. Naopak úplný nováček musí zaplatit všechny, což dohromady vyjde na 5 milionů eur! To je přitom částka rovnající se rozpočtu i některých klubů ze středu tabulky ACB. Samozřejmě sehnat najednou takovou částku je problém pro každého (plus rozpočet na sezonu).



Vy jste byl na konci sezony poprvé v souhrnném plusu při pobytech na hřišti, přičemž statistické průměry jste měl následující: validita 9,5, 7,5 bodu, 2 asistence, 3 doskoky, 25 minut. Jste s těmito ciframi spokojen?
Spokojený jsem, ale důležitější věcí než osobní statistiky je pro mě pocit ze hry. A letos se mi hrálo mnohem líp než předchozí sezonu. Náš projev byl týmovější, neměli jsme žádnou individualitu, pro kterou by se všechno hrálo, a proto to bylo příjemnější. Každý zápas mohl dát hodně bodů někdo jiný, přičemž hlavně na konci sezony se zbláznil Adam Waczynski, který si tou dobou držel průměr přes 20 bodů. A Maxi Kleber, který se stal největším překvapením sezony, v jednom zápase dal snad 36 bodů a udělal rekord sezony ve validitě. I Alberto Corbacho měl zápasy, kdy mu to sedlo, a pak sázel trojky "jako za mlada"? A já sám jsem si sledoval jen jednu osobní statistiku, a to kvůli sázce s asistentem trenéra. Pokud bych skončil mezi top třemi hráči celé ligy v ziscích, tak by mi platil večeři. Většinu sezony jsem se mezi třemi držel, ale posledními dvěma zápasy s celkem asi jen jediným ziskem jsem spadl na čtvrté místo, takže večeře padla na mě. Musím říct, že ty zisky mi dělaly radost. Zatím jsem v nich skončil nejvýš za dobu v ACB.

I přes 9 nováčků v týmu se ale zřejmě nezměnila vaše pozice ve hře směrem k vyššímu počtu pokusů a podobně.
Tím, že se nezměnil trenér, ani systém hry, jsem s tím ani moc nepočítal. Spíš přibylo zápasů, kdy jsem měl víc příležitostí, díky tomu, že nám chyběli jasní dva typičtí skóreři. Takže komu to zrovna šlo, pro toho se hrálo.

Již zmíněný německý spoluhráč Kleber zamířil do Bayernu, 12. střelec ligy Corbacho nabral směr Vitoria, už v červnu klub naopak angažoval Tylera Hawse z NCAA, ukrajinského centra Pustovyje a litevského forwarda Bendziuse ze Sopot. Opět to tedy vypadá na spoustu změn. Vy sám zůstáváte?
To zatím netuším. Klub tvrdí, že nějakou nabídku by mi dát měl. Čekám, jestli ze mě opět udělají restricted free agenta, což klub může udělat u určitého počtu hráčů. Na tom to bude hodně záviset. Pokud mě tam dají, mají pak povinnost připravit nějakou nabídku, přičemž vše platí jen v rámci Španělska. Pokud hráč nepřestoupí do určitého data, což je, tuším, polovina července, tak ještě v rámci Španělska může odejít jinam, ale oba kluby už se musí finančně vyrovnat? Upřímně jsem čekal, že naše sestava zůstane kompletnější, protože sedm osm hráčů bylo pod smlouvou nebo klub měl opci. Nakonec to ale opět vypadá, že zůstanou jen nějací čtyři hráči z letošního kádru.

Osobně chcete zůstat, nebo budete čekat i na jiné možnosti?
I kvůli tomu jsem loni podepisoval jen na jeden rok, protože mám rád možnost, když se můžu po trhu porozhlédnout. Teď čekám, co přijde, a zároveň budu sledovat, zda budu zařazen mezi ty chráněné hráče, a přijde i nabídka z Obradoira. Samozřejmě bude záležet, jaká bude. Během sezony žádné kontakty s jinými kluby neproběhly. V poslední době si kvůli problémům s rozpočty kluby finance hodně hlídají a podepisují hráče až po skončení sezony, kdy už vědí, kolik na tu další mají peněz.



Po ekonomicky těžších posledních letech, jaký byl letošní rozpočet Obradoira?
Netuším přesně, byl ale zhruba o pětinu nižší než mé první dvě sezony, kdy se pohyboval se vším všudy kolem 4 milionů eur. Na rozdíl od řady dalších klubů z ACB ale slouží Obradoiru ke cti, že i když při té výši rozpočtu nebyly gáže nějak závratné ve srovnání s některými jinými kluby, tak se platilo bez problémů, což je teď v ACB spíš výjimka. Pro příští sezonu bude záležet, jestli Ourense půjde do ACB. Mohlo by to odlákat některé naše sponzory, nebo rozdělit jejich příspěvek, což by mohlo pro rozpočet Obradoira znamenat problémy.

Jaká je vůbec praxe u hráčů ACB, dostávají "čisté peníze", nebo jsou OSVČ?
Španělští hráči si příjem daní sami, cizinci dostávají platy čisté.

Možná rok zpátky jsem slyšel názor, že aktuálně mít v Evropě milion eur za sezonu je už výsadou jen pro tu nejužší špičku. Kolika hráčů se to teď může týkat v ACB?
To se omezuje v podstatě jen na Real a Barcelonu, kde by to mohla být vždy tak polovina sestavy. V rovněž euroligové Malaze, myslím, nikdo takový není. Teď sice něco takového nabízela rozehrávači Grangerovi, aby prodloužil, ale stejně utekl za lepším do Efesu Istanbul.

Třeba Badalona jako šestý tým základní části vzdala Eurocup. Jaká je tedy aktuální ekonomická situace ACB?
Není růžová, ale několik tradičních týmů jako Badalona nebo Estudiantes vypadá stabilizovaně. Co jsem slyšel, tak nikomu se tam neplatí moc, ale platí se stabilně. Z minimálně čtyř pěti klubů jsem ale taky slyšel o velkých zpožděních s platbami a můj bývalý spoluhráč mi říkal, že v Manrese viděli něco jen na začátku sezony a pak půl roku nic. A týmy ze spodku? Třeba o Fuenlabradě se tradičně říká, že platí jen cizincům. Pokud jde o Badalonu bez Eurocupu, tak si zřejmě nechtějí rozhodit rozpočet. Vědí na co mají, a mně to přijde jako rozumné rozhodnutí, než riskovat, že zase spadnou do neplacení hráčům.

Pojďme k pasové aféře v USA narozeného dua Panko (Fuenlabrada, dva roky po sobě top skórer ACB) - Slaughter (Real), kdy oběma hráčům bylo zjištěno používání pasu Rovníkové Guiney stejného čísla (díky pasu africké země jsou počítáni k cizincům spadajícím pod Dohodu z Cotonou o pomoci EU skupině afrických, karibských a tichomořských států a nejsou oficiálně bráni za Američany, které může mít každý tým jen dva, Guinea je prý pro tyto účely v ACB velmi populární). Je pravda, že na základě této kauzy by pro příští sezonu měla existovat už jen možnost 12členné soupisky, tedy bez varianty s 11 muži, a především místo 5 cizinců ze zemí EU/Cotonou a 2 cizinců odjinud (především z USA) by byli 4 odjinud a jen 3 z EU/Cotonou? A co by to pak znamenalo pro tvorbu soupisek?
Po pravdě jsem to moc nikde nezaznamenal, ale mám pocit, že ACB je teď ustálená na tom, že když se řekne cizinec, Američan to znamená v menšině případů, což se nikde jinde nedá říct. Když se podívám na některé týmy, tak všichni cizinci jsou tam Evropani. Třeba v Barceloně jsou jen Thomas a Doellman, a Oleson ač narozený na Aljašce, je už psaný jako Španěl. Takže je to omezeno i těmi pravidly, kdy Američané smí být jen dva, ale stejně si nemyslím, že by to tady dopadlo jako v Německu a dvě další místa pro Evropany by se nahradila Američany.



Pokud by se to ale přece stalo a Američanů by skutečně smělo být víc?
Myslím si, že ani tak by to pro Evropany neznamenalo zásadní problém. Do ACB chodí jedni z nejkvalitnějších evropských hráčů, výběr na kontinentu je velký a nemusí se hned sahat po Američanech. Pro většinu klubů by to velkou změnu neznamenalo. I Obradoiro vždycky hledalo posily na prvním místě mezi Evropany a v hodně klubech by to bylo podobné.

Posuňme se teď do samotné špičky soutěže. V té se letošní soupiska Realu na první pohled jevila oproti Barceloně přece jen o něco nabitěji. Neobjevily se ve Španělsku zprávy o tom, kolik letos oba kluby na hráče vynaložily a zda tam nějaký rozdíl byl?
Real byl v minulých letech už tolikrát blízko všemu, zejména vítězství v Eurolize, že už mu chyběl jen malý kousek. Letos působil ještě kompaktnějším dojmem, ale jádro už bylo spolu dlouho, navíc ho vhodně doplnili, což se týkalo Mačiulise na pozici 3 a Nocioniho, který svými zkušenostmi a bojovností pomohl rozhodnout hodně zápasů. Llull měl životní sezonu, plus (MVP sezony) Reyes se vrátil do formy..., no on vlastně takhle dobře nikdy nehrál. Měli velké sebevědomí, šli si za všemi tituly a prošli tím na všech frontách hodně suverénně. Ohledně rozdílu v rozpočtech bych se odhadů neodvážil, ale i když se to možná nezdá, tak i na soupisce Barcelony jsou All-Star hráči. A byť tam nějaký rozdíl mohl být, Barca by si mohla dovolit mít stejný rozpočet jako Real. Zvolila ale jinou cestu. Ta jí většinou vychází, letos ale vnitřní síla Madridu a přesvědčení, že vše vyhrají, byly nezdolné. A ještě k tomu jeho rozpočtu - nepřekvapilo by mě, kdyby se ten letošní pohyboval kolem 30 milionů eur.

Jaký byl vůbec rozdíl mezi loňským a letošním Realem? Mohl se letos i přes neutuchající tok trojek víc opřít o vnitřní hru?
Ta podkošová sestava byla hodně dobře zvolená. Každý hráč byl trochu specifický, vhodně se doplňovali, a když to nikomu nešlo, okamžitě ho mohli nahradit. A mně se líbili oba hráči na pozici 3, jak KC Rivers, ač není typická trojka, tak hlavně Mačiulis, který tomu hodně přidal. Real hrál skvěle už loni, a když se letos třemi hráči ještě vhodně doplnil, šlo to už samo.

Barcelona s Realem ztratila finále ve všech třech domácích soutěžích a celkově prohrála 7 z 9 vzájemných zápasů. Co její letošní výkonnost nejvíc ovlivnilo?
Těžko se to hodnotí, když do toho člověk tolik nevidí, ale je pravda, že zranění na to mohla mít velký vliv. V první půlce sezony i k nám přijeli snad jen s jedním křídlem a s tím se hraje hodně těžko. Pak se do nich ta nejistota začala vkrádat a neměli tu vnitřní sílu a sebevědomí Madridu, který ho měl největší v Evropě. Jinak Barcelona se zdravými hráči disponovala srovnatelnou hráčskou kvalitou, ale když s Realem prohrávala jeden zápas za druhým, těžko se to lámalo. Možná vyhrát třetí zápas Finále ACB na domácí půdě, mohlo to ještě dopadnout jinak, ale vypadalo to, že tu sílu na to už nemá.

Barcelona byla také hodně zranitelná venku a v některých španělských médiích se objevilo, že se tolik jako dřív nemohla opřít o obranu. Jaká byla vaše observace?
Je pravda, že letos neměla žádné hráče, o kterých bych řekl, že jsou typičtí obránci. Samozřejmě "Saty" na rozehrávce je velice nepříjemný díky své výšce a atleticismu, pivoti Pleiss s Tomičem jsou strašáky pod košem a možná bych ještě přidal Thomase a Olesona, ale takovou defenzivní jistotu neměli a v útoku se jim příliš nedařilo. Nevím, jestli pořád čekali, až se konečně uzdraví Navarro a zachrání to. Chyběla tam lehkost a správný rytmus a ani o obranu se nemohli opřít jako v některých minulých letech. Některé zápasy měly podobu přestřelek a to není styl trenéra Pascuala, a tím pádem ani toho týmu.



Při vědomí, že se v ACB povolují jen dva Američané, až skoro překvapuje, že si tým kalibru Barcelony vezme hráče, jakým je Thomas, který v útoku není právě nejvýraznějším a nejjistějším typem. Vy hrajete na stejné pozici a máte s ním osobní zkušenost, proto by mě zajímal váš názor na něj.
Před sezonou jsem byl hodně překvapený. To jméno mi moc neříkalo a nestává se, že by Real nebo Barcelona podepsaly někoho, koho neznám. Ani na začátku nedokazoval, že by byl hráčem pro Barcelonu, ale později už byl hodně stabilním článkem sestavy. Není typ hvězdy, ale zároveň do toho přináší jiný styl a před naším vzájemným zápasem v druhé půlce sezony ho "Saty" hodně chválil. Říkal, že umí hrát jako jediné jejich křídlo zády ke koši, postupně začal i mnohem líp bránit a stal se platným.

Překvapil i vás reprezentační kolega Satoranský tím, že jako původně "back-up" zkušeného Huertase byl nejužitečnějším hráčem Barcelony ve čtvrtfinále Euroligy a pak málem i neužitečnějším hráčem celého play-off ACB? A není až divné, že klub tohoto kalibru táhne úplný nováček?
Na jednu stranu nás, co dobře známe "Satyho" drajv a schopnosti, to příliš překvapit nemůže. Sám jsem mu před sezonou říkal, že lepší doba pro příchod do Barcelony být nemohla, protože jsem čekal, že bude mít velké příležitosti hrát a bude se s Huertasem střídat půl na půl. Nakonec to ještě překonalo mou už tak optimistickou předpověď. "Saty" hrál ještě víc a statistiky měl úžasný. Je ale pravda, že - a to ne, že bych to "Satymu" nepřál - to takhle asi nemělo být. Takový tým by měl mít tahouny mezi těmi stabilnějšími hráči, kteří jsou tam déle, a možná by pak i víc vyhrávali. Nikdo takový tam ale nebyl, a proto sezona dopadla neúspěšně, protože bez titulů to pro Barcu neúspěch je.

Byl v médiích Tomáš řešen v sezoně hodně?
Mluvilo se o něm hodně, ale on už byl v lize tak známý a minulý rok měl ještě v Seville jedny z nejlepších statistik v soutěži, že už to moc nepřekvapovalo, že si vedl tak dobře. I na tom je vidět, jaké jméno už tam má vybudované.

Přece bych ale jednu "přidanou hodnotu" působení v FCB viděl - mnohé jeho barcelonské dunky kandidovaly na nejlepší akci kola v ACB. A vy ať jste se snažil sebevíc, byl jste mezi TOP7 jednou či dvakrát. Je tedy rozdíl dunkovat jako hráč Barcy nebo v dresu jakéhokoli jiného týmu kromě Realu?
To stoprocentně. Už jsme si dělali legraci, že Rudymu Fernandezovi (z Realu) stačí dát dvojtakt a je v akcích kola. (směje se) Nevím, jestli to je větší sledovaností těch zápasů, ale něco na tom bude. Abych se ale vrátil k tomu, že "Saty" tam měl tolik akcí - ve vší skromnosti bych zařadil všechny jeho dunky před můj nejlepší. Takže v jeho případě to o té "pomoci dresu" platit nebude. Z každého zápasu bych mu tam jednu akci dával pravidelně.

Ač se to nezdá, už za dva měsíce je tu mistrovství Evropy. Proto se na závěr nejde nezeptat, zda čekání na novou smlouvu bude mít vliv na vaše připojení k národnímu týmu?
Nějaký vliv to asi mít bude, ale těch faktorů je víc. S trenérem jsem nicméně předběžně domluvený, zůstáváme v kontaktu a snad to dobře dopadne.