Jestli už mi kouč odpustil? To se musíte zeptat jeho, prohlásil kat Litvy z Eurobasketu 2011 Vlado Ilievski

Ještě dlouho potom jsem se na ten zápas nemohl ze záznamu podívat. Hlavně na ten konec. To řekl Basketmagu litevský kouč Kestutis Kemzura po svém nástupu na nymburskou lavičku, když byl dotázán na zřejmě nejbolestnější okamžik své trenérské kariéry - závěr čtvrtfinále mistrovství Evropy 2011 na domácí půdě. Ta koncovka tehdy zarmoutila celou jeho zemi. A onen zármutek způsobila Litevcům i kouči jejich týmu Kemzurovi rozhodující trojka soupeře 11 vteřin před poslední sirénou. Svou levačkou ji do obruče poslal muž, kterého si před pár dny tento trenér vybral, aby mu pomohl nakopnout sezonu ztěžka se rozjíždějícího nymburského týmu.

"Nevím, musíte se zeptat jeho," odpověděl 33letý makedonský rozehrávač Vlado Ilievski na otázku, zda už mu Kemzura tu dva roky starou, převelikou krutost odpustil. "Když mi ale poprvé zavolal, jak bych se tvářil na angažmá v Nymburce, o tomhle nepadlo ani slovo. Je to schované v minulosti. Teď je tu před námi nová story a život jde dál. Jistě, každý si ten zápas pamatuje, ale teď už se soustředím na Nymburk."



Kemzura dobře ví, koho a proč si do týmu vybral. Ilievski má za sebou víc než dekádu hraní v Eurolize, hromadu získaných titulů a ještě více zkušeností.

Středeční duel šestého kola Eurocupu proti Ostende byl pro Ilievskiho třetím utkáním v novém dresu. A prvním, kde už ukázal leccos ze svého umění. Kouč ho pak také zejména za sedm asistencí nezapomněl pochválit.

Chvílemi to dokonce vypadalo, jako by měl 188 vysoký Makedonec u Labe odkrouceného už minimálně půl roku. Tak plynulá se zdála souhra s novými spoluhráči.

"Každý se mi tu snaží pomáhat. Jsou tu hráči s dobrým charakterem, co umí druhého podpořit. Pro mě pak bylo mnohem snazší ihned zapadnout, navíc se o to hodně postarali i trenéři," vyložil na stůl karty point guard, který ovšem také nezapomene na další podstatnou okolnost: "Mám za sebou už 15 let v profi basketbale a umím se přizpůsobit."



Od Kemzury tak nepotřeboval žádné herní systémy posílat napřed, ani je v prvních hektičtějších dnech studovat po nocích samostatně. "Ne, ne, nic takového. Stačí mi jen tréninky. Můj mozek je teď plný basketbalu," usmál se.

Evropskou premiéru za Nymburk si odbyl v neděli, kdy Středočechy v první půlce doslova utloukli chasníci z Nižného Novgorodu. Ve středu proti Ostende už to byl od českých mistrů docela jiný výkon. V čem byl mezi zápasy největší rozdíl?

"Byli jsme daleko připravenější a koncentrovanější. Hlavně ve třetí čtvrtce, kdy jsme Ostende dovolili jen 5 bodů. Všichni do toho dali extra úsilí a právě touhle hrou bychom se měli prezentovat i dál," má Ilievski jasno.

Zároveň si ovšem nemyslí, že by Nymburku vyloženě neseděli ruští soupeři se svou fyzickou hrou. "My jsme na tuhle hru od Novgorodu jen nebyli připravení. Když ale "ready" budeme a někdo na nás takhle nastoupí příště, už se toho nelekneme. Tenhle tým má srdce i na to zvládnout takovéhle soupeře."

V zápasech Eurocupu má rozehrávač o jednu motivaci navíc - jako dlouholetý účastník euroligových bojů by rád atmosféru kontinentálních top zápasů zažil i letos. A pokud s Nymburkem postoupí do další fáze Eurocupu, který je podle něj rok od roku těžší, proti "odpadlíkům" ze základní části Euroligy, kteří se premiérově do Eurocupu připojí, tuhle šanci bude mít. Byť o patro níž.

"Proti soupeřům z Euroligy by soustředění a všechno kolem bylo ještě mnohem větší. Šlo by vlastně o euroligový zápas," říká.



Ilievski v Česku rozhodně není poprvé. K zápasům proti Nymburku už sem přicestoval s Lublaní i Kubání. A jednou si užil i prohlídku Prahy s výkladem svého dobrého kamaráda, kterého v hlavním městě má. "Blízkost Prahy byla jistě plusem nového angažmá. Je to jedno z nejhezčích měst a je i blízko k mému domovu, který mám v Lublani. Líbí se mi ale i v Nymburce a Poděbradech," vypráví playmaker, který doufá, že na další zápasy v Praze už se vypraví i členové místní makedonské komunity.

Basketbal se v Makedonii v posledních letech veze na vlně rostoucí popularity. Dosažení semifinále Eurobasketu 2011 bylo pro dvoumilionovou zemi "Naganem" svého druhu a vidět až statisíce lidí, jak slaví v ulicích Skopje "bramborovou" evropskou medaili, stálo skutečně za to.    

Letos v létě navíc opěrný pilíř posledních reprezentačních výběrů Pero Antič vkročil jako první Makedonec i do NBA (v osmi zápasech za Hawks zatím 4,6 bodu za téměř 14 minut). "Díky němu basketbalový ruch u nás ještě o patro narostl. Je to určitě velký krok dopředu," soudí Ilievski.

Bilance národního týmu 1-4 v základní skupině a tím i nepostup do osmifinálové fáze letošního ME podle playmakera basketbalu nic nesebraly. "Mohli jsme dopadnout mnohem lépe, ale prohráli jsme nešťastně o bod první zápas s Černou Horou, kdy nám (tři vteřiny před koncem) neuznali (potenciálně vítězný) koš poté, co soupeř zatáhl za síťku. Takže z toho byla porážka, navíc se nám zranil důležitý hráč Čekovski. Chybělo prostě trochu štěstí a z těchto ran jsme se těžko sbírali. Vítězstvím nad Srbskem jsme přesto ukázali, že jsme o hodně lepší, než jsme podle výsledků dopadli," řekl Ilievski mimo jiné i k dramatickému vyústění duelu s Černou Horou, které si můžete v detailech prohlédnout v poslední videosekvenci.

A zdá se, že to byla ještě silnější káva než třeba neodpískaný faul na Luboše Bartoně v koncovce bitvy se Slovinci...   

 


-trh-