Je to blízko! Tomáš-S po interview o pivě s bossy NBA cítí nej zájem od Cavs. A Heat, Spurs či luxusní kiss?

Až se to člověk bojí říct, aby něco nezakřikl. Nicméně unikátní šance mít dva Čechy draftované do NBA během jediného roku je téměř na dosah ruky. Tomáš Satoranský na nejdůležitějším předdraftovém kempu v Chicagu dostal solidní šanci přesvědčit týmy z nejlepší ligy, že není mimo pozice, dlouze rozmlouval s kompletní generalitou Pistons a Hawks, průklep zažil i od Cavaliers nebo Heat. Prokousával se nervozitou při smršti dotazů na partnerku, zaměstnání rodičů i náklonnost k alkoholu. V posledních dnech létal po celé Americe, na den si odskočil zazářit do Trevisa a nyní pokračuje v zámořské misi v Clevelandu a Washingtonu. Basketmag měl kliku, že ho zastihl v taxíku cestou na letiště z nejdůležitějšího campu v Evropě, kde si rozehrávač musel nechat ujít i řeč Kevina McHalea. Ne, ještě není plně rozhodnut do draftu jít, ale indicie směřují k tomu, že v něm bude, a také k tomu, že - bude vybrán.

Tomáši, jaké vás tyhle dny zachvacuje vzrušení?
Musím říct, že toho je hodně. Mám plno cestování, na den jsem byl v Trevisu a hned se zase vracím do Ameriky. Je to všechno nové a strašně rychlé a uvědomím si to až později. V Chicagu na předdraftovém kempu byli všichni nejlepší hráči z univerzit, zástupci všech týmů NBA. Prošel jsem si celou tou procedurou a snažil se z toho nebýt moc nervózní.

Jaký zážitek byl zatím ten nej?
Nejdřív jsem pobýval v LA se svým agentem, kde jsme se chystali na všechny nadcházející workouty. Byli se na mě podívat lidi z Toronta a Clevelandu. A dva dny před začátkem jsem se pak dozvěděl, že mám jet i na velký kemp do Chicaga. Z toho jsem byl nadšený. A tam to nejnovější bylo, že jsem měl interview s celou řadou klubů. Všechny byly soustředěny na jednom patře té budovy a já od NBA jen dostal papír, kde a u koho mám interview mít. Sám jsem nic konkrétního nečekal, a když jsem pak vešel do některého pokoje, kde sedělo sedm lidí včetně GM, prezidenta, trenéra a všichni se najednou začali ptát na všechno možné od rodiny, přes to, co si myslím o sobě, až po otázky na jakékoli problémy, které jsem měl dřív, tak jsem si říkal, že to je na začátku docela ostrý. Ale zvykl jsem si.



Na jak velké detaily se šéfové klubů ptají?
No, je to dost podrobné. Nejdřív jsem popsal svou rodinu, co kdo dělá, nebo jak moc vážný mám vztah s přítelkyní. Taky po mně chtěli popsat vývoj mé kariéry, jak bych se viděl v NBA, jaké mám přednosti a slabiny, jak bych jejich týmu mohl pomoct, nebo jakému hráči se svým stylem hry podobám. A taky jestli jsem měl někdy problémy s alkoholem.

Co jste odpověděl?
Že jsem Čech, ale neměl. (směje se)

S kterými týmy jste měl interview?
V Chicagu to byly Atlanta, Detroit, Cleveland a Miami a v Trevisu ještě Houston a San Antonio. U posledních tří tam nebylo tolik lidí, převážně šlo o hlavní skauty a konzultanty, ani mi je všechny nepředstavili. Na druhé straně Atlanta a Detroit mě přijaly v plné sestavě, včetně kouče Pistons Lawrence Franka a kormidelníka Hawks Larryho Drewa. Cleveland tam měl například svého bývalého pivota Ilgauskase, který je nyní jejich konzultantem.

V LA jste byl už se svým agentem pro NBA Danem Feganem, jedním z pěti těch nejvlivnějších?
Dan Fegan je mým agentem, ale v kontaktu jsem hlavně s jeho podřízeným Jarinem Akanou, který má na starosti evropské hráče, a mluvil jsem s ním už v Seville. On pro mě připravuje na každý den tréninky, které se skládají z posilky a dvou dost intenzivních tréninků za sebou, mezi kterými je jen pauza na oběd.

V Trevisu vám to prý opět vyšlo. Sedí to?
Tak asi se mi dařilo, hlavně v tom druhém zápase s ruským týmem U20. Tam jsem měl míč hodně v ruce, hrálo se i na mě a šlo mi to střelecky. Byl jsem spokojený. V obou zápasech jsem si udržel kvalitní výkon. V minulých letech se mi stávalo, že jsem měl i lepší utkání než letos, ale v tom dalším ten samý den už jsem byl unavený. Takže celkově to byl asi nejlepší den v Trevisu za ty roky. Hrát dvakrát během dne je opravdu náročné.



Koho jste měl jako spoluhráče v týmu?
Nejdřív jsme byli různě rozdělení a druhý zápas proti Rusům už jsem byl v dresu All-Star. Zahrál jsem si třeba s křídlem Dědovičem, guardem Lacombem z Francie, nebo s výborným ukrajinským rozehrávačem Lipovym.

Stačilo vám pobýt na kempu pouhý den?
Myslím, že jo. Bylo to tak naplánované, víc času jsem ani neměl.

Do Trevisa jste jel proto, že se tam koncentruje pozornost prakticky celé NBA a můžete se předvést velké spoustě skautů i zástupců klubů?
Jistě jsem tam jel i proto, aby mě všichni viděli například ve hře 5 na 5 a v konkurenci nejlepších Evropanů. V Chicagu to zase bylo proti nejlepším Američanům. Roli sehrálo i to, že kemp v Trevisu je pod hlavičkou Adidasu, se kterým mám smlouvu i já. Adidas mě pozval a zaplatil i letenky. Chtěl, abych tam jako jejich smluvní hráč, který míří do draftu, byl.

Kdo vás v Trevisu sledoval?
Po tom, co jsem absolvoval v Americe, už mi bylo povědomých víc tváří skautů i dalších lidí. Z těch známých postav tam byl třeba Kevin McHale, jehož řeč ke hráčům jsem ale už kvůli odjezdu nestihl.

V Chicagu i Trevisu jste vždy hrál na pozici 1?
Ano. Tohle byla taky jedna z nejčastějších otázek od novinářů, na jaké pozici se sám vidím. Říká se, že jsem point guard (pozice 1), nebo shooting guard (2) a nevědí, kam si mě zařadit. Tak jim říkám, že jsem celou kariéru vždycky byl na rozehrávce a že i když na dvojce bych možná někdy mohl hrát, teď je moje nejlepší pozice point guard. Proto jsem na rozehře byl i v Chicagu.



Přesvědčil jste tedy kluby z NBA, že rozehru zvládnete?
To vyloženě nemůžu říct, ale řekl jsem jim svůj postoj. Jejich největší starost je, jestli bych stačil na nejrychlejší rozehrávače NBA a mohl proti nim hrát. Teď je spíš na nich, aby si udělaly obrázek. Myslím, že jsem je přesvědčil, že jako rozehrávač umím vést tým a kontrolovat hru. Třeba oba zápasy v Trevisu můj tým vyhrál.

Když vezmeme rychlostní špičku NBA jako Paula, Rose nebo Ronda, jak byste se v obraně proti takovým typům cítil?
Třeba v Chicagu se ty drily hodně měnily, 1 na 1 jsme hráli jen chvíli, nějakých deset minut. Jistě tam byli velmi atletičtí point guardi, ne ve smyslu, že by skákali výš než já, ale pohyblivostí, navíc byli i fyzicky nabouchaní. Hrál tam jeden, který je podobný Roseovi, jmenuje se Damian Lillard. Podle mě jsem ho v obraně stíhal, nebylo snadné přese mě zakončit, ale samozřejmě jsem si musel dát trochu odstup. Nemohl jsem presovat jako v ACB. A v NBA je, myslím, tahle obrana s odstupem hodně používaná.

Pak vám ještě skautské reporty vytýkají horší střelbu z jumpu po driblingu. Jak moc se to v těch posledních testech řešilo?
Při workoutech v Americe střeleckých tréninků bylo dost. Z 85 procent jsem se věnoval jen střelbě a myslím, že se zlepšuje. Vím, že si o mně všichni myslejí, že střílet skoro neumím, ale moje role v Seville byla taková, že jsem téměř střílet nemohl. Přitom loni, kdy jsem si víc věřil, jsem měl procento za tři výborné. Někteří skauti se až divili, když jsem na těch workoutech střílel převážně dobře, stejně jako v Trevisu. Dal jsem tak i většinu svých bodů. Vypadá to tedy líp, ale je tam pořád nutná spousta práce, hlavně na střelbě z driblingu a z pohybu.

Jde říct, že skauti a novináři hodně hledí na to, co se kde o vás píše, a pak mnohou být i překvapení, že ta realita je trochu jiná?
Ti skauti se na mě dívali i v sezoně, ale je něco jiného vidět mě v nějakém daném herním konceptu, než když mám větší volnost jako v kempech. A já jsem hrozně rád, že jsem to mohl absolvovat a snažit se je přesvědčit, že moje hra v ACB je jen součástí dané role.

Jiří Zídek mi kdysi vyprávěl, že v předdraftových kempech je to jako na koňských trzích. Hra je hrozně tvrdá, každý se chce předvést a z galerií kolem hřiště všechno sleduje hromada lidí z NBA. Vypadalo to nějak takhle?
Taky mi to tak přišlo. Když jsme přišli do haly, vypadalo to tam jako v kleci, z které si nás vybírají. Pro mě to bylo o to těžší, že jsem nikoho z těch amerických hráčů neznal. A navazovat nějaká přátelství moc nejde, protože každý jede na sebe a snaží se ukázat, že je nejlepší. Záleží na každé střele a bylo to tak hodně soutěživé.



Kolik tam bylo hráčů z předpokládaného prvního kola draftu?
Naprosto všichni, musejí to absolvovat. Tedy i (předpokládané číslo 1) Anthony Davis a všechna další jména. Z nejvýš hodnocených point guardů tam byli Lillard a Kendall Marshall.

Kdy se chcete definitivně rozhodnout, zda se do deadlinu 18. června z draftu odhlásíte, nebo ne?
Ještě mám čas. Budu mít ještě pár workutů s některými týmy, tak uvidíme. Asi už trochu i rozhodnutý jsem, ale do 18. si to nechám pro sebe. Spíš se přikláním k tomu v draftu zůstat, ale to neznamená, že bych do NBA odešel hned.

To je důležitá otázka - pokud byste draftovaný byl, jakou šanci dáváte tomu, že byste ještě rok zůstal v Evropě?
Tohle je docela logická varianta, tedy projít si tím procesem a pak v Evropě ještě vydržet. Bude to ale záviset na více okolnostech a nic nevylučuju.

Sevilla, která by na vás počkala až do draftu, prý půjde dolů s rozpočtem a nejisté je pokračování kouče Plazy, který si vás vychoval. V případě, že byste v Evropě zůstal, hrálo by to nějakou roli?
Na tohle jsem se moc nedíval, ale v Evropě pořád preferuju Sevillu. Dali mi šanci, mají mě rádi a já se tam cítil skvěle. U trenéra se ještě neví, jestli zůstane, ale na to se teď nějak moc nekoncentruju.

Prý byste se mohl hodit například i Knicks, Bulls nebo Spurs. Z těch rozhovorů, které máte zatím za sebou, jevil někdo jakoby výraznější zájem, nebo se všichni tvářili zcela neutrálně?
Něco jsem z toho přístupu vycítil a asi největší zájem jsem cítil od Clevelandu. Miami a San Antonio se řekněme klonily k tomu, že by mě draftovaly a nechaly ještě v Evropě. Jde ale jen o moje pocity.



Co vás ještě před rozhodnutím o draftu čeká v Americe?
Budu mít pár workoutů - v Clevelandu a možná Washingtonu. A pak  bych se měl vrátit do Los Angeles, kde bych měl absolvovat workout pro Golden State.

Pro české prostředí zcela zásadní otázka na závěr: Pokud byste byl draftován na nějakém lepším místě, už máte naplánovaný exkluzivní oslavný polibek přítelkyně, abyste udržel tradici?
To je jasný! Už to mám naplánovaný. Bylo by to mnohem delší, než co tam předváděl Honza. To bylo podle mě trapný...(směje se)