Je finále rozhodnuté? Mavs něco musí změnit!

Pokud by člověk dal až příliš na historické statistiky, letošní finále NBA mezi Miami a Dallasem by už vlastně bylo rozhodnuté a nemělo by smysl hrát dál. Realita je ale přece jen trochu jiná.

Od zavedení finálového formátu 2-3-2 v roce 1985 byl letos podvanácté po prvních dvou zápasech stav 1:1. A v předchozích 11 případech vždy vítěz třetího souboje získal nakonec i titul. Znamená to, že už Dallas nemá šanci? Ne tak docela.

Jeho problémem není historická statistika, ale to, že byl v průběhu posledních dvou zápasů "přehráván" - jednou se zázračným závěrečným náporem dokázal zachránit, podruhé ne. O tom, jestli má šanci na titul, rozhodne velmi pravděpodobně odhodlání něco změnit - a samozřejmě i to, zda to bude fungovat. 

Ona zméněná historická statistika konec konců není až tak reprezentativním vzorkem, aby se jí dalo bezmezně věřit. Vždyť Boston, který vloni také prohrál Zápas 3 za stavu 1:1, vedl ještě ve druhé půli rozhodujícího sedmého zápasu o 13 bodů. A rok předtím, než byl změněn formát na 2-3-2, dokázal právě poražený z třetího zápasu (také Boston) sérii v sedmi zápasech vyhrát.

V roce 1978 prohrávali Washington Bullets 1:2 na zápasy a kvůli bizarnímu formátu 1-2-2-1-1 měli před sebou tři zápasy venku - přesto dokázali finále vyhrát. Několik dalších týmů prohrávalo ve finále 0:2, pak samozřejmě i 1:2, a ještě sérii otočili. Byl to Boston v roce 1969, Portland v roce 1977 a samozřejmě i Miami v roce 2006. A Detroit v roce 2005 i Boston vloni vedly ještě ve druhé půli sedmého zápasu, než definitivně padly.

Finálová série je zatím velmi vyrovnaná - Miami přestřílelo Dallas dohromady o pouhých 8 bodů - a oba týmy mají teoreticky před sebou dva domácí zápasy, takže výchozí pozice Dallasu se nezdá být až tak špatná. Ale Mavericks musí rozhodně něco změnit - nesmí si znovu dovolit o tolik prohrávat už v průběhu zápasů a spoléhat na závěrečný nápor - tak jak se jim to stalo v zápasech 2 a 3.

Miami má hvězdný tým a "atletickou" převahu, ale jeho možnosti něco během série přizpůsobovat, jsou poměrně omezené - obzvlášť pokud bude dále jen "sušit" na lavičce ne úplně zdravého Jamese Jonese, který by v koncovkách první a třetí čtvrtiny byl asi přece jen lepší a nebezpečnější volbou než veterán Juwan Howard. Jinak je hlavní taktickou volbou Heat jen to, zda dohrávat zápas s "velkou sestavou" (na rozehrávce Dwyane Wade a Mike Miller) anebo "malou sestavou" (Wade a Mario Chalmers).

Dallas má širší lavičku a víc možností. Během sezóny využíval několik různých taktik a před dnešním čtvrtým zápasem může znovu věcmi trochu zamíchat. Otázkou je, zda to udělá, ale nabízejí se především dvě možnosti, které by ho mohly vrátit do série.

1) JASON TERRY DO ZÁKLADNÍ PĚTKY

Vypadá to, jako hodně radikální volba a nezdá se pravděpodobné, že by se k ní Mavs už dnes odhodlali, protože by tím totálně změnili svou rotaci hráčů, ale rozhodně by o tom měli uvažovat. Konec konců vývoj série ukazuje, že něco "radikálního" Mavs budou potřebovat.

Tak, jak třeba expert ESPN John Hollinger před začátkem série předpovídal, pro Mavs jsou zásadním problémem začátky poločasů. DeShawn Stevenson, který nastupuje v základní pětce, má za tři zápasy statistiku +/- celkem -17 bodů. Není žádné tajemství, že nejefektivnější sestava Dallasu je Jason Kidd, Jason Terry, Shawn Marion, Dirk Nowitzki a Tyson Chandler. Pokud by kouč Rick Carlisle změnil základní pětku, tihle hráči by zřejmě byli na palubovce zhruba o 12 minut déle. 

Terry navíc prostě nehraje dost minut. Za tři zápasy odehrál jen 96 minut (32 na zápas), zatímco všichni další klíčový hráči obou týmů kolem 120 minut (40 na zápas). V play-off a ve finále je třeba zatížit své nejlepší hráče co největším počtem minut a to se zatím v případě Dallasu nestalo.

2) ZMĚNA STŘÍDÁNÍ DIRKA NOWITZKIHO

Tohle je pro dnešní čtvrtý zápas zřejmě nejpalčivější záležitost. Vzorec, podle kterého Carlisle střídá svou největší hvězdu, prostě nefunguje. Když Peja Stojakovič střídá uprostřed první a třetí čtvrtiny Nowitzkiho, na pozicích 3 a 4 dochází k zásadnímu "mis-matchi" (nepoměru), protože LeBron James a Chris Bosh jsou stále ještě na palubovce.

Carlisle dává Nowitzkimu oddych hodně brzy a proti rotaci Miami to prostě nefunguje. Dallas odehrál bez Nowitzkiho na palubovce v této sérii pouze 20 minut, ale v tomto čase je statistika +/- celého týmu ohromujících -31 bodů (!!!). V tomhle tempu by Dallas prohrál osmačtyřicetiminutový zápas o 74 bodů. Jinými slovy - pokud je Nowitzki na palubovce, Dallas svého soupeře přehrává. Pokud ne, dostává až neuvěřitelně nařezáno.

Nutno dodat, že to není jen otázka toho, jak dobrý je Nowitzki, ale i toho, jak špatný je zatím Stojakovič. Srbský střelec hrál (a střílel) výborně v prvních dvou kolech play-off, ale proti týmu Oklahoma City už byl podprůměrný a ve finále zatím hraje (bez úrážky) naprosto otřesně.

Mavs mají buď možnost počkat, až se na palubovce objeví Juwan Howard a teprve pak vystřídat Stojakoviče, aby se mohl tak trochu "schovat" v obraně. Druhou možností je poslat na hřiště velmi dobrého obránce Coreyho Brewera, který ale naopak není příliš nebezpečný v útoku.

Další strategií by mohlo být zkombinovat obě zmiňované věci. Tím, že by Carlisle nasadil Terryho do základní pětky, by mohl Stevenson střídat Nowitzkiho a poskytnout mu odpočinek, zatímco by na palubovce stále byl solidní obránce. A pokud Mavs nezmění základní pětku, měl by zřejmě Carlisle alespoň poslat Terryho na hřiště o pár minut dříve a pak vrátit čerstvého Stevensona na palubovku v koncovkách první a třetí čtvrtiny místo Stojakoviče.

Ať tak nebo tak, Mavs nějakou změnu rozhodně potřebují, obzvlášť protože musí ještě navíc očekávat podstatně lepší střelbu Chrise Boshe, než tomu bylo v prvních třech zápasech série. Stav 1:2 není navzdory "historické statistice" tragédií a předčasným koncem série, ale není pochyb, že dnešní zápas č.4 je pro Dallas naprosto klíčový, pokud si chce šanci na titul udržet. Ve 2 hodiny a 50 minut našeho času ho přímým přenosem vysílá NOVA sport.

PJ
(zdroj espn.com)