Jan Smetana nechce mít nálepku pouze křičícího komentátora a muže by nechal komentovat ženou

Jan Smetana je televizní komentátor zaměřený výhradně na basketbal. Příznivci sportu pod bezednými koši jej znají hlavně díky emocemi výrazně okořeněným glosám během utkání všech možných úrovní. Také se však podílel na vzniku knihy o ženském MS. Málokdo už ovšem ví, že hrával závodně tenis. Basketmag se rozhodl Honzu v soutěžním volnu trochu proklepnout.

Honzo, jste známý svou neustále usměvavou tváří a dobrou náladou. Máte na to nějaký recept?
Žádný speciální recept na to nemám, myslím, že snad ani žádný stoprocentně fungující neexistuje, kromě takového bílého prášku. (smích) Řekl bych, že není důvod si kazit dny špatnou náladou. Jsem životní optimista, takže se dívám na svět z té lepší stránky. Dobrá nálada ale vyplývá třeba i z dobře a svědomitě odvedené práce a o to se snažím především.

Baví vás komentování každého utkání, nebo už to občas sjíždí do rutiny?
Zatím mi žádný zápas do rutiny nesjel! A to je dobře, protože v momentě, kdy se tak stane, tak s touhle prací, která je tvůrčí, budu muset přestat. Pak by vás to hubilo, než aby vám to přinášelo něco nového. Já ale tuhle práci mám strašně rád a basketbal taky, takže i když komentuju zápas, který je třeba víc taktickou bitvou než střeleckými dostihy, tak si v tom krásu hry dokážu najít. Rutina a stereotyp zabíjí všechny a všechno, nejen sportovní komentátory.

Často jste vidět a slyšet v televizi, ať už ve zprávách nebo v přímých přenosech, natáčíte Basketmánii. Máte vůbec čas třeba na spánek? A co aktivní provozování nějakého sportu?
Pravdou je, že si často říkám, že na spánek bude čas v pozdějším věku. Nevadí mi pracovat třeba i patnáct šestnáct hodin denně, jsem workholikem už dlouho. Platí to ale jen pro práci, která mě baví. (směje se) Vždycky jsem dělal víc věcí, ještě rádio a noviny, a myslím, že to je dobrý způsob, jak věci nezevšední. Neupnout se jen na jednu věc, ale život si po všech stránkách zpestřit.

A co se týká aktivního sportování, tak bez něj si svůj život absolutně představit nedokážu. Baví mě všechno, dřív jsem hrával závodně tenis, to je po basketu můj druhý nejoblíbenější sport, pravidelně se snažím hrát beach volejbal, jezdím na inlajnech, přes léto dojíždím do práce na kole. A v posledních letech jsem propadl golfu. Sport je celý můj život!



Je složitější komentovat "vyšší", nebo "nižší" úroveň basketu? Jakou soutěž komentujete nejraději?
Na to se nedá jednoznačně odpovědět, protože Mattoni NBL je oproti první lize na vyšší úrovní, ale oproti NLB lize na nižší. Ale myslím, že vím, jak to myslíte. Mě prostě baví komentovat basketbal. Dokonce jsem měl v hlavě nápad na neformální komentování minibasketbalu a případně streetballu nebo jiných amatérských soutěží a turnajů, ale nakonec z něj sešlo. Každý zápas má svoji úroveň a každý je jiný. To mě na komentování baví nejvíc. Žádný scénář dopředu není. Nejvíc mě baví, když se boří "papírové předpoklady". Mám rád nečekané a výjimečné výsledky. A to platí pro jakoukoliv soutěž.

S kým byste si chtěl zakomentovat ze světových či českých basketbalových osobností?
Já neustále tvrdím, že by mohlo být oživující spolukomentovat mužský basketbal se ženou. Musela by ale splňovat řadu kritérií - myslím odborných (směje se). Kuba Velenský, Jarda Kovář, Michal Ježdík a Jirka Zídek jsou tradičními spolukomentátory České televize, každý je jiný, osobitý a každý přináší něco jiného. S každým z této čtveřice spolupracuji rád. 

Ale abych odpověděl konkrétně, rád bych si zakomentoval s Oscarem Schmidtem, Charlesem Barkleyem nebo se španělskými explodujícími a emotivními komentátory. Ale nejsem jen zastánce nekontrolovatelných a neidentifikovatelných výkřiků a nechci mít nálepku komentátora, co jen křičí. Chci hře především rozumět. Rád sleduju při komentování všechny, mám štěstí, že v České televizi jsou profíci na svém místě a můžu s nimi hodně věcí konzultovat a učit se od těch nejlepších.

Máte nějakou oblíbenou halu, kam se vždy rád vracíte?
Každá hala má své kouzlo, ale ne každá hala je pro basketbal na vyšší úrovni vyhovující. Myslím, že nejlepší hala pro basketbal je v Čechách v Liberci a v Opavě. Tam jsem vždycky komentoval rád. A úplně nejlíp se mi komentuje v Novém Jičíně. Odpověď bych ale rozdělil na dvě části: jako fanoušek půjdu rád kamkoliv, kde se dá očekávat výborná atmosféra, kde se myslí i na diváky, kde mají i trochu komfort, kde je to zážitek. A jako komentátor mám dobré podmínky například v Pardubicích, Novém Jičíně nebo právě v Opavě.

Připravuje ČT nebo Basketmánie něco překvapivého v čase novoročním?
Basketmánie bude pokračovat i v roce 2011, což je dobrá zpráva. Na Nový rok chystáme díl věnovaný MS žen, mělo by to být takové ohlédnutí a výběr nejlepších reportáží. Do každého dílu se snažíme dávat atraktivní záběry a takové, které se v běžném zpravodajství neobjevují. Dáváme lidem i šanci psát nám své postřehy a náměty, což je nesmírně důležité. Chceme do Basketmánie zapojit všechny fanoušky basketbalu.


Jakub Důra
Foto: archiv J.S.