Jan Jonáš, "civil" na lavičce Západu při All-Star NBL, vypráví o hvězdném zážitku i pokynu od kouče repre

Pět bodů, jeden útočný a jeden obranný doskok, jeden získaný faul a také jedna ztráta. To jsou statistiky Jana Jonáše, člena týmu Západu, při Kvis All-Star Game Mattoni NBL 2012. Kdo je však Jan Jonáš, kterého do sestavy nevybrali ani fanoušci svým hlasováním, ani trenér Budínský? To se dozvíte z následující ucelené výpovědi výherce tradiční soutěže Basketmagu o šanci stát se živou součástí ASG:

"Jmenuju se Jan Jonáš, je mi 29 let a o basketbal se zajímám přibližně 5 let. Hlavně kvůli jeho dynamičnosti, atraktivitě a množství nádherných akcí, které se najdou prakticky v každém zápase. Začal jsem jako fanoušek místního basketbalového klubu v Mladé Boleslavi, který jsem postupně "nahradil" momentálně nejúspěšnějším týmem Česka, celkem ČEZ Basketball Nymburk.

Vedle pasivního sledování utkání, do kterého zapojuji svou rodinu i přátele, se věnujeme ve stejné sestavě i streetballu.

Pro seznámení se s kvalitou soupeřů Nymburka, situací v NBL i NBA jsem začal také pravidelně číst články na internetových stránkách Basketmagu. Na začátku ledna jsem také neváhal, zapojil se do jeho soutěže a pak už jen doufal, že budu tím šťastlivcem - výhercem místa na týmové lavičce při All-Star Game.

Když jsem se dozvěděl, že se na mě usmálo štěstí, musel jsem okamžitě informovat celou rodinu i basketbalové přátele. A na akci se nezapomněl vybavit i památníkem na sběr podpisů účastníků.



Než v pardubické ČEZ Aréně nadešel "můj čas", využil jsem volných chvil právě k získávání podpisů a diskusím o situaci basketbalu u nás s jednotlivými hvězdami NBL, které postupně přicházely do haly. Od jednoho z organizátorů jsem také převzal dres týmu Západu, který byl součástí výhry v soutěži.

Program akce se mi moc líbil, byl pěkně připravený a za jeho největší pozitivum považuju zařazení žen do dovednostních soutěží. Zlatý hřeb však měl teprve přijít.

Při slavnostním nástupu jednotlivých účastníků All-Star Game si ze mě Petr Benda a Pavel Pumprla z týmu Západu dělali legraci, že v mých botaskách 10 minut hrát nevydržím. Tou dobou jsem ještě netušil, jak blízko jsou pravdě. Ale popořadě.

Pohled na hřiště z lavičky je zcela odlišný oproti pohledu z hlediště. Hřiště je samozřejmě mnohem blíž a člověk může poslouchat všechno, o čem si hráči povídají. Přestože v All-Star Game ve srovnání s klasickým utkáním chybí taktické pokyny trenéra a poznámky hráčů o vypouštění obrany jsou zde jen popichováním a legrací, získal jsem lepší představu o tom, jak to na lavičkách týmů probíhá.

A zbyl i čas na získání dalších podpisů a mé všetečné otázky k Lamaynu Wilsonovi, který, ač nebyl součástí týmu, seděl před soutěží ve smečování s námi, členy mužstva. Řešili jsme četnost tréninků, náročnost nymburského kouče Ginzburga a výkony v zápase proti Interu Bratislava z předchozího dne.

Přibližně v polovině druhého poločasu ke mně přišel trenér Budínský s pokynem, že budu střídat Vojtěcha Hrubana. Považoval jsem to za žert, ale trenér mě ujistil, že tomu tak není.

Kouč se musí poslouchat, a proto jsem si vyzkoušel, jak se cítí hráč, který poprvé vyběhne na palubovku do zápasu s nejlepšími borci NBL. Nezačal jsem nejlépe, hned jsem ztratil míč - při naivním pokusu o nahrávku středem vymezeného území přes tři protihráče.

Na nervozitu se nemohu vymlouvat, na takové věci není na palubovce čas. Snažil jsem se být stále v pohybu nahoru i dolů a pokud možno co nejméně toho pokazit. A někdy mi nezbylo než se jen divit. To když mi v protiútoku Jamar Smith přehodil míč přes hlavu o desku, oběhl mě a vlastní nahození sám zasmečoval.

Přesto jsem se i proti profesionálům nakonec prosadil. Po nádherné přihrávce Rahsaana Amese, který mě našel osamoceného pod košem, jsem dal koš s faulem. Šestku jsem proměnil a hned z následujícího útoku jsem přidal další dva body. Bohužel všechno jednou končí a tak mě trenér po úspěšné akci založené Amesem po mém obranném doskoku vystřídal. Třešničkou na dortu pak pro mě samozřejmě bylo, že můj tým Západu v utkání zvítězil!

Po skončení zápasu jsem byl velmi spokojen. I zbytek programu včetně dovednostních soutěží jsem strávil na lavičce Západu, přímo u centra dění. Na konci akce jsem dokonce s ostatními účastníky obdržel pamětní plaketu All-Star!

Celý večer byl neskutečným zážitkem, který ve mně zůstane na hodně dlouho. Chci poděkovat Basketmagu i organizátorům z pardubického klubu za tuto příležitost. Rozhodně mohu všem jen doporučit se v příštích letech takové akce zúčastnit."