Jak basketbal pomáhal zapomenout na gulag

Sovětský režim diktátora Josefa Vissarionoviče Stalina hnal do gulagů nejen své odpůrce, ale i nevinné. Příslušníci jiných národů se ruské rozpínavostimuseli bát tím víc. Mnozí ze 150 tisíců Litevců v táborech nucených prací měli jednu útěchu v těžké situaci: basketbal.

Stejně jako těch 132 tisíc deportovaných do různých částí východního impéria, stejně jako další doma, kteří zůstali bez prostředků a často hladověli. "Každýse musel protloukat na vlastní pěst," uvedla vpředvečer evropského šampionátu mužů Vilma Juozevičiuteová.

Je kurátorkou výstavy, otevřené ve středu v budově bývalého velitelství tajné služby KGB ve Vilniusu. Ta teď slouží jako muzeum a nová expozice bylapřipravena speciálně pro velkousportovní událost.

Na zelené zdi je zobrazena spousta desek od basketbalových košů, všechny jsou propleteny ostnatým drátem. Na tomto podkladu se skví fotografie politickýchvězňů a dalších zadržovaných lidí, jak hrají basketbal.

Nápisy na tričkách dávají jasně najevo, odkud jsou. Opakuje se například Žalgiris, což je dnes - jak každý fanoušek po celém světě ví - název nejúspěšnějšíhoklubu země z Kaunasu. Vězni alespoň tímto způsobem protestovali proti sovětizaci a rusizaci pobaltské země.

Život v táborech byl těžký, lidé v nich umírali, přesto záběry na snímcích pořízené přímo při zápasech na improvizovaných hřištích jasně dokazují, že jakhráči, tak diváci se baví. Basketbal jim dal na chvíli zapomenout na děsivou přítomnost.

"Šance zahrát si v gulagu basketbal nám umožnila, že jsme se opět cítili jako lidské bytosti, ne jako otroci. Díky hře jsme přežili vězení," zavzpomínal prozpravodaje agentury Reuters čtyřiaosmdesátiletý Juozas Butrimas. Jako člen protisovětské odbojové skupiny byl odvlečen do uhelného dolu Vorkuta za polárnímkruhem v roce 1945.

Před odhalením hrál Butrimas za Penevežys. Místní tým byl jednou z buněk odboje, spolu s pamětníkem tehdy zatkli tři jeho spoluhráče. Dva se nikdy nevrátilidomů, on sám po jedenadvaceti letech

Propouštění z gulagů přitom pozvolna začalo už vroce 1953 po Stalinově smrti. "Nejprve se alespoň zmírnily podmínky a poměry," vysvětlila Juozevičiuteová. Letos si země připomíná 70. výroční prvních deportací.

Basketbal začal být v Litvě populární o desetiletí dřív. Národní tým vyhrál mistrovství Evropy 1937 a 1939, kdy měl rovněž výhodu domácího prostředí.

Pohnutou historii propojení košíkové a dějinných událostí dokumentují na výstavě nejen fotografie, ale i celá řada dobových dokumentů. Butrimas nad nimipoznamenal: "Basketbal pro mě znamená mnoho a jsem rád, že se k nám mistrovství kontinentu vrátilo."