Jak Angry Birds dostali Finsko na Světový pohár

Ty plyšové koule s podobiznou "Rozzuřených ptáků" už někdy viděl snad každý. Dnes jim nejde uniknout. Stále však jde především o ohromně populární počítačovou hru, jejíž různé verze dosáhly v souhrnu už více než dvou miliard stažení. Hra vznikla ve Finsku, zemi fikaných lidí a technologií, a kdybyste si měli tipnout, proč je tu o ní řeč právě teď, asi byste hned tak neuhodli, že Angry Birds stojí za jedním z nejbizarnějších příběhů letošního Světového poháru ve Španělsku.      

Ač se to zdá jako aprílová zpráva, finská společnost Rovio, jež v roce 2009 s Rozzuřenými ptáky přišla, se obrovským způsobem podílela na tom, že repre Suomi, toho času 39. ve světovém žebříčku FIBA, senzačně získala divokou kartu pro SP. Jak?

Slíbila, že pokud by Finsko kartu obdrželo, poskytne FIBA obrovský reklamní prostor v rámci svých her (v ohromných číslech stahovaných i do mobilních telefonů) a zviditelnění SP pro více než dvě miliardy lidí. A to byl tahák, který nešlo odmítnout, byť generální sekretář FIBA World Patrick Baumann nabídl při odůvodnění udělení místa Finsku trochu jiné vysvětlení:  

"Finský národní tým ohromil na ME 2013, kde porazil čtyři soupeře z TOP 15 žebříčku FIBA a dosáhl na devátou příčku."

Finové, kteří nemohou při 5,5 milionu obyvatel konkurovat TV ratingům i hordám fandů velkých národů, přesto nabídli i náruživou podporu stovek svých fanoušků cestujících za týmem a k tomu 40tisícovou menšinu žijící ve Španělsku. Dále přidejte vzrůstající popularitu basketbalu v zemi, investice do něj, i fakt, že Finsko bylo jedinou zemí z TOP 10 posledních dvou ME, jež ještě na SP neměla zastoupení.

Přesto Angry Birds byli při podání žádosti o divokou kartu tím klíčovým elementem.



Jen mimochodem, další tři divoké karty získaly Řecko (číslo 5 světového žebříčku), Turecko (7) a Brazílie (10). Kromě tohoto kvarteta zaplatilo poplatek za to, aby je FIBA vůbec zvažovala pro nominaci, ještě dalších 11 federací, a to včetně Ruska (6), Číny (12, nakonec stáhla svou žádost ještě před finálním rozhodnutím FIBA), Německa (14, nakonec stáhlo svou žádost ještě před finálním rozhodnutím FIBA), Nigérie (18), Itálie (21, nakonec stáhla svou žádost ještě před finálním rozhodnutím FIBA), Kanady (25) a Venezuely (28). Zbylými čtyřmi kandidáty byly Bosna a Hercegovina, Izrael, Polsko a Katar.

Jak byste očekávali, v řadě zemí, jež přišly zkrátka, se proti nominaci Finska ostře ozvali, na některých serverech se hovořilo dokonce o uplacení slibem zviditelnění uvnitř již zmíněné počítačové hry. Například Kanada, jež nyní disponuje skvělými talenty ovládajícími špičku draftů NBA, mohla argumentovat tím, že v kontinentálním šampionátu jí chyběl k přímé kvalifikaci jen kousíček. Ale neměla za sebou žádné Rozzuřené ptáky.

Finanční a další podobné ohledy vždy byly součástí rozhodování o divokých kartách. Přesto zřejmě i nevole nad nominací Finska přispěla k tomu, že karetní systém byl letos v platnosti naposledy. Napříště už se bude rozhodovat výhradně v celosvětových kvalifikacích.

Na přetřes v rámci tohoto případu přišel i systém světového rankingu reprezentací. Ten vychází z výsledků jednotlivých týmů za několik posledních let. Vzhledem k malému počtu oficiálních mezistátních zápasů a různé úrovni různých kontinentálních šampionátů však není právě věrným odrazem výkonnosti reprezentací. Čína jako vyřazený čtvrtfinalista posledního mistrovství Asietak zaujímá 12. příčku, ale například i evropské Turecko je sedmé, ač od hojně diskutovaného stříbra na domácím SP v roce 2010 neuhrálo žádný slušný výsledek. A konec konců, Finsko je jediným týmem, který od roku 2006 (tehdy byly divoké karty poprvé zavedeny) dostal kartu a zároveň není ani v TOP 24 na světě.  



A takto o inovativním způsobu boje o účast na SP pohovořil prezident Finské federace Antti Zitting:

"Dobře víme, že navzdory našim kvalitním výsledkům a fanouškovské podpoře potřebujeme kreativní způsob myšlení, abychom Světové federaci FIBA mohli předvést svou sílu. Jako malá země nemůžeme poskytnout stejně velkou obec televizních diváků jako některé mnohem větší země, ale díky Angry Birds můžeme nabídnout platformu, jakou nemůže konkurovat žádná další federace."  

Objektivně je však třeba uznat, že Finové v posledních letech udělali pro svůj letošní úspěch maximum i na samotném hřišti. A bez dobrých výsledků na ME 2011 a 2013 by těžko měli šanci se o divokou kartu ucházet.

Po návratu z loňského Eurobasketu v zemi zavládla dosud nevídaná fanouškovská euforie. A například kouč Henrik Dettmann (na spodním snímku) musel dlouho rozdávat interview pro televize, rádia, noviny i časopisy. Po skolení Turecka, Ruska, Řecka a Slovinska jej dokonce na ulici zastavovali lidé, aby s ním na basketbalové téma zapředli hovor. Sportovní fanoušci ve Finsku prý ukázali podobný entusiasmus jen v letech 1995 a 2011, a to po vítězství hokejistů na MS.

"Nadšení rostlo už během turnaje. Pokud ve velkém zápase porazíte Rusko, nemůžete dát finskému sportovnímu fanouškovi víc," prohlásil Dettmann s odkazem k historii své země. "V roce 2011 jsme se dostali do druhé fáze ME i díky štěstí. Ve Slovinsku už jsme měli naopak trochu smůlu, že nás minulo čtvrtfinále."



A k rostoucí popularitě basketbalu v zemi trenér, který má za manželku někdejší reprezentantku Mirku Jarchovskou, podotkl: "Před loňským ME měl jeden klub z Helsinek ve svých řadách 12 dívek. O měsíc později to bylo už 28."

Dettmannovi lidé na ulici po ME mimo jiné říkali, jak se jim líbí chování a vystupování hráčů, že mají za sebou solidní vzdělání a že basketbal je sport prostý násilí (ve Finsku to bude pravda). "A tohle je hodnota, kterou si musíme uchovat. Proto také v severských zemích basketbal nyní roste."

Dettmann  podobný boom zažívá už podruhé. Na konci 90. let byl totiž jako kouč národního týmu u toho, když se nahoru začalo drápat Německo. "Když jsem tam v roce 1997 začínal, na prvním kvalifikačním zápase jsme měli sotva 1000 diváků. Pak se ale Dirk (Nowitzki, který byl v roce 1998 draftován jako číslo 9 do NBA) po jednom utkání posadil a 45 minut podepisoval fotky fanouškům. I když je to někdy únavné, tohle je jednou z klíčových věcí ve sportu. Musíme pohnout lidmi, a pokud to uděláme, něco se stane."

Pravdu dí, tenhle Henrik Dettmann...