Jagodnik po životním rozhodnutí: Cítím se na 25!

 

Po tom, co se Olimpiji Lublaň stalo ve čtvrtek v aténské OAKA aréně, by normální smrtelník odmítl nastoupit do letadla a odletět k dalšímu zápasu, navíc ven. Přesto hráči slovinského celku museli brutálně hořký zážitek spolknout a v Pardubicích nastoupit proti českému mistrovi v NLB lize. Ba co víc - ještě tam dokázali vyhrát. Že se za necelých 48 hodin z tak hrůzných chvil vzpamatovali, za to stojí sejmout aspoň na chvíli klobouk.

 

Poslyšte, co se stalo.

 

Lublaň ještě v 33. minutě vedla o 9 bodů (50-59). Ještě v 38. to bylo o 8 (60-68). Jenže pak to přišlo - dvěma asistencemi na dvě trojky se začal před finišem čtvrté čtvrtiny zahřívat Dimitris Diamantidis, ještě 75 vteřin před koncem autor pouhých tří bodů.

Pak ale rozjel show nevídaných rozměrů a posledními 13 body svého týmu dotáhl Panathinaikos po 40 minutách k remíze 79-79.

Jeho vyrovnávací koš v poslední vteřině přišel po hrozivé chybě Gregoryho z Olimpije. Do jeho výhozu zpod koše vlétl na půlce Fotsis, přihrál Batistemu, který z dálky minul, ale pod košem už byl na doskok nachystaný Diamantidis, který vzápětí skóroval.

 

Poslední minutu Panathinaikos vyhrál neskutečným skore 11-8. A dlužno podotknout, že v prodloužení už se Diamantidis opět uklidnil a nechal zápas vyhrát, zřejmě kvůli lepšímu týmovému prožitku, své kolegy.

 

 

Kouč Olimpije Jure Zdovc ještě po zápase s Nymburkem použil slova jako "vlastní stupidita", když hovořil už o třetím prodlužovaném duelu svého týmu v 8 euroligových kolech. Hned v prvním dějství Lublaň ve dvojitém prodloužení udolala Efes a ve třetím pro změnu - opět Panathinaikos.

 

Ve všech zápasech hrál důležitou roli veterán Goran Jagodnik, slovinský reprezentant, který sezonu 2008/09 strávil v dresu ČEZ Nymburk. I ve čtvrtek v Aténách sázel v závěru regulérní hrací doby jistě trestné hody, ale týmu to nakonec nestačilo.

 

"Měli jsme to ve svých rukách, ale ta chyba nás stála výhru. Po takovém zápase bylo těžké se motivovat na NLB ligu. My s tím máme vůbec velké problémy, abychom po velkých zápasech v Eurolize hráli se stejnou intenzitou i NLB ligu," přiznává top střelec týmu v obou soutěžích.

"Při tom NLB liga je náročná soutěž, my ale kvůli tomuhle přístupu máme už čtyři porážky. A zvlášť ta poslední doma se Záhřebem byla velkou chybou. S Nymburkem jsme to aspoň vynahradili," pochvaloval si Goran, který zažil snový návrat do Česka.

 

"Jo, bylo to krásný, fanoušci na mě nezapomněli, musím jim poděkovat," říká, i když hned dodá, že svůj rok v Nymburce neměl po zranění nijak slavný. "Ale získali jsme titul, postoupili v Eurocupu, pro klub to byla skvělá sezona," dodává křídlo, které před sobotním zápasem bylo v kontaktu s mnoha bývalými spoluhráči a i po něm se zdravilo se spoustou lidí.

Jagodnik se v Česku prý nejvíc spřátelil s Radkem Nečasem. "Protože mohl mluvit mým jazykem," narazí na Nečasovo roční angažmá v Lašku.

 

Start do zápasu s Nymburkem měl jeho tým i vlivem následků z Atén hodně krkolomný. "Postupem času jsme se ale stále zlepšovali a ve druhé čtvrtině už jsme byli celkem v pohodě, tam jsme se chytli. A zachytili jsme i začátek druhé půlky. Museli jsme zastavit hlavně nejlepší hráče Nymburka Nissima se Simmonsem, jsou to hlavní skóreři a mají v rukách nejvíc střel. A pak jsme museli pokrýt rychlý přechod Nymburka do útoku, to je u nich zásadní."

Pro kouče Středočechů Ginzburga je Olimpija nejlepším týmem v soutěži. Co si myslí o roli favorita na titul Jagodnik?

"Tým máme dobrý, ale soutěž je dlouhá a i velké týmy prohrávají doma, jako my se Záhřebem, nebo Partizan s Podgoricou. Je tam hodně překvapení, ale my máme dobrou šanci na Final-4 a pak už je to o jednom zápase."

 

Na to, že Lublaň byla ještě nedlouho před sezonou na pokraji kolapsu, a při tom už před zápasem s Panathinaikosem měla díky bilanci 5-2 zajištěný postup do TOP 16, nelze říct víc než - "zřejmě slušnej oddíl". Může tým pomýšlet dokonce na postup do play-off?

 

"Upřímně, ani v TOP 16 nás nikdo nečekal, ale máme dobrou pozici a teď už se může stát cokoliv," věští čiperný veterán.

 

Tato slova platí o něm doslova a do písmene. Letos už se kvůli dcerce, která ve Slovinsku začala chodit do školy, chtěl usadit na rodné hroudě. Však posledních 11 let strávil v zahraničí.

 

Proto uvítal nabídku šéfů Olimpije. "Nakonec to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mé kariéry," pochvaluje si.

 

Má pravdu. V Eurolize sází přes 12 bodů, minut hrává dvojnásobek a hlavně na hřišti pobývá v rozhodujících momentech zápasů. A dává v nich rozhodující body. "Po těch nejlepších utkáních mi píše spousta kamarádů, to hodně potěší."

Zvlášť, když takové výkony podává v 36 letech. Dokonce s takovými parametry, že se stal MVP Euroligy měsíce října. Jak to dokázal?

 

"Nevím," směje se. "Trénuju teď tak, jako by mi bylo pětadvacet, se stejnou energií jako tehdy. Na tréninky chodím rád a fyzicky se cítím výborně. Kolena jsou teď lepší, než když jsem hrál v Nymburce, jsem ve formě a pořád se zlepšuju," hlásí.

 

Na 36 let to od vrcholového sportovce z té nejvyšší úrovně zní skutečně optimisticky.

 
 

Petr Hamták

Foto: ČEZ Nymburk