Já a nejpropíranější v Česku? Tak to necítím, tvrdí po svém Vystoupení sezony proti Žalgirisu Pavel Houška

Na jeho podzimní start v sestavě mistra, s dvěma trofejemi MVP Mattoni NBL u pasu, byl zvědavý kdekdo. A samotný zahajovací duel ostré sezony nebyl pro Pavla Houšku vůbec špatný, když ve čtvrtfinále euroligové kvalifikace zaznamenal s Ostende 9 bodů za 25 minut. Od té doby však jeho hvězda na evropské scéně jen občas zablikotala. Ze 12 eurocupových střetnutí zasáhl jen do sedmi s průměrem 7 minut, z 15 bitev VTB ligy pak do osmi s průměrem 10 minut. Kromě Ostende zažil už jen tři výraznější utkání - v Last 16 Eurocupu v Rize se 14 body za 17 minut, ve VTB lize na půdě Klajpedy s 10 body za 17 minut a dosud největší výkon v nymburském dresu přišel na řadu v neděli proti euroligovému Žalgirisu - 12 bodů za 20 minut. Kdy jindy vzít ex-lídra Děčína do zpovědnice, než právě nyní?

Pavle, lze neděli považovat z osobního pohledu za průlom sezony? Anebo to byla spíš  shoda okolností?
Spíš to druhé, protože jsme měli problémy s fauly, které se postupem času nabalovaly na naše stěžejní hráče, a trenér musel rozšířit rotaci, takže jsem dostal příležitost i já. A snažil jsem se ji co nejvíc využít.

Vy jste šel ovšem do hry poměrně brzy, naopak sedět zůstal téměř celý zápas Radek Nečas. Pro jistotu se zeptám, zda byl zdravotně v pořádku?
Celé to vyplývalo ze situace. Když jsme dělali taktiku na utkání, trenér nás připravoval na to, že soupeř má šikovné vysoké pivoty a my budeme mít širší rotaci. V zápase se pak rozhodl, jak se rozhodl. Na to, že nehrál Radek, bych nekladl žádný důraz. Bylo i spousta utkání, kdy hrál Radek a já ne, takže to tak prostě vyplynulo.



Z celkově 14 nymburských zápasů v Eurocupu a kvalifikaci Euroligy a v 15 utkáních VTB ligy jste měl dohromady čtyři s výraznější produkcí. V kvalifikaci Euroligy s Ostende jste v úvodu sezony začal 9 body. Říkal jste si tehdy něco jako, že to byl slušný start?
Asi tak. Utkání mi vyšlo, napadlo mě, že jsem to neodstartoval nejhůř... Je ale třeba říct, že pak se změnila naše sestava. Přišel Rado Rančík a situace se trochu proměnila.  

Popište, jak moc. Jak jste své šance viděl ještě za působení Řeka Tapoutose a jak po jeho odchodu a naopak po příchodu Rančíka?
Dokud tu ještě Christos byl, tak sice byl hráčem na pozici 4, ale trenér s ním spíš počítal na pozici 3. Takhle jsme vesměs i fungovali na trénincích, kde on byl na trojce. Poté, co přišel Rado a Christos odešel, tak Rado jakožto bývalý hráč i lídr týmu se se svou rolí v mužstvu hodně rychle sžil. Vyšlo mu utkání, trenér mu začal důvěřovat víc a Rado pak dostával větší prostor. Taky ale musím říct, že je to zkušenější hráč, což je vidět i na tréninku. Hraje výborně a je těžké se přes něj na hřiště dostat.

Jinými slovy, nebýt této nečekané rošády, kynula pro vás šance dostat se k většímu počtu minut a herním příležitostem dřív?
Ta pravděpodobnost by byla větší.

Od Ostende to byla pěkně dlouhá odmlka, než přišel 14bodový zápas Last 16 Eurocupu v Rize.
Tam byl zraněný Petr Benda, klíčový hráč týmu...



A váš třetí lepší zápis přišel ve VTB lize na půdě Klajpedy.
Tak tenhle zápas už si moc nepamatuju. Vím, že to bylo jako na houpačce, vůbec se nám nedařilo a trenér hodně míchal sestavou, protože jsme nedokázali na soupeře najít vhodný recept.

A jsme u neděle a podle všeho u vašeho Zápasu sezony, proti přednímu euroligovému soupeři a legendárnímu litevskému klubu Žalgirisu Kaunas. Konečně tedy na začátku března nastal TEN duel, kvůli kterému jste do Nymburka mimo jiné chtěl?
Rozhodně. Tohle jsou skvělá utkání. Naposledy jsem proti litevskému týmu hrál za nároďák a moc jsem si to užil. I teď jsem byl rád, že jsem proti takovému týmu mohl nastoupit. Vedou naši skupinu VTB ligy, takže to bylo fantastické. Ta minutáž byla trochu větší než standardně, což ale také bylo zapříčiněno fauly podkošových hráčů a navíc se brzy zranil Drew Naymick (podvrtnutý kotník vyžadující zhruba týdenní klid).  

Vy jste se v utkání nekoukal nalevo - napravo, zvedal jste prakticky vše, co vám přišlo do ruky, hrnul jste se i k zakončením do šestky. Zněly tak pokyny, anebo platí slova Michala Křemena, který řekl, že když v Nymburce dostanete míč, už s ním musíte něco zásadnějšího provést, protože byste se k němu už také nemusel dostat?
Tohle je jedna pravda, ale druhá pravda je, že ty volné střely na mě spíš vycházely. Hráli jsme secvičené akce, vesměs po "pick and popu" na trojce (kdy dlouhý hráč po cloně neroluje ke koši, ale odstoupí si ke střele z dálky), kdy jsem pak po výborných shozech střílel "z krátkého rohu". Spíš jsem tak těžil z toho, že jsem byl v těch situacích koncovým hráčem.

Jak velkou jste po pátečním euroligové zápase Žalgirisu v Malaze cítili šanci, byť soupeř ve VTB lize ztratil dosud jen jediný duel?
Už v Moskvě jsme se proti CSKA, kde jsme prohráli o devět bodů, přesvědčili, že hrát se dá s každým, takže jsme si na ně věřili. Měli jsme výhodu domácího prostředí a chtěli do toho jít od začátku. To se celkem dařilo, i když pak přišly i slabší úseky. To jsme hořeli hlavně na doskoku. A na konci nám srazilo vaz, když Žalgiris hrál výborně pick and roll, nebo spíš pick and pop, z čehož nás hodně trestal.



Nejednou jsem si všiml hlavně u zahraničních hráčů v české lize, že v zápasech proti Nymburku se snaží předvést ten nejlepší možný výkon a jsou extra motivovaní. Pozorujete to taky a platilo něco podobného i pro váš tým v utkání s Žalgirisem?
Určitě se proti takovým týmům snažíte maximálně namotivovat. Já ale musím říct, že my k tomu přistupujeme profesionálně a snažíme se jít do každého utkání na sto procent. Jestli tam má někdo větší motivaci, to je možné, já se ale snažím jít do každého utkání na sto procent a odevzdat to nejlepší. Vím, že u některých hráčů to tak bývá, že se cítí až přemotivovaní. Za sebe ale musím říct, že to je pak víc na škodu než ku prospěchu věci.

Po letech pasování Nymburka hlavně s evropskými top velikány mi také přijde jako celkem zásadní rozdíl ten výškový nepoměr pod košem, kde je pak třeba řešit mnohé mismatche, zdvojovat a podobně. Jak to vidíte vy, je v tomhle minimálně to horní patro Euroligy vybavené výrazně líp?
Je to jen jeden z aspektů, ale není to to hlavní. Jsou vyšší, ale vyšší jsou i na křídlech, případně na rozehrávce, pokud tam zrovna nemáme dvoumetrového Jirku Welsche. Musíme to pak dohánět jinde a jinak, rotacemi a podobně. Další věc je, že někdy bývají tito soupeři i daleko rychlejší. A hlavně umějí mnohem líp pohybovat míčem, protože - bráno třeba z mého pohledu - mají odehráno víc těch mezinárodních utkání. U nás se přece jen vyměnil tým a hráči jako já, Tomáš Pomikálek, Vojta Hruban se s tím ještě tak nějak sžíváme, než abychom o sobě mohli prohlásit, že jsme nějací evropští hráči.

A to máte ten největší zápas teprve před sebou. V co lze doufat 17. března v pražské O2 areně proti CSKA? A co bude tento super duel znamenat pro vás osobně?
Bude to svátek. My se moc těšíme a doufáme, že přijde co nejvíc fanoušků. Bude to i odměna pro nás jako tým za celou sezonu. Půjdeme do toho se vztyčenou hlavou a chceme předvést pěkný atraktivní basket pro diváky.

Posunu se teď trochu dál. Kouč Budínský vás nedávno označil za aktuálně nejpropíranější jméno českého basketbalu, myšleno z hlediska velmi skromné využívanosti dvojnásobného MVP NBL v evropských zápasech. Cítil jste se tak i vy?
Abych řekl pravdu, ani moc ne. Spíš ke mmě tohle doráželo z různých stran, z doslechu, ale já jsem v centru toho dění nebyl. Sám jsem se tím nějak nezabýval a nezatěžoval. Když to řeknu v uvozovkách, šlo to mimo mě. (usměje se)



V žádný moment jste třeba nezalitoval toho, že jste ještě před přestupem do Nymburka neměl možnost mluvit s trenérem Ginzburgem?
Tohle jsem jako problém neviděl. Kdybych to jako zásadní problém viděl, asi by ta dohoda s Nymburkem neproběhla. Ono to prakticky ani nebylo možné, trenér Ginzburg byl v Izraeli, já tady. Když se můj přestup domlouval, mluvil jsem s trenérem Ježdíkem (sportovním ředitelem) a s panem manažerem Šimečkem. S nimi jsme si řekli, co a jak. Když jsem podepisoval, věděl jsem, že mohou nastat dvě varianty. Buď že přijdu a budu hrát, anebo že budu víc sedět. Tady v Nymburce je a vždycky bude konkurence, na všech pozicích. A bohužel to nakonec vyšlo na tu druhou možnost. Pod košem je tu větší konkurence a moje minutáž je tak menší.    

Minimálně rok jste tedy byl připraven dokončit stůj co stůj.
To určitě ano. Chci tu zůstat, máme tu skvělou partu a taky je potřeba si zvyknout na to velké penzum zápasů. Doufám, že další sezona už bude jiná.
 
Jak velkou roli hrálo to, že jste v létě musel podstoupit operaci zad a nešel do sezony tak nadupaný, jako byste býval mohl jít, nebýt operace?   
Na to nemohu odpovědět, je to, co by, kdyby. Jistě to mohlo být jiné, ale taky jsem mohl přijít, na začátku si podvrtnout kotník a být měsíc mimo. Pokud jde o limity kvůli těm zádům, v klubu se začínalo ke konci srpna, ale já začínal individuálně už na začátku měsíce, abych dohnal fyzičku a to manko celkově. Úplně se mi ho vymazat nepovedlo, ale z velké části ano. Když sezona začínala, nebyl jsem nepřipraven, ale taky to ještě nebylo na 100 procent. Postupně jsem to ale smazával a v průběhu září a října to už dohnal.

Z pohledu nominace na ME jste z dosavadní malé vytíženosti v těžkých evropských zápasech nikdy neměl obavy?
Je jasné, že nominace v ohrožení může být. Na ME musejí být hráči stoprocentně připravení a výborně rozehraní. Nebude tam moc prostoru pro to dávat někomu čas na rozehrání. To je ale spíš otázka na trenéra, koho si do týmu pozve. Pokud budu pozván já, budu samozřejmě moc rád a ochotně to přijmu. Pokud ale někdo bude na konci sezony v lepší formě, budu to akceptovat. A jestli jsem byl nervózní, že bych nebyl na léto dost rozehraný? Tak tady můžu říct, že tohle mě nechávalo ledově klidným. (usměje se) Dívám se jen k nejbližšímu zápasu a momentálně neřeším, co bude v létě.

Ještě jedna citace reprezentačního kouče - prý nejste typ s "ostrými lokty", abyste trenéra Ginzburga přesvědčil, aby vám věnoval větší porci minut. Jak to cítíte vy sám?
Je to názor trenéra Budínského. Já to nedokážu posoudit. Nevím, co bych na to řekl. A po pravdě, tuhle věc od vás slyším poprvé.

-trh-