Istanbulské memento, tušení Rusů, Calderon toužící po odvetě, obří obruč La Bomby a slzy Parkera s Antičem

Symbolicky Felipe Reyes, a nikoliv kapitán hvězdné španělské skvadry JC Navarro, byl tím, kdo po finále jako první pozvedl nad hlavu trofej pro kontinentální šampiony. Důvod byl zřejmý - Reyesovi těsně před turnajem zemřel otec a pro pivota Realu to tak musely být extrémně náročné tři týdny. Alespoň tímto způsobem se mu dostalo malého vykoupení, v kruhu spoluhráčů, kteří v duchu španělských národních týmů spolu drží jako členové jednoho velkého rodinného klanu.

Španělé, vyzbrojeni nyní už šesti hráči NBA, byli již před turnajem horkými kandidáty na obhajobu trofeje z Polska, ale vše museli stejně potvrdit až na hřišti. Což také prostřednictvím zničující palebné síly Navarra a v souhrnném průměru 34 bodů a 15 doskoků Gasolovic bratrů dokázali.

Francie, vybavená rovněž mocnou silou z NBA, ve finále neměla nárok a málem inkasovala potupnou stovku. V jejím dresu měl skutečně hvězdný status jen trojnásobný šampion nejlepší ligy Tony Parker, který se s 22 body na utkání také stal top skórerem turnaje.



Sergio Scariolo, slovutný italský kouč, který k obhajobě Španělsko dovedl, se po slovech radosti nemohl nevrátit k loňské bolesti v podobě čtvrtfinálového vyžazení z MS dalekonosnou pumou Teodosiče.

"Tehdy jsme očekávali, že dostaneme naloženo, že to bude mít negativní následky. Ale nic se nestalo, nikdo neřekl nic špatného, nikdo nikoho nezpochybňoval. A když jsme se letos sešli v přípravném kempu, viděl jsem na tvářích hráčů sebevdůvěru. Základy letošního vítězství byly položeny právě už v Istanbulu," řekl Scariolo, díky němuž se Španělsko stalo po Jugoslávii, SSSR a Litvě teprve čtvrtým národním týmem, který evropskou korunu dokázal vyhrát dvakrát v řadě.

Španělé hráli finále počtvrté za posledních pět ME a popáté za posledních sedm. Momentálně nemají, tedy v nejsilnějším složení, na kontinentu konkurenci.

A klíčový rozehrávač Jose Calderon, který jasně zastínil kolegu Rubia, už po finále myslel na příští rok. "Chtěl bych mít ještě jednou možnost vyzvat ve finále olympiády USA," zasnil se.



Titulový souboj v Litvě byl dalším fenomenálním představením JC Navarra, s 18,7 bodu pátého střelce turnaje, který si tři nejlepší show pošetřil až na play-off: 26, 35 a 27 bodů! Byl skutečně nezastavitelný. Jak řekl Scariolo - jako z jiné planety.

"Proto má přezdívku La Bomba. Když exploduje, nemůžete dělat vůbec nic!" smál se Marc Gasol, který se na ME nenechal slavnějším bratrem Pauem vůbec zahanbit.

A co hlavně na svou semifinálovou explozi s Makedonií řekl sám 31letý Juan Carlos Navarro (na vrchním snímku líbaný Pauem Gasolem)?

"Obroučka mi připadala tak velká, že jsem věděl, že ať vystřelím odkudkoliv, vletí to dovnitř. Semifinále bylo jedním z mých nej výkonů v kariéře!"

Přes porážku ve finále nemohli být zklamaní ani Francouzi. Ti totiž nastoupili k prvnímu evropskému titulovému souboji v dějinách. Zatím mají na kontě bronzy z let 1937, 1951, 1953, 1959 a 2005 a dokonce stříbro z roku 1949. Ale počítejte ho, když se hrálo v Káhiře a mezi sedmičků týmů na turnaji patřily i vítězný Egypt a dále Sýrie a Libanon!



I proto Tony Parker slavil s obrovským úsměvem od ucha k uchu semifinálový triumf nad Rusy přímo v hledišti, mezi fanoušky i svými nejližšími (druhý snímek). Ještě před tím, hned po poslední siréně, však poklekl uprostřed kurtu a prožíval si štěstí jen sám se svou duší. Vždyť Francie měla v tu chvíli zajištěný i postup na olympiádu.

"Dostat se až sem, do finále na Evropě, byla pro mě dlouhá, dlouhá cesta. Celou dobu, těch jedenáct let, jsem na tohle čekal. A teď brečím dojetím."

Jeho kouč Vincent Collet po finále mohl jen konstatovat, že proti takto kvalitnímu a skvěle hrajícímu soupeři Francie neměla prakticky šanci. "Protivník měl víc hráčů na střídání a mohl udržovat stále vysoké tempo," řekl a už myslel na příští rok: "Se zdravým Turiafem, který nám letos chyběl, budeme moc dobří i na olympiádě."

Ještě před finále si to v daleko dramatičtější bitvě rozdali o bronz Rusové s Makedonci. A oči pro pláč, a to doslova, zůstaly zástupcům dvoumilionové zemičky, kteří podlehli Rusům na turnaji dvakrát po neuvěřitelných koncovkách. Poprvé trojkou Monyi o desku, v neděli pak po neproměnění tutové střely zpod koše Damjana Stojanovskiho.



Nešťastníkův spoluhráč a jeden z lídrů makedonského týmu Pero Antič (na snímku smečující) měl po takto smolně ztraceném duelu hodně vlhké oči. "Prohrát takový zápas je strašně těžké. Dosáhli jsme tu, co dosud nikdo, ale na medaili to nestačilo. Nevím, co víc bych k tomu mohl říct," pravil s pohledem upřeným do prázdna.

Pro fanoušky doma, kteří se v desetitisících po čtvrtfinálovém triumfu nad Litvou srotili v centru hlavního města Skopje, však hráči zůstanou šampiony. A příští rok budou mít navíc šanci se probít na olympiádu do Londýna.

"Tohle by před turnajem nikoho nenapadlo. Původně jsme byli pasováni na první odpadlíky, ale my jsme ukázali, jaké máme srdce. Na turnaji jsme měli nejlepší týmovou chemii ze všech. Tím jsem si jistý. Všichni, včetně členů realizačního týmu, jsme byli jeden muž!"

Potetovaný a holohlavý Antič tak bez jakýchkoliv pochyb už po semifinále očekával, že týmu se dostane po příletu domů královského uvítání.



Jeho celek i v utkání o bronz dojel na mračna soupeřových útočných doskoků a inkasovaných bodů z druhých šancí. Přesto kouč Marin Dokuzovski mohl říct:

"Byli jsme blízko naplnění snu, který jsme snili celý turnaj. A bývalo by to bylo po zásluze, kdybychom medaili získali."

Nejlepší hráč týmu, před turnajem naturalizovaný Bo McCalebb, jen o kousek zaostal za Parkerem v tabulce střelců a navíc se vklínil i do All-Star celého ME.

Soupeře pochválil i člen bronzové ruské ekipy a další člen All-Star Andrej Kirilenko. "Makedonie ukázala, jak se má bojovat. Na turnaji jsme se od nich leccos naučili. Medaili jsme si ale zasloužili, vyhráli jsme 10 z 11 zápasů a mezi tři nejlepší patříme právem."

A kouč David Blatt (na spodním snímku) po šesti letech u ruské repre s dvěma euromedailemi na krku mohl uzavřít: "Za tenhle turnaj nemohu být na své mužstvo pyšnější. Už před ME jsem věděl, že i díky návratu Kirilenka s Chryjapou budeme dobří. Ne, že vyhrajeme celý turnaj, ale že půjdeme daleko. Tohle všechno jsme budovali šest let a ten, kdo přijde po mně, bude mít dobrý základ pro další práci."


Petr Hamták
Foto: FIBA