Intro 14 statečných a mečbol v Chomutově!

Tenhle aktuální blog bych samozřejmě chtěl věnovat odehrávající se kvalifikaci na ME 2013. Chtěl jsem napsat podrobnější a rozsáhlejší souhrn události až po "kvaldě", ale při daném vývoji skupiny jsem byl požádán o něco navíc. A tak vám představím celý náš tým se vším všudy.

Osobně jsem velmi rád, že už hrajeme naostro. Přece jenom dva roky po sobě čelit soupeřům jako Kypr není úplně to nej. Sešli jsme se, myslím, v té nejlepší sestavě. Chybí sice pár zraněných hráčů a pak samozřejmě náš zatím jediný zástupce v NBA Honza Veselý, který se ocitl v komplikované situaci. I přes to jsme složili velmi dobrý tým, který zatím dokazuje svou sílu, a někdy už i svůj potenciál.

Není jednoduché se sejít uprostřed léta, být v top formě a rozumět si na hřišti. Do ideálu máme hodně daleko. Jedna věc je ale jasná: že už od začátku taháme všichni za jeden provaz a to je podle mě základ všech základů pro úspěch.

Kvalifikaci máme rozehranou výborně a teď nás čeká asi nejdůležitější utkání, kde bude rozhodovat náš mentální stav víc než cokoli jiného. V Chomutově narazíme v posledním domácím vystoupení na Portugalce, kteří jsou zatím bez výhry. Pevně veřím, ze nám 5 vítězství bude stačit na postup a pravě tento zápas považuju za naši nejlepší šanci proměnit tento mečbol.

Ani do Itálie jsme to ale nejeli jen odehrát. Před tím zápasem byla ještě pořád hodně reálná šance být první. A hrozně jsem si přál, abychom do Turecka jeli už s postupem v kapse.



Teď se ale vrátím k našem týmu, který není tvořen 12, ale 14 hráči. Trochu vám je přiblížím ze svého pohledu. Možná u některých neřeknu nic nového, ale u některých si myslím, že jo.

Číslo 4 - "C" Petr Benda

Třetí nejstarší člen týmu a druhý (po mně) tatík je zatím naším nejlepším střelcem. Petr není v šatně žádný rádio (od toho máme jiné "enerdžaizry"), ale vždycky si najde moment na nějakou perličku. Většinou to míří směrem k našim mladým (nechci jmenovat, stačí se podívat na věk dalších reprezentantů), no a ti samozřejmě střílejí posměšky zpět na jeho adresu... Určitě nejlepší volba kapitána.

Číslo 5 - Ondra Balvín a.k.a. Balvan a.k.a. Ten vysokej z Adams family

Ondra je nejmladší hráč sestavy a musím uznat, že to zvládá dost dobře. On nemá vlastně moc na vybranou. Většinu "situací" si zaviní sám, a když už nic, tak Saty (jeho dlouholetý pozorovatel, který ho už dokonale imituje) něco vymyslí. Ondra byl s námi už loni, hodně se od té doby zlepšil a je velmi platným členem týmu. V budoucnosti (ne tak vzdálené) bude kotvou naší repre pod košem. Během celé kvalifikace si dělá řidičák. Zatím nikoho nepřejel a tak to vypadá, že jestli nezpanikaří při zkouškách, budeme vídat Balvana na silnici s volantem mezi nohama.

Číslo 6 - Pavel "Pampi" Pumprla

Pampi je asi nejvybíravější člen naší výpravy. Nosí si totiž svoji snídani pořád s sebou. Pokaždé to vypadá trochu jinak, záleží totiž, jestli si ten svůj ptačí zob dá s banánem nebo s jabkem. Minulý týden jsem zjistil, že v tom má i pár kostiček nugátu. Jak říkám, hrozná fajnovka. Pampi měl pomalej začátek, zlobilo ho koleno, potom Vláďa Hojka (nás fyzickej trenér a rozhýbávač) a pak záda. Pořád je oblepený nějakejma náplastma, aby držel pohromadě. Pampi je náš nejlepší obránce, přes kterého se všichni trefují za tři. Tak nevím (musel jsem si rýpnout). Na druhé straně se velmi aktivně podílí na výchově Balvana!!!

Číslo 7 - Vojta Hruban

Vojta je svým vzezřením suverénně nejmladším členem týmu (z hráčů, protože náš druhý masér Lukáš Raba vypadá na patnáct). Tichý kluk, na kterého by si měli dávat všichni velkej pozor!!! Vojta má velký fyzický předpoklady (i kdyz je to muší váha) a taky solidní střelbu. Myslím, že bude patřit do té party, co bude táhnout nároďák v dalších letech. Možná i dýl, jestli mu vydrží ta jeho mladistvá vizáž. Jo, a 23. narozeniny oslavil dortem v ksichtě (něco úplně normálního pro ty nešťastníky, co mají narozky během léta).



Číslo 8 - Tomáš "Saty" Satoranský

Saty musí byt u všeho. Když ne v hlavni roli, tak aspoň ve vedlejší. Nebo se hned na***e. Jestli Saty nic neřekne během jedné minuty, každý už má obavy, jestli mu něco není. Obrovský hecíř, který hraje rád 1 na 1, zvlášť proti starším borcům, aby jim ukázal, kdo tady šéfuje. Zatím měl střídavé výsledky, ale kuráž a odhodlání mu nechybí vůbec. Musím uznat, že se s ním člověk nenudí. Fyzicky impozantní borec (novinka!), který už má dost odehráno, a je to určitě základní kámen současné a hlavně budoucí repre. Má v sobě spoustu energie, kterou když použije správným způsobem, tak může být excelentním hráčem.

Číslo 9 - Jurášek "Brandon Walsh" Welsch a.k.a. Dědek #1

Jura se po tříleté pauze vrátil do nároďáku, aby se stal suverénně nejstarším hráčem kádru!! Díky, Juro!!! (jsem totiž o téměř 4 měsíce mladší). Jirkovi jsem už od loňského léta vyhrožoval, že pokud nebude letos hrát kvaldu, tak mu zlámu všechny golfový hole. Musel vycítit, že jsem to myslel vážně. Právě on mi začal říkat ze srandy "Dědku", jen aby se toho ostatní - zvlášť ti mladší - chytli. Welšík hraje to svoje a je velkou součástí našeho dosavadního úspěchu. Dává hře smysl, umí nahrát a občas dá i nějaký ten trestný hod. Je to velmi zkušený borec, takže už odmítá střílet trojky. Jurášek (tak mu říká jeho tchýně, BTW) má taky smysl pro humor. Jeho asi nejlepší hláška byla v autobuse po přípravném zápase v Estonsku, kde jsme ani jeden nenastoupili, a to kvůli drobným zraněním. Jeli jsme ofačovaný a oblepený všelijakejma páskama a on konstatoval, ze už nám "dobíhá trvanlivost". Kdyby se nejednalo o malé zranění, tak bych se asi tak nesmál.

Číslo 10 - Michal "Čarda" Čarnecký

Čarda je nejmenší hráč sestavy a pravděpodobně asi i nejrychlejší. Je expertem na nejsložitější řešení jakékoliv situace na hřišti. Problém spočívá v tom, že se rozhodne k jedné volbě (většinou té správné) a pak si to na poslední chvíli rozmyslí. Čarda taky pevně věří, ze může přihrát každému v jakýkoli moment, což je taky unikátní. V téhle kvalifikaci se dost trápí a doufám, ze přijde jeho moment. Je totiž dobrým rozehrávačem, a když si dá pozor na ty ztráty, tak i platným (Sorry, Čardo!) A mimochodem: je to i milovník kebabu a obávaný brankář při sálovém fotbalu.



Číslo 11 - Dědek #2 a.k.a. Arnošt a.k.a. Trojkostroj (trochu s nadsázkou)

Nebudu mluvit o sobě, jenom řeknu, že se ke mně všichni chovají moc pěkně. Pouštějí mě sednout do uličky u nouzového východu v letadle, kde je víc místa, nebo mě nechají jako prvního naložit si na talíř při jídle. Kudla mi dokonce nalejvá vodu do skleničky a počítá, kolikrát mu nepoděkuju. Každý ví, že funguju na bázi kofeinu, a ví i to, kdy jsem se předávkoval, a kdy naopak mám půst. Mám svoji úlohu v týmu, a ať se mi to líbí nebo ne, musím postupně předávat otěže těm mladším. Musím ale taky přiznat, že se mi zatím moc nechce.

Číslo 12 - "Jelec Jr." David Jelínek

Náš kompulsivní* střelec. David hraje jedním stylem a jednou rychlostí. Když mu to padá, tak je k nezastavení, když mu to naopak nejde, je lepší ho dát na lavičku. Je to naše "mikrovlnka", jen ne vždy funguje správně. Doufám, ze mikrovlnka bude fungovat hlavně v Turecku, kde bez dobré střelby z dálky jenom těžko pochodíme. Další mladý borec, který by měl být budoucností naší repre.

*nutkavý, nemůže si od něčeho pomoct

Číslo 13 - "Profesor" Jakub "Kudla" Kudláček

(přezdívku "Kyčle" jsem už ani nechtěl použít, poněvadž se váže k jeho přetrvávajícím problémům)
Kudla je milovník italské kuchyně a je velmi přísným kritikem veškerých těstovin, které nám jsou servírované. Jeho znalosti téměř o všem ho dostávají i do komických situací. Když jsem mu ale dával kvíz z historie basketbalu, tak moc nepochodil :-) Kuba je dalším hráčem, který nemá v zápasech mnoho prostoru. V prvních třech utkáních se skoro nedostal na hřiště a pak v důležitém zápase proti Turkům mu to vyšlo. Byl jsem osobně velmi rád, že se mu zadařilo. Při dalším obědě jsem mu na oplátku nalil vodu do jeho skleničky já. Ano, poděkoval.



Číslo 14 - Kamil "Kamikadze" Švrdlík

To Kamikadze jsem si teď vymyslel, ale myslím, že je to trefná přezdívka. Kamil totiž v šesti přípravných zápasech pětkrát někoho "otevřel" loktem a pokaždé postavil aspoň 2 nelegální clony (kdy protihráč zůstal ležet na zemi K.O.). V kvalifikaci se už trochu uklidnil a tak už má ty svoje lokty zahojené. Holt ne nadarmo je žádaným artiklem v české repre ve streetballu. Když trénujeme, tak si vždycky dávám pozor, kde se Kamil nachází. Střet s jeho tělem totiž zavání krvavým zraněním a je naprosto jedno, jestli hrajete proti němu, nebo s ním. Kamil jednou dokonce zranil Kudlu i při nácviku 5 na 0.

Číslo 15 - Jakub "The Great Kouba" Houška

Chomutovák, který se vrátil do repre po delší pauze, zaviněné nemocí. Kouba přišel na repre asi v nejlepší kondici ze všech a je velmi platným členem tymu. Vždy s úsměvem na tváři, jenom málokdy jsem ho viděl naštvanýho nebo zamračenýho. Nedávno oslavil třicáté narozeniny a doplnil tak náš čtyřlístek třicátníků. (Samozřejmě i on dostal dortem).



Číslo 21 - Štefan "Licci" Ličartovský a.k.a. "Komentátor"

Licci souhlasil (neměl příliš na vybranou) s nepopulární úlohou 13. hráče a je s námi od prvního dne přípravy. Kromě venkovních zápasů se účastní veškerých aktivit a je připraven v případě, kdyby se zranil nebo onemocněl jiný hráč na perimetru. Licci je v týmu hodně populární pro svou schopnost udělat srandu ze všeho. Je rozený pozorovatel a rád imituje. Neujde mu skoro nic a obdržené informace ihned používá jako munici pro další fóry. Jen pro zajímavost, Licci je týmový Don Juan, sběratel ženských srdcí, nebo aspoň jejich telefonních čísel.



Číslo 22 - Tomáš Hampl

Hamplík vyniká (a to bez debat) hned ve dvou různých disciplínách: hrozně toho naspí a taky je mistrem mlčení. Tomáš spí tak rád, že k tomu využije sebemenší volné chvilky. Po snídani, před tréninkem, po obědě. Jakmile je víc než 20 minut casu, je nám jasné, ze Tomáš už zařezává na pokoji. Proto pořád chodí kolem nás s přeleženými vlasy. V druhé kategorii (nemluvnost) je také absolutní lídr. Tom nerad plýtvá slovy, a kdyz už ráno pozdraví, tak to jsou většinou jeho poslední slova. Párkrát jsem se snažil počítat, kolik slov utrousí během dne, a pravdou je, že jsem se nedostal přes deset. Paradoxně jednou něco řekl během tréninku a byl ihned okřiknut trenérem za žvanění!!! Tomáš už tu s námi není. Odcestoval do svého nového působiště v Andoře, kde bude hrát druhou nejvyšší španělskou ligu. Abych nelhal, většina týmu si toho ani nevšimla ;-) Jo, a Tomáš je taky #1 v pití piva.

BAFÍCI

Abych nezůstal pouze u hráčů, měl bych taky prozradit pár věcí kolem našeho "staffu". Trenér Budínský hrozně rád hraje fotbal, ale většinu času stráví na útočné polovině vyčkáváním na přesnou přihrávku. Kdyby se počítalo, kolik toho hráči během těch 30 minut naběhají, tak by se Bůďa pohyboval někde kolem 400 metrů. Připomíná tak jednoho hráče z devadesátých let, kterého jsme měli naskautovaného jako vykutáleného "Levorukého střelečka".

Asistent Mike Taylor je tak pozitivní, že nám to někdy jde až na nervy. S nadsázkou samozřejmě. Mike je mistr v hledání pozitiv ve všem. Oblíbenou aktivitou při cestovaní je taky dělat naschvály ostatním. Jeho největší fór je nalepit někomu nápis na batoh v terminálu. Pak si to samozřejmě hned vyfotí. Mike totiž fotí úplně všechno. Došlo to tak daleko, ze si nás fotil i při poradě týmu, když Bůďa mluvil po zápase s Portugalskem. O kvalitě jeho fotek teď nechci mluvit...



Vláďa Hojka je určitě nejvíc imitovaný člen výpravy. Rád se předvádí a většinou to zavání nějakým zraněním. Vymýšlí si různé disciplíny, jak si zkrátit volný čas, když už tým trénuje a on nemá co dělat. Už jsem ho viděl skákat do schodů po rukou (no dobře, za asistence našeho fyzioterapeuta), přičemž málem přišel o zuby. Jeho vůbec nejoblíbenější aktivitou je stání na velkém balonu, něco, o co by se nikdo z nás normálních lidí ani nepokusil. I při své relativně menší postavě Vláďa rád zkouší smečovat. Většinou je to po tréninku, kdy se zbytek týmu protahuje a dělá mu bouřlivou kulisu. Někdy Vláďa potřebuje jenom 5-6 pokusů na zdařilou smeč, někdy se trápí trochu dýl. Poněvadž je tvrdohlavej, tak si nedá říct, dokud nezarve.

Pak je tu ještě dvojka našich fizioterapeutů, Petr Toncar a Lukáš Raba. Oba se o nás hezky starají a oblepují nám tejpama všechno možný. Ve chvilkách volna při tréninku Petr (ten, co se fotil se šátkem na hlavě, a děla nám prostovlasým ostudu) rád chodí kolem a děla fotky. Lukáš Raba naopak zkouší svoje basketbalové umění. Dokonce se i snaží zasmečovat, ale protože má dětské ruce, nedaří se mu chytnout míč tak, aby uspěl. Výskok a odhodlání mu však taky neschází.

Náš tým uzavírá dvojice vedoucích Kuba Důra (jednoduše Méďa) a Michal Šob (Mike). Oba mají na starosti veškeré organizování naší přípravy a celé kvalifikace a mají dostatek času i na vymýšlení dalších ptákovin. Přes techniku je víc Mike, který si rád hraje na počítači. Méďa je spíš přes ten telefon. Výborně se doplňují a dělají nám opravdu nadstandardní servis.

Konec kvalifikace se blíží a teď je tu zápas proti Portugalcům. Teším se na plnou halu v Chomutově, která nám pomůže proměnit tenhle důležitý mečbol!!!



Předem díky všem za
podporu a držení palců

#11 Luboš Bartoň