Houška a spol.: Kdo, jak a čím vynikl v City aréně

 

Hodnota výkonu a procentuální přínos k úspěchu mužstva se u jednotlivých hráčů nedá nikdy přesně změřit. I ta nejdokonaleji pokrytá statistika by vždycky měla nějakou kapsu, která by některý aspekt hry a výkonu nepostihla.

 

Proto i následující výběr "ztučněných" individuálních představení z česko-slovenského derby eurodivize B bude nutně subjektivní. Každé však bylo něčím výjimečné a stojí za to, aby neupadlo v zapomnění.    

 

Jistě nejviditelnější byl finiš nejlepšího střelce Čechů Petra Bendy, který se na 15 bodů propracoval 8 punkty z posledních deseti týmových v zápase. On to byl, kdo dvěma exkluzivními "jumpy" a třemi trefami v řadě navýšil ve čtvrté čtvrtině vedení už na zlomových 11 bodů.  

 

"Tohle on umí a čeká se to od něj. Je to velký hráč a my jeho body a tyhle střely potřebujeme, takže to musí vzít na sebe," ozřejmil roli kapitána rozehrávač Michal Čarnecký (na horním snímku před zápasem při příchodu do haly s kolegou Houškou).

 

Už zase především křídlo Pavel Slezák zazářil 4 trojkami ze 4 pokusů! Tři vsítil v kritické fázi tří a půl minut třetí čtvrtky, kdy se Slováci nadechovali k převzetí iniciativy.

 

Každou další trefou tišil jinak stále hlučnější publikum, jež pokaždé jen zoufale vydechlo a zakroutilo hlavami.

 

Luboš Bartoň, síla přicházející ze střídačky, minul rychle po sobě dvě trojky a brzy i třetí. Ať už na pokyn kouče, nebo svůj vlastní, ihned reagoval změnou hry a nájezdy pod koš. Přesto právě jeho jediná trojka v závěru třetí čtvrtky zvýšila vedení na 50-55, což byl začátek rozhodujícího trháku.

V obraně byla nová posila Fuenlabrady nasazována i na vyššího Martina Rančíka, přesto po 24 minutách neměla v kolonce jediný faul.

 

Hlavním Bartoňovým příspěvkem však byla "operace vyčištění obroučky" při obranném doskoku. Tam Češi hlavně v první půlce hořeli. Když křídelník přišel na palubovku v půlce třetí čtvrtky (aby z ní už do konce neslezl), vznesl se vysoko nad podlahu, s rukama rozpřaženýma jako kondor, téměř po každé odražené střele domácích. Rezolutně, beze stopy pochyb o tom, kdo tyto míče získá.

V druhé půlce sám sesbíral polovinu všech obranných doskoků a další balony upaloval přímo z obroučky. Celkem měl v utkání 9 doskoků, nejvíc z týmu. Soupeř se i proto dostal za druhých 20 minut už jen k pěti odraženým míčům v útoku (do poločasu k osmi) a měl pouhých 9 úspěšných tref z pole.

 

V doskocích jen o jeden kus druhý skončil "tichý zabiják" z Děčína, který navíc přihodil 10 bodů: Pavel Houška. V létě naladil famózní formu, v přípravném turnaji v Bulharsku byl zvolen MVP a jeho jisté "jumpery" ze čtyř metrů rovněž ničily početné publikum v City aréně.

 

"Jestli to je moje jistota, to nevím, ale jsem rád, že to tam napadalo. V takových zápasech se člověk k jednoduché střele moc nedostane," odtušil pivot.

On je se svými 8 obrannými doskoky relativně z obliga, ale ví, že na tým po 13 útočných doskocích Slováků musí na odstavování a dalším ještě zamakat.

 

"No! Řekněme, že to byla naše nejslabší stránka."

Rohování pod košem proti bratrům Rančíkům si podle všeho užil. "Jsou to evropští hráči a byla paráda si proti nim zahrát. Člověk tím nabere zkušenosti. Od trenérů jsme věděli, že se to bude hrát hlavně přes ně."

 

Houška vypadal, že pilně studoval manuál se jménem Radoslav Rančík. Ten se ho třeba pokusil zbavit "spin-movem", ale ihned narazil do už nachystaného těla děčínské opory. Jenže po zastavení driblingu vzápětí použil druhou fintu a ta už mu vyšla.

 

"Stejně mě trochu vycvičil, ty zkušenosti prostě má," pravil Houška.

 

Podle něj se ve finiši zápasu osvědčilo, že český tým věděl, že hra bude směřovat na oba Rančíky. "Nechtěli jsme taky dostávat trojky, takže jsme vše přebírali a to fungovalo."

 

Houška si rovněž pochvaloval prostředí, vytvořené více než dvoutisícovou kulisou většinou "tifosi" Prievidze.

"Hlavně bych jim chtěl poděkovat, že vůbec přišli. Čekali jsme tu horké prostředí, a to se splnilo. Domácí měli fantastické prostředí."

 

A ještě jeden kousek zbývá.

Po excelentním úvodu, kdy bylo hřiště jeho, se jevilo pět ztrát Michala Čarneckého za 28 a půl minuty jako téměř nepatřičné číslo.

 

Opavský rozehrávač připomíná pistolníka, který prostě někdy mine cíl. Dlouhých pasů i přihrávek v podkošových houštinách se však nebojí. Když k tomu přidá svou explozivní rychlost a tah, plus čím dál větší přehled ve hře, nejde se divit názorům mnohých, že v NBL teď není lepší český playmaker.  

 

 

V úvodu třetí čtvrtky však zatrnulo asi nejen jemu, když po srážce se soupeřem musel opustit palubovku. Těsně před tím schytal Pumprla blok od Martina Rančíka, Češi byli všude o krok později a zdálo se, že domácí začínají hosty přetlačovat.

 

"Soupeř mi protlačil koleno na druhou stranu a cítím v tom tlak, ale vážné to nebude. Zaleduje se to a bude to v pohodě," řekl Čarnecký těsně po utkání, do něhož se po nezbytném ošetření stihl vrátit.

 

I on věděl, že se jeho tým nedokázal domácím do poločasu víc odpoutat hlavně kvůli bídě na obranném doskoku. Další velkou příčinou byl výkon rozehrávače Gavela.

 

"Ze začátku nám dělal problémy, jak nájezdy přes naše pivoty, tak přes nás malé, ale i přes jeho 17 bodů jsme ho ubránili. Připravovali jsme se na to, že nemůže celý zápas vydržet v takovém tempu. A naštěstí se celé utkání nechytl Martin Rančík. Díky tomu jsme vyhráli."

 

Vedle toho, že Čechům dlouho nefungoval defenzivní doskok, ještě větším fiaskem skončil ten útočný. Číslo 2 hovoří za vše.

 

"Říkali jsme si, že je potřebujeme. V přípravě jsme jimi i vyhrávali zápasy. Teď jsme se tam ale trápili a pivotům, kteří tam skákali dva proti pěti, jsme vůbec nepomohli. To musíme změnit," kál se pointguard.

Jak se vůbec srovnává s nově nabytou rolí reprezentační jedničky na pozici jedna?

"Já neříkám, že jsem tu jednička. Je tady i Tomáš Tóth, kterému bohužel tenhle zápas nevyšel, ale třeba to přijde proti Kypru a bude hrát víc on. Já jsem za tyhle minuty vděčný a doufám, že to tak půjde i dál."

 

I Michal v City aréně brzy poznal, že prostředí nebude horké jen díky vynikajícím domácím fans. Horko a dusno zvenku se totiž nevyhnutelně přeneslo i do útrob haly.

"Byla to velká síla. Už když jsme před rozcvičováním přišli na hřiště, tak z nás teklo. Celkově tu ale prostředí a atmosféra byly perfektní a my se s tím poprali dobře."

 

Petr Hamták, Prievidza
Foto: autor