Hoří finální bitva války o Euroligu! Uchvátí ji už letos centrálně řízená FIBA, jež hodlá přibrat Asii i Afriku?

TÉMA    Za oponou obecných či různě mlžících výstupů z posledních týdnů a měsíců momentálně zuří na vrcholu evropské basketbalové pyramidy mocenská válka, jež po nedávné restrukturalizaci fungování Mezinárodní federace FIBA nabyla formy podkošové války světové. Nebojuje se v ní však o území, nýbrž o zlatý grál starého kontinentu, známý pod názvem Euroliga. Na válečné frontě se ale soupeří ještě o víc. A podle počtu schůzek generálních štábů obou znesvářených táborů se zdá, že rozhodná bitva se rychle blíží. Velmi pravděpodobně k ní dojde už nastávající léto, které bude velmi, ale opravdu velmi horké.

O tom, že FIBA nikdy neskousla fakt, že v roce 2000 přišla o svou vlajkovou loď (po sporu o přerozdělování peněz a vliv na fungování soutěže), se samozřejmě všeobecně ví. Stejně jako o tom, že nikam nevedly pokusy dohodnout se s majiteli klubů na jakémkoli způsobu fungování alespoň s částečnou supervizí evropské odnože světové federace.

V posledním roce ale třaskavé pnutí dostalo dva zásadní akcelerační impulzy, jež mohou aktuální kontinentální rozvržení sil zcela změnit. Tím prvním byl "nekonečný příkop", vykopaný rozhodnutím Central Boardu FIBA (nejvyšší orgán tehdejší "FIBA Svět" s hlavní rozhodovací pravomocí) o změně kalendáře pro hlavní mezinárodní soutěže (MS a kontinentální šampionáty dospělých), kdy od roku 2017 se například ME bude konat pouze každé 4 roky. Hlavním výbušným momentem se tu stalo rozhodnutí pořádat kvalifikace, tentokrát jak pro kontinentální tak světové šampionáty, nikoli naráz během pár týdnů, ale ve více termínech v podobě čtyř devítidenních oken (v září, listopadu, únoru a červnu), kdy většina připadá na průběh sezony.

Ač ve většině ostatních velkých sportů je to už naprosto běžné, u kapitánů Euroleague Basketball to vzbudilo bouři nevole, jejíž intenzita stále nepolevuje. Důsledkem byla pohrůžka, že euroligové kluby nebudou pouštět reprezentacím své hráče, pokud se kvalifikace průběžným způsobem budou hrát. Jako by nestačilo, že pro kvalifikační okna během sezony vypadávají na 99 procent ze hry veškeré posily z NBA.

A právě tento moment už byl zřejmě pro šéfy FIBA příliš. Nemít Euroligu a k tomu ani top hráče v národních týmech? Nemožné. A impérium se rozhodlo vrátit úder.



Loni v březnu byl svolán do Istanbulu Mimořádný světový kongres FIBA, který podle zasvěcených prakticky bez jakýchkoli výhrad a až nečekaně snadno změnil strukturu organizace směrem k nebývalé centralizaci (podle informací Basketmagu nikdo z téměř 200 zemí nehlasoval proti, jediný hlasující se zdržel). Ta tím z duálního fungování (FIBA Svět a jednotlivé kontinentální odnože) přešla prakticky na jednokolejné. Nově byla ustavena Výkonná komise a stejně tak se navýšil počet členů hlavního rozhodovacího orgánu (Central Board, který se bude nyní scházet už každé dva roky a od roku 2023 každoročně) na 29. Kontinentální odnože už nyní fungují pod přímým dozorem centra v Ženevě, což se týká společného IT zázemí i rozdělování peněz řízeného z ústředí.

Boardy jednotlivých kontinentů budou fungovat nadále, budou mít na starosti zejména své vrcholné soutěže, ale jejich celkové pravomoci budou ještě více limitované. Tento krok byl podle zasvěcených hodně namířen k přistřižení křídel především evropské odnože, jež fungovala zhruba od přelomu tisíciletí do značné míry autonomně, a dokonce se objevovaly i hlasy o jejím úplném odtržení (válčení FIBA Svět s FIBA Europe, determinované osobními animozitami jednotlivých bossů, do velké míry znemožňovalo Světové federaci účinný tlak na vedení současné Euroligy).

Již zmíněné organizační změny ovšem centrále FIBA umožnily zvýšit své šance na znovuovládnutí elitní klubové soutěže, s čímž by se pochopitelně svezl i Eurocup.

Nyní si projděme sled schůzek nejvyšších náčelníků světového a evropského basketbalu, k nimž došlo především v dubnu a květnu.

Začátkem dubna se sešli evropští členové FIBA Central Boardu plus zástupci klíčových evropských federací spolu s viceprezidentem FIBA a prezidentem evropské FIBA Turgayem Demirelem a také s generálním sekretářem FIBA Patrickem Baumannem, aby probrali přemodelování současné struktury evropských soutěží.

Toto přemodelování má znamenat jediné - ovládnutí Euroligy a Eurocupu při současném zrušení Eurochallenge Cupu, neboť panuje shoda na tom, že tři soutěže tohoto typu jsou pro kontinent příliš. Jedním z podtémat je navíc i snaha sjednotit pravidla, kdy Euroliga se dalšími a dalšími novinkami (mnohé z nich nacházejí inspiraci v NBA) stále víc liší od regulí mezinárodních.



Evropský Board FIBA navíc už v březnu na svém zasedání formálně přestal uznávat Adriatickou ligu (důvodem bylo neposkytnutí určitých informací o struktuře jejího fungování; Adriatická liga je de facto soukromý byznys, nedávno ale bylo na velkém jednání klubů s managementem soutěže dohodnuto, že 80 procent akcií ligy přejde do vlastnictví klubů) a naopak plně zaštítil vznik její náhrady! Zástupci FIBA Europe už se také měli setkat se zástupci klubů v regionu někdejší Jugoslávie a diskutovat konkrétní plán nové ligy. I tento postup je dokladem snahy FIBA došlápnout si na ty, co se nyní příliš odchylují ze sféry jejího vlivu.

Naopak provizorní posvěcení dostaly následující nadnárodní soutěže: VTB liga, Baltická liga mužů i žen, stejně jako Středoevropská liga basketbalistek.

Mezi tím evropský Board (v budoucnu v něm mají mít své zástupce i evropské ligy) ve spolupráci s centrálou FIBA zahájil intenzivní práci na plánu přeměny evropských klubových soutěží, a to za dialogu s kluby, sponzory a televizními společnostmi. V těchto dnech a týdnech je také v kontaktu s řadou federací, přičemž v květnu a červnu se už buď uskutečnily, nebo ještě uskuteční další klíčové mítinky na té nejvyšší úrovni a rovněž mají padnout stěžejní rozhodnutí.

I tyto intenzivní aktivity svědčí o tom, že hlavní bitva mezi FIBA a Euroleague Basketball o zlaté vejce kontinentálního basketbalu by měla být svedena už tohle léto.

A pokud si stále myslíte, že jde jen o bublinu a plané řinčení zbraní, možná vás přesvědčí následující výtah z obsáhlého materiálu FIBA, který uveřejnil srbský server B92. Podle něj nově ustavená Exekutivní komise FIBA letos v únoru jmenovala 8člennou pracovní skupinu, v níž figuruje i regionální ředitel evropské FIBA Kamil Novák, a ta už také připravila dokonce 9 návrhů, jak by budoucí Euroliga mohla vypadat.



Jako důvody ke změnám jsou uváděny například stagnace vývoje basketbalu, rychlejší růst jiných sportů, úbytek talentů i fanoušků, nezdravé ekonomické zázemí klubů, neúměrné požadavky na hráče, nutnost růstu a posílení důležitosti národních lig, respektování nového mezinárodního kalendáře nebo zajištění účasti hráčů v národních týmech.  

V materiálu zazněl i jasný požadavek, aby nová soutěžní struktura byla kompletně zastřešena organizací FIBA a větší slovo v ní měly národní ligy. Podle vize FIBA by všichni ligoví mistři měli mít šanci se bít o účast v Eurolize. Vé druhém plánu se dokonce hovoří o rozšíření soutěží až na Střední východ (Katar, Libanon, Írán, Jordánsko) a do regionu severní Afriky (Egypt, Maroko, Alžírsko, Tunisko)! Na konci sezony by pak mohl přijít na řadu i velký mezinárodní turnaj za účasti vítěze Euroligy, zástupce NBA, Afriky a Asie. V dlouhodobějším horizontu se dokonce hovoří o evropské divizi NBA.

Cílem pracovní skupiny má být předložení atraktivního návrhu klubům a národním federacím, kdy elitní soutěž (Euroliga) se musí hrát podle jiného modelu než soutěž "sekundární" (Eurocup). FIBA se tu nebrání inspiraci z lůna fotbalových organizací FIFA či UEFA a ze současných 92 týmů v evropských pohárech (24 v Eurolize, 36 v Eurocupu, 32 v Eurochallenge Cupu) se chce dostat na 80-84 celků. Z nich by 16-20 hrálo Euroligu a zbytek, který by například neuspěl v kvalifikaci o elitní soutěž, Eurocup, přičemž do něj by se už v horizontu 2-3 let mohly přidat i celky z již zmíněných regionů Středního východu a severní Afriky. Prověřený formát Final-4 pro závěrečný turnaj, byť má své kritiky, by měl zůstat zachován a rovněž tak by mělo platit pravidlo, že v jedné skupině by se nesměly sejít dva celky z jedné země.

V rámci Euroligy by spolu týmy ve čtyřčlenných skupinách měly hrát dvakrát (doma - venku, 6 zápasů) a s ostatními soupeři alespoň jednou (po vzoru NBA, při 20 účastnících by to znamenalo dalších 16 zápasů v základní části). I v návrhu FIBA se počítá se zafixovanými místy pro celky z předních evropských lig, a to na základě marketingové síly, návštěvnosti, síly soutěže i různých tržních faktorů.

Při 20 týmech by 14 šlo do základní fáze přímo a 6 skrze vícekolovou kvalifikaci (s maximálně 48 týmy, hrálo by se fotbalovým systémem doma-venku, v kvalifikaci by figurovaly i třetí týmy ze španělské, turecké, řecké a "ruské" ligy) a do čtvrtfinále by se probojovali vítězové skupin plus tři další celky s nejlepší bilancí. Při 16 účastnících by 13 bylo nasazeno přímo a 3 z kvalifikace. Zde by při harmonizaci termínů s národními ligami měla FIBA velkou výhodu, díky pákám na federace i jednotlivé soutěže.



Devítka návrhů pro Euroligu se pak liší v následujících aspektech:

Některé počítají s garantovanými místy pro první a někdy i druhý tým vybraných lig nebo rovnou pro některé top kluby jako Real, Barcelonu, CSKA, Maccabi, Olympiacos, Panathinaikos, Fenerbahce a Efes. Další kalkuluje třeba s 16 garantovanými místy + 16 dalšími týmy vzešlými z kvalifikace a poté se dvěma skupinovými fázemi (obě se skupinami po 4 a ve druhé fázi i se zápasy s ostatními soupeři). Jeden návrh počítá s pouze 16 celky, další už dokonce s formátem skoro uzavřené soutěže s tím, že by účastníci nehráli ligu své země buď vůbec, nebo se připojili až na play-off (mezi týmy z menších zemí je jako jedna varianta zmiňován i tým působící - výslovně - v Praze). V tomto modelu už by se hrálo doma - venku se všemi soupeři. V návrhu existují ještě divočejší, ale těžko realizovatelné varianty.

V závěru je důležitá zmínka, že zachován může být i současný model Euroligy, ovšem doplněný o kvalifikaci. FIBA totiž zjevně chce dát šanci co největšímu počtu týmů a zemí pobít se o základní fázi, což se týká i nově se chystajících (od podzimu 2017) kvalifikací na vrcholné podniky ME a MS.

Do Eurocupu by propadlo minimálně 12 neúspěšných celků z euroligové kvalifikace, přičemž z jedné země by v obou soutěžích dohromady smělo být maximálně 6-8 týmů. Varianta 1 pro Eurocup počítá s 16 skupinami po 4 týmech a hned vzápětí play-off pro nejlepších 32. Ve variantě 2 by se Last 32 hrálo opět jako skupiny po čtyřech.

Na současné šéfy Euroligy musí při sledování těchto mohutných příprav jít už doslova mdloby. Navíc už z minulých let je zaseta spousta sporů ze společných jednání. Podle některých informací se například před dvěma lety stalo, že Euroleague Basketball se rozhodl přestat platit určité poplatky (za reklamní práva) a FIBA tyto peníze (téměř milion eur) chce nyní soudně vymáhat.

Euroleague Basketball mezitím ovšem láduje do kanónů i vlastní munici. Pro příští sezonu už před časem oznámil trvání letošního modelu (i Eurocup má pokračovat s 36 celky) a dokonce už se objevil i plán pro ročník následující, kdy by podle španělských médií mohlo dojít k redukci na 16 celků (s 30 zápasy v základní části, tedy každý s každým doma - venku, a s postupem nejlepších osmi do čtvrtfinále, de facto stejný model, jakým nyní funguje VTB liga).



V sezoně 2015/16 má být 11 týmů s dlouhodobou A-licencí, ovšem už s limitem 3 týmů na jednu zemi nebo ligu. Osm B-licencí bude nyní uděleno přímo zástupcům předem vybraných lig, kdy dvě dostane Adriatická a po jedné francouzská, německá, italská, polská a španělská soutěž a jednu inkasuje Ruská federace pro zástupce z VTB ligy. Čtyři jednoroční licence budou uděleny formou divokých karet některému z klubů ve Francii, Německu, Turecku a Británii. Jedinou licenci C obdrží vítěz Eurocupu, tedy Chimki Moskva.

V Eurocupu bude po 3 týmech z Adriatické, francouzské, německé, italské, španělské ligy a z Ruské federace, 2 celky z Turecka, Litvy a Izraele a po jednom z Belgie, Česka, Finska, Řecka, Lotyšska, Polska, Ukrajiny a Británie. Zbývající 4 místa budou mít podobu divokých karet.

Boss Euroleague Basketball Jordi Bertomeu nedávno vyhlásil odvážný záměr v blízké budoucnosti (nejdříve však za 3 roky) udělat z Euroligy ještě elitnější soutěž, do níž by se dalo postupovat v podstatě jen skrze úspěch v Eurocupu (a do něj by se postupovalo na základě úspěchu v národních ligách). Jinými slovy: byla by pak ještě uzavřenější než nyní.

Bertomeu však narazil i mezi svými (včetně Unie evropských lig) a po ne právě vřelé reakci od řady zástupců různých lig byl plán odsunut k ledu. Navíc teď jsou na pořadu dne mnohem významnější starosti.

Podle některých pozorovatelů má FIBA na své straně národní federace, mnohé ligy a také řadu významných klubů, včetně například ruských, které tuší za nového vedení hojnější příjmy, a také tureckých, které sázejí na krajanskou kartu nového evropského prezidenta Demirela, který by prý možná mohl přetáhnout současné Eurolize i titulárního partnera Turkish Airlines a také jednoho z dalších důležitých sponzorů (Beko). Přes vazby na bývalého prezidenta FIBA Vassilakopoulose by mezinárodní federace měla mít blíž například i k Panathinaikosu.



Majitelé Euroligy, a jak se zdůrazňuje v úvodu, i zástupci ligových (celkem osmi včetně ACB) soutěží, vytáhli ovšem těsně před nedávným Final-4 do boje kartu veřejného dopisu adresovaného FIBA, v němž zopakovali, že trvají na stávajícím modelu soutěže a zdůraznili, že kluby a ligy představují základ všech basketbalových aktivit, a proto musí být zastoupeny i při rozhodnutích, jež mají dopad na jejich fungování. S dodatkem, že profi soutěže musí organizovat profi ligy a ti, kterým tyto soutěže a kluby patří.

Zástupci Euroligy nadále odmítají kvalifikační okna během sezony a chtějí dál jednat o jiném modelu. Argumentují tím, že kluby generují velkou většinu peněz v basketbale, starají se o zdraví hráčů a federace musí respektovat a zajistit hráčům alespoň měsíc volna, stejně jako pojistky pro přípravnou fázi a zápasy národních týmů. Stejně tak se má FIBA dělit o výnosy z ME a MS, aby se klubům kompenzovalo uvolňování hráčů, což je prý u jiných sportů běžné.

V době, kdy se z různých stran (a dost možná i ze strategických důvodů) poukazuje na chřadnoucí ekonomické zázemí Euroligy, vytasili se její šéfové také s několika zásadními čísly a provedli srovnání roků 2001 a 2015, tedy startu a poslední sezony novodobých dějin soutěže pod současným velením Jordiho Bertomeua:

počet TV diváků narostl ze 184 milionů na 2 miliardy, počet odvysílaných hodin z 360 na 22000, průměrná návštěva z 3565 na 8351, počet zápasů během sezony ze zhruba 160 na 250, vzniklo 32 nových hal, došlo k 15 významným pravidlovým změnám, návštěvnost na Final-4 se zvedla ze 7880 na 11500 (letos v Madridu) a počet novinářů na závěrečném turnaji z 230 na 690. Počet TV vysílatelů se zvýšil z 15 na 73, počet zemí s možností Euroligu sledovat z 18 na 201 a výnosy soutěže narostly za 15 let o 925 procent, přičemž jejich strukturu nyní tvoří z 60 procent příjem z vysílacích práv (v roce 2001 to bylo 95 procent) a z 30 procent sponzoři.

Podle vyjádření Euroleague Basketball má od nové sezony narůst i důležitost sportovních výsledků (z 53 procent, zbytek budou tvořit marketingová hlediska) v oblasti přerozdělování příjmů a vítěz soutěže se může těšit i na bonus 1 milion eur (kupříkladu letošní rozpočet Realu podle některých zdrojů činí 22-23 milionů eur, přičemž ale i podle Bertomeua není čitelný tok peněz v rámci celého fotbalového klubu). Důležitou okolností je, že od nové sezony má vejít v platnost i systém Financial Fair Play, kdy hospodaření klubů bude podrobeno mnohem přísnějším regulím.



Chřestění penězi v informačním boji není náhodné. FIBA se totiž aktuálně nachází v dobré finanční formě a do nové soutěže je připravena investovat nemalé prostředky, kterými chce kluby i národní federace motivovat i přetáhnout na svou stranu. I někteří činovníci soudí, že řadě klubů je jedno, pod kým budou soutěž(e) hrát, ale půjdou s těmi, kteří jim nabídnou větší profit. A FIBA prý hodlá peníze distribuovat ala Liga mistrů, což by zřejmě znamenalo mnohem lákavější prize money, než jaké kluby inkasují dnes. Na druhé straně se ale objevují zasvěcené hlasy, tvrdící, že současní euroligisté pod FIBA hrát odmítnou.

Zcela čerstvě se sešli v ústředí FIBA v Ženevě zástupci 15 evropských federací a lig (Rakousko, Belgie, Česko, Británie, Francie, Německo, Řecko, Izrael, Itálie, Litva, Nizozemsko, Polsko, Rusko, Španělsko a Švýcarsko), aby vedle nového kalendáře mezinárodních repre akcí probrali i nový model evropských klubových soutěží z dílny FIBA. Zastoupena byla i Unie basketbalových lig Evropy ULEB a šlo o první podobné zasedání federací a lig pod patronací FIBA.

Podle některých basketbalových serverů je FIBA rozhodnuta mít svou elitní soutěž stůj co stůj, a to i kdyby se jí nepodařilo uchvátit současnou Euroligu se všemi jejími kluby. Během posledního roku už své návrhy diskutovala s většinou velkoklubů, z nichž některé už daly najevo nespokojenost se současným ekonomickým zázemím Euroligy a finančně zajímavější alternativa by jim tak zřejmě nebyla proti srsti.

Přestože aktuální horečné aktivity a řinčení zbraní směřují k dřívějšímu termínu, objevují se i hlasy, hovořící o startu Euroligy pod křídly FIBA až se startem nového kalendáře, tedy od sezony 2017/18.

Už nejbližší týdny ukážou mnohé...