Ginzburg o NE Welsche, Pumprlovi u zdi, Tomášovi a Navarrovi, šestkách Veselého a odmítnutí outsiderství

INTERVIEW BASKETMAGU    Vicemistři kontinentu z Litvy, šestý tým ME 2013 z Ukrajiny, devátý celek minulého Eurobasketu Belgičané, jedenáctí Lotyši a třetí do pobaltské party Estonci. To jsou soupeři, kteří v září letošního roku čekají v základní skupině D mistrovství Evropy na české reprezentanty. A právě nadcházející Eurobasket, pro samostatné Česko čtvrtý v pořadí, se vedle kvalifikačního dění a osudů jednotlivých reprezentantů stal osou následujícího rozhovoru s izraelským kormidelníkem lvů Ronenem Ginzburgem.

Trenére, i při vědomí, že na ME se těžko kvalifikuje nikdo vyloženě slabý, mohli jste dostat lepší skupinu než tuhle?
Nebudu tím, kdo naši skupinu oslavuje jako snadnou. Takovou při losu Eurobasketu nenajdu nikdy. Hrajeme v Rize - proti všem pobaltským reprezentacím. O Litvě nemusím mluvit, domácí Lotyšsko hrálo výborně na ME 2013. V zemi je to hlavní sport a hala bude plná domácích příznivců. Estonce sice každý podceňuje, ale i oni budou mít v Rize velkou podporu svých fanoušků, takže pro nás to bude jako utkání venku. Viděl jsem je před dvěma lety, když porazili v kvalifikaci ME 2013 venku Izrael. Ukrajina skončila šestá na ME a hrála tak i Světový pohár. A Belgie patří v rámci ME řekněme někam k průměru. Já budu stále jen opakovat, že my budeme mít velmi dobrý tým.

Cítíte jako výhodu oproti minulému ME, že ze základní skupiny při novém systému, kdy je eliminována osmifinálové fáze, zamíří do play-off hned 4 nejlepší celky?
Jistě je to lepší, ale to platí pro všechny týmy na turnaji.

Které 4 týmy by podle papírových předpokladů měly z české skupiny postoupit?
Těžká předpověď. Zaprvé nevíme, kdo bude mít jaké hráče, a kdo komu bude chybět. Z pobaltských týmů jistě bude k dispozici každý hráč, protože pro ně to bude nad jiné důležitý turnaj. Když jsem viděl skupinu poprvé, hned mě napadlo, jak je vyrovnaná. Každý tam může porazit každého, včetně Litvy.



Zaspekulujme si ještě trochu: Pokud by byl český tým v plné síle, kam by v této skupině patřil?
Už bych o naší skupině radši nemluvil... Řeknu to takhle: Půjdeme krok za krokem, naším prvním cílem bude postup ze skupiny a pak je možné všechno. Samozřejmě za předpokladu plné sestavy. V Česku to není jako v některých jiných zemích, že máte řadu variant, pokud se někdo nedostaví nebo zraní. Tady je při výpadku jednoho hráče na některých pozicích jedna náhrada, anebo je to ještě těžší.

A ještě pár vět k programu zápasů. Začínáte s Estonci, další den následují Ukrajinci a třetí den domácí Lotyši. Po dni pauzy pak přijdou na řadu Belgičané a hned po nich vicemistři Evropy z Litvy. Jak se vám tato skladba zamlouvá?
Pokud vyhrajete všechno, je to dobrý program. A obráceně. Momentálně k tomu nemohu nic víc říct.  

Kolik hráčů plánujete navštívit ještě během sezony?
Asi tři nebo čtyři. Bude tam Polsko (Auda), Německo (Palyza), u dalších ještě uvidíme.
 
Měl jste po losu šanci už s některými hráči mluvit? A co před losem, během sezony?
Po losu ne, ale během sezony jsem s některými hovořil, ovšem jen obecně. Některé z hráčů sledujeme pozorněji, zvlášť ty, co začali hrát v Evropě jako Patrik Auda. Už jsem s ním mluvil, vím, v jaké situaci se nachází. Jistě Ondřej Balvín teď trochu bojuje o svou pozici, ale on ví, že tohle život basketbalového profesionála přináší. Často záleží na dané situaci. On v minulé sezoně zaznamenal velký posun a musí dál makat, i když teď je pro něj situace těžká. 



Z dálky to vypadá, že poté, co Sevillu získali američtí majitelé, kteří si přivedli amerického kouče Scotta Rothe (do roku 2013 asistent několika týmů NBA), výrazně poklesl jeho herní čas.
U Ondry je velmi důležité, jaký s ním hraje rozehrávač. Na začátku sezony měli Pullena, což podle mého názoru není skutečný point guard. Spíš jde o skórera. A to má okamžitý vliv na hráče, jako je Ondra. Kdyby měli klasického rozehrávače, který má jako první volbu přihrávku a zapojení dlouhých hráčů, mohlo by se mu vést lépe. Také si myslím, že některé věci jsou skryté pod povrchem a že tam nejde jen o basketbal, pokud jde o jeho malou vytíženost. On je ale stále mladý hráč, v minulé sezoně se teprve začal drápat výš a u pivotů je třeba víc času. Jeho budoucnost je světlá, ale stále platí, že musí hodně pracovat.

Čeká ho po sezoně změna dresu?
Záleží na situaci a možnostech. Jistě pokud bych byl jeho agent nebo rádce, vybral bych tým, kde by před penězi a tak dále měla přednost sestava a to, kdo bude na rozehrávce. A jistě, kdo bude koučem daného týmu. I to pro Ondru bude důležité. U každého to tak klíčové není, ale v jeho případě je osoba rozehrávače velmi důležitá.

Pojďme k ústřednímu rozehrávači Tomáši Satoranskému. Ten až na některé zápasy jako třeba doma s Fenerbahce, kdy jej možná trochu přemohla atmosféra utkání, jede zatím v novém super angažmá nad plán...
Ano, ale já jsem tohle věděl předem. Minulé léto jsem měl příležitost vést ho poprvé. Jde o unikátního hráče a není překvapením, že dokázal uspět i na úrovni Euroligy. On je bezpochyby euroligový hráč a bude lepší a lepší. Už víc věří své střelbě, který je nyní dobrá. Až získá ještě větší sebevědomí, Barceloně hodně pomůže a bude skvělým euroligový hráčem.

Satoranský má v osobě Xaviho Pascuala stále poměrně mladého kouče. Ten se jeví jako velmi konzervativní typ trenéra, který rád chodí s hrou dolů přes tradičně kvalitní pivoty Barcelony. Chce mít vše pod kontrolou, využívá desítky systémů. A někdy se zdá, že typ rozehrávače, jakým je Satoranský, tím může být poněkud svázaný. Do jaké míry se podle vás musel tomuto stylu přizpůsobovat?
Pascual je trenér, který s touto hrou měl většinu roků úspěchy. A Tomáš se jistě přizpůsobit musel. Předtím hrál v Seville, kde využívali jen malý počet útočným systémů, a on měl volnou ruku. Nemohl si samozřejmě dělat, co chtěl, ale mohl si dovolit větší počet chyb. Když však přijde do velkého týmu, musí se přizpůsobit. Pokud ovšem získá sebedůvěru a kouč získá důvěru v něj, může se pouštět do věcí... nechci teď říct jako Navarro, u kterého je každý překvapený, když mine, a který si může dovolit střely, z nichž by trenér u mladíka šílel. Jistě v takovém týmu nemáte velkou toleranci chyb, ale i to z vás dělá lepšího hráče. A ve finále, až bude mít větší jistotu, i Xavi Pascual bude v pohodě s některými riskantnějšími Tomášovými kousky, v útoku i obraně.         



Co znamená, když Pascual do téměř poloviny utkání ACB nasadil Satoranského do základu?
On musí provádět spoustu kalkulací, ohledně minutáže, šetření hráčů. Obecně je pro "Satyho" každá minuta, kterou dostane, super, ať je to v lize, Eurolize, nebo "při hře v tréninku". Jinak Barcelona o něm zřejmě uvažuje jako o prvním rozehrávači. Ještě ne letos, ale v horizontu dvou tří sezon ano. A pokud tam zůstane, bude to dobré rozhodnutí klubu. Obecně nejde o to zápasy začínat, Tomáš musí hlavně být na úrovni (aktuálně prvního rozehrávače) Huertase, aby v něj měl trenér důvěru.

Byl jste minulé léto hodně naštvaný, když se ze dne volna vrátil se zraněním ruky, a musel vynechat domácí zápas s Maďarskem, jehož zvládnutí bylo pro kvalifikaci stěžejní?  
Co byste myslel? To, co jsem mu řekl, zůstane jen mezi mnou a Tomášem, bylo pro nás ale velké překvapení, že nebude moct nastoupit. Nebyl jsem z toho vůbec nadšený, naštěstí v tomhle utkání to vzali na sebe Jiří Welsch a Pampi (Pavel Pumprla), kteří odvedli kvalitní práci. Maďaři byli velmi dobří a s Tomášem bychom možná vyhráli o víc, protože jsme tu šanci měli. A pak by i poslední zápas na půdě soupeře proběhl hladčeji. Tohle je ale život, někdy se stanou nečekané věci.

Pavel Pumprla je jedním z nenápadných lídrů týmu Obradoira, tedy celku na pomezí play-off ACB?
(přeruší) Totéž platí v národním týmu, nebo předtím v Nymburce.

Mohl by ve svém týmu dostat ještě větší roli?
Oni ji velkou už má. Možná ne pro ty, kdo se dívají jen do statistik nebo hledají spektakulární kousky. Jde o všechno, co na hřišti dělá. Své minuty dostává proto, že dělá spoustu věcí, které se ve statistikách neobjeví. A moje štěstí bylo, že v letech, kdy hrál v mých týmech, tedy v Nymburce a nyní i v reprezentaci, zářil i v bodech a dalších věcech. On je typem hráče, který dělá tým, a to často není vidět v kolonce bodů. A právě to je jeho předností.



Je typem hráče, který vytěžil svůj potenciál na maximum, když vezmete v úvahu i jeho důraz na stravování, spánkový režim a další aspekty?
On je prostě stoprocentní profesionál. A to já respektuju. Od takových borců by se měly učit děti. Pavel se hrozně zlepšil. Do Nymburka přišel jako velký atlet, který měl své kvality, ale třeba neuměl správně přihrávat. Takže jsme ho postavili proti zdi a nechali ho pořád dokola odhazovat míč. Jako kluka.

Teď vtipkujete.
Ne, vážně. Šlo i o přesnost přihrávky. Totéž se týkalo jeho střelby. Makal na ní, makal a makal. Je příkladem hráč, co se neustále zlepšuje, a záleží mu na tom, aby se zlepšoval.

Jan Veselý podstoupil důležitý přestup, když se po strádání v NBA stal přes noc jednou z opor nadupaného Fenerbahce. Do NBA z Partizanu odcházel jako trojky střílející small forward a do Evropy se vrátil prakticky jako centr, kterého hrál jak na ME 2013, tak čím dál častěji nyní ve Fenerbahce. Udál se tento sestup o dvě pozice pouze díky působení v NBA, nebo by k němu postupem času došlo, i kdyby v Evropě zůstal?
Zaprvé v Srbsku je basketbal jiný. A Partizan byl unikátní tým. Je jisté, že roky v NBA nepomohly například jeho střelbě. Zadruhé basketbal v Evropě je rok do roku méně basketbalem podkošových hráčů, které jsme vídali dřív. Veselý se svou rychlostí a atletičností může pětku hrát a týmy ho tak využívají. Jsem přesvědčen, že může střílet i ze střední vzdálenosti, ale musí na této střelbě pracovat.  

Z dosavadních zápasů je zřetelné, že kouč Obradovič prakticky jako první výrazněji zlepšil jeho práci s míčem v dolním postavení.
Jistě musí pozvednout i svou střelbu ze střední vzdálenosti, ale pokud k tomu zlepší právě i podkošovou hru, může být v Evropě zatraceně dobrou čtyřkou i pětkou. A z tohoto pohledu je Obradovič nejlepší trenér, jakého mohl dostat.



Pokud byste ho v sestavě pro ME měl, byl by z něj zahajovací centr, nebo by tuto roli stále mohl zastávat Balvín?
Teď je na tohle ještě brzy. Nevíme, v jaké budou oba formě. Veselý ale jistě může hrát jak s Balvínem, tak i bez něj. V obraně ho můžete použít na všech pozicích, takže to závisí i na soupeřích a naší taktice. Tohle je dobrý typ problémů.

Další hráči užšího i širšího kádru jako Palyza, Auda nebo Bohačík ve svém prvním zahraničním angažmá dostali příležitost už i v základu, Auda jako evropský nováček je v něm navíc pravidelně. Jak tyto hráče zatím hodnotíte?
Patrik Auda je sice v malém klubu, který je nováčkem soutěže, stále jde ale o polskou ligu, což není snadná soutěž. "Paly" ze sebe pořád ještě "dostává rez" z nevelkého vytížení poslední sezony v Nymburce. U něho hodně záleží na sebevědomí, protože spoléhá na svou střelbu. V Bayreuthu dostal dobrou šanci a já doufám, že ji využije. Není to velký klub, minuty dostává a musí je využít. Nemůže se vymlouvat na kouče nebo jiné faktory. Tady prostě může hrát a musí jim pomoct dosahovat žádaných výsledků. Pokud jde o Jaromíra Bohačíka, k tomu ještě nic konkrétního říct nemohu. 

Třicátníci Benda, Welsch a Bartoň budou mít v létě za sebou náročnou sezonu v nymburském dresu. Jak na tom před létem podle vás budou?
Tohle není nic nového, zvlášť pro Petra a Jirku. Jestli se nepletu, když jsem vedl Nymburk, hráli jsme i víc zápasů, než mají tuto sezonu. Jednou jsme hráli i 82 utkání a byli po této stránce číslem 1 v celé Evropě. A další rok jsme byli druzí jen za Maccabi Tel Aviv, které hrálo Adriatickou ligu. Já si navíc nemyslím, že tito tři budou unavení. Až skončí sezona NBL, bude před startem přípravy měsíc a půl. A teď vám něco povím: Loni jsem Jirkovi řekl, že chci, aby začal přípravu s národním týmem o týden dva později. On sám ale namítl: "Ne, ne. Začnu s ostatními." To hovoří o charakteru těchto hráčů a také o jejich profesionalismu. Oni také ví, že času na odpočinek bude dost. A věřte mi, že sami začnou s přípravou dřív, než zahájíme oficiální kemp. Nemyslím si tedy, že budou unavení. Pro ně to bude v podstatě příprava na novou sezonu a to je pro ně dobré.

Petr Benda zahájil po vykurýrování ze svých zranění letošní sezonu velmi dobře, ale pak jakoby se něco zaseklo, a jeho obvyklá aktivita a všudypřítomnost ve hře chyběla. Jaký je vás pohled?
Ano, Petr zahájil dobře. Jenže problém je, že v případě Nymburka, kde hrajete tolik zápasů, když na dva týdny vypadnete z tempa, nebo se vám tolik nedaří, je to hned šest sedm zápasů. (směje se) Jinde by to byly dvě tři utkání, ale tady je to dvakrát tolik. Třeba Vojta Hruban také neměl dobré dva týdny, ale pak měl zase dva týdny skvělé. Ještě k Petrovi: Myslím, že hraje dokonce víc, než očekával, i kvůli zraněním v týmu a tak dále. Je zřejmé, že někdy na tom nebude fyzicky skvěle, ale Petr je prostě Petr.



Bude Jiří Welsch, v Rize 35letý, znovu první zálohou Satoranského na rozehře? Anebo už definitivně převezmou tuto úlohu Šiřina či Kudláček?
Tohle není jen otázka toho, kdo bude na rozehře, ale i toho, kdo bude na pozicích guardů (1 a 2). Jistě všechna tato jména připadají v úvahu. Víme, že Jiří má naši důvěru bez ohledu na pozici, zvládne zastat jedničku i dvojku. Může to být ale i někdo jiný. Principálně jsem vždy rád, když hráč bude po dobré klubové sezoně a tedy s potřebným sebevědomím. Až přijde léto a třeba Šiřina nebo Kudláček budou ve formě, tak se ještě všechno uvidí. To, že Kudláček je ve druhé španělské lize, nevidím jako problém. Třeba některé týmy z druhé italské ligy jsou lepší než leckteré celky z NBL.

Už jste zmínil Vojtěcha Hrubana, aktuálně hlavního obránce největších perimetrových zbraní soupeřů Nymburka na evropské scéně. Jde ve svém hráčském vývoji stále nahoru?
Dobrá i obtížná otázka zároveň. Vojtu mám především rád, jako hráče i člověka. Dal jsem mu jako první větší šanci na této úrovni, i v základní pětce. Podle mě teď musí změnit něco ve své fyzické a také mentální přípravě. V zápasech zvládá spoustu přínosných věcí, už ale není "young kid" (mladý kluk) a protože hraje spoustu zápasů v top evropských soutěžích, musí k nim přistupovat tak, že musí být konzistentní a produktivní. Navíc by ještě měl zapracovat na síle vrchní části těla.          

Jako záchranář kvalifikace se objevil na poslední chvíli Pavel Houška, který se původně omluvil z rodinných důvodů. Zažívá - včetně léta s reprezentací - konečně svůj průlomový rok po přestupu z Děčína?
Pavel se od léta hodně změnil. Jasně jsem to na něm poznal. Začalo to už na konci minulé sezony, podle mě se proměnil i po mentální stránce. Byl jedním z důvodů toho, že jsme se kvalifikovali a z mého pohledu může být i jedním z hlavních hráčů na ME. Jistě v evropských zápasech má ještě určité rezervy, ale kdo ne?

A co mu aktuálně ještě chybí? Je to agresivnější vnitřní hra?
U něj je třeba především říct, že pokud dostane míč kolem koše, nejdřív hledá, komu přihrát. A když má někdo volnou pozici, ví, jak mu míč poslat, zejména z čáry trestného hodu.



Záhadou stále zůstává, jak se mohl začlenit tak rychle a přispět tak výrazně, když se s týmem celé léto prakticky nepřipravoval.
On mě z Nymburka znal a bylo pro něj snazší se v mém systému najít. Ještě z hráčských dob si pamatuju, že když přijdete po delší herní pauze, nejdřív jste čerstvý a střely vám padají, ale pak to často jde dolů. Pavel byl ale konzistentní po celou dobu. Neexistuje pro to žádné zvláštní vysvětlení, takový někdy basketbal prostě je. A pro nás to bylo příjemné překvapení.

Co nové tváře, chystáte pro letošní kemp nějaké?
Mám v lize asi tři čtyři hráče, které víc sleduju, když jdu na ligové zápasy, nebo se dívám na tvcom.

Plánujete znovu B-kemp pro hráče širšího okruhu?
Samozřejmě, tentokrát to budou zřejmě tři týdny. Zaprvé si některé hráče chceme prověřit pro A-kemp, ale taky některým chceme dát novou zkušenost, možnost vyzkoušet si něco jiného, zahrát si mezinárodní zápasy. I tohle je důležité. V plánu je pozvat mezi 10 až 12 hráči, víc ne.

Jak dlouhá bude příprava a kolik zápasů v ní plánujete?
Pro A-kemp potrvá opět kolem šesti týdnů. Chtěl bych odehrát nějakých deset zápasů. Už potvrzené jsou dva v Německu, dva v Polsku, vždy s domácími reprezentacemi. Pak vyrazíme na kvalitní turnaj do Řecka, kde budou vedle domácích ještě Rusové a Bosna. A před odletem do Rigy bychom chtěli odehrát ještě dvě utkání v rámci turnaje v Česku.



Vrátíme-li se ještě na taktické pole z loňského léta, jak jste se s týmem snažil zakrýt nedostatek distančních střelců?
První snahou bylo hrát ve vysokém tempu a získat co nejvíc bodů z brejků. Také jsme se snažili posílit sebevědomí hráčů, aby se nebáli střílet. Některé zápasy jsme od určitých hráčů distanční trefy měli, "Pampimu" se to někdy povedlo, "Palymu" taky. Zároveň jsme se snažili těžit z našich vysokých guardů, posílat je pod koš a začínat zápasy odtud. Jsem si jistý, že letos to bude menší problém, protože "Saty" už je dobrý střelec a může dávat body i z dálky. Forwardům to v létě tolik nepadalo, ale teď jich bude víc a budou mít větší sebedůvěru.

Je nutností, aby Satoranský atakoval koš v maximální míře a byl i nejlepším střelcem týmu (v kvalifikaci 14,4)?
Nevím, jestli musí být vyloženě top skórer, ale kdykoli napadá koš, něco dobrého z toho vzejde. Je to tvořivý hráč, ať při brejcích, nebo v postupném útoku. A to musíme využívat.

Jednou z důležitých okolností bylo na ME 2013 proměňování šestek, kde se nejvíc nedařilo především Veselému (31/11). Pokud by v sestavě letos byl, měl byste obavu při taktice soupeřů, jakou použili Chorvaté, když ho prakticky nenechali dojít ke koši?
Tohle je poslední problém, co bych řešil. Pokud vás faulují, znamená to především, že mají problém vás ubránit. Navíc ne každý tým takto cíleně fauluje. A myslím, že při dobré atmosféře v týmu může "Saty" vyhecovat Jana k lepšímu procentu. (úsměv) Osobně preferuju takového hráče s tímto procentem šestek, než výborného šestkaře, který nemá takovouhle pohyblivost a obranu.

Ještě jedna spekulativní na závěr - kolik přidává atraktivitě tohoto ME, že slouží i jako kvalifikační turnaj pro OH (finalisté jdou dál přímo, další 4 celky do kvalifikace)? Doplňme, že po postupu ze skupiny by k průniku do olympijské kvalifikace byly třeba ještě dvě výhry.
Každý tým, který věří, že má na to se na ME dostat až do závěrečných kol, to má jako extra motivaci. Pro mě by teď bylo snadné mluvit jen o možnosti postupu ze skupiny, nebojím se ale postavit před náš tým velkou výzvu. Našim hráčům bych věřil, ať bychom skončili v jakékoli skupině. A myslím, že i oni sami si věří. Máme teď euroligové borce, řadu hráčů, co soupeří s euroligovými týmy aspoň každý druhý týden. Takže nevidím problém a nevím, proč bychom se soupeři na této úrovni nemohli - za všech nutných předpokladů - hrát vyrovnané zápasy. Naše hráče znám, vím, jak dobrý mají charakter, a s tím je možné všechno. Proto se nebojím před ně dát vyšší cíle. Musím se zase vrátit ke svému působení v Nymburce. Když jsme začali hrát všechny ty mezinárodní soutěže a utkávali se i s euroligovými protivníky, přičemž jsme neměli velký rozpočet, tak aniž budu jmenovat, koho všechno jsme porazili, tou první otázkou nebyla otázka rozpočtů. Bylo to především o vůli pracovat a o tom věřit si. V národním týmu je tohle snazší, protože prakticky všichni hráči působí na vysoké úrovni. Každý mi tu vždycky říkal, že podle české mentality je lepší být v pozici outsidera. My jsme teď ale v skupině, kde v této roli nejsme, navíc já na tohle nevěřím. Věřím - a čeští hráči už to prokázali -, že úspěchu se nedosáhne tím, že budeme outsidery. Tihle hráči si nemyslí, že jimi jsou. I když nastoupí proti Litvě, Chorvatům nebo Španělům.