Funkcionářka a poloprofesionální kapitánka DSK o barážovém tušení a zvláštním i úspěšném trojko stylu

Osmadvacetiletá kapitánka pražského klubu DSK Basketball je jen realistka. Věděla, že bilance sedm zápasů a sedm porážek vážně hrozí. "Je to těžké," krčila po té sedmé - tentokrát od Valosunu Brno - rameny Kateřina Čiperová (na snímku s číslem 14). "My jsme do toho šli ŽBL si zahrát. Pro nás je to zkušenost. Ale věříme, že se to zlomí a přijde aspoň pár výher."

Katko, v posledních dvou sezonách jste s klubem vždy postupovala. Zkuste popsat rozdíl mezi třemi nejvyššími soutěžemi.
Ten rozdíl je nepopsatelný. Už mezi první a druhou ligou je dost velký. Teď je to další skok, úplně markantní. A s předními týmy jako Žabiny a USK se vůbec nemůžeme rovnat. Je to úplně jiný basket, hlavně rychlejší, fyzicky náročnější, silový. No prostě rozdílný.

Sedm zápasů čekáte na výhru. Cítíte už nápor na vaši psychiku? V předchozích letech jste byly zvyklé skoro pořád vyhrávat.
Docela dost jsme o tom diskutovaly, že je to pro nás strašně těžký právě psychicky. Většinou dokážeme zahrát dobrý poločas, hrajeme vyrovnaně. To se povedlo se Strakonicemi, v ligovém zápase s Trutnovem...

Čím to může být, že pravidelně hrajete vyrovnaně zhruba do 15. minuty, ale pak vám soupeři utečou?
V poločase je to o pár bodů, jenomže třetí čtvrtina je zlom a my najednou začneme prohrávat o dvacet, třicet bodů. To samozřejmě už stáhnout nejde. Máme to v hlavě. Dostaneme tři, čtyři rychlé koše a úplně se položíme. Může to být ale i fyzička. Sama to přesně nevím. Spíš bych ale řekla, že je to psychická záležitost. Stáhnout náskok je pro nás letos nemožný, to loni nebylo, dokázaly jsme třeba deset bodů v poločase zlikvidovat. Tam to šlo. Ale to je právě ten kvalitativní rozdíl.

Přiznejte: vyhlížíte už zápas s Pliskou Studánka Pardubice, která je rovněž bez výhry a v tuto chvíli se zdá být jediným vaším reálným soupeřem?
No, samozřejmě proti nim chceme vyhrát, že jo?! Ale jestli budeme jedenácté, nebo dvanácté, to pro nás nehraje roli, protože bychom stejně šly do baráže. Dáme do toho ale všechno, pro nás bude zápas s Pardubicemi klíčový, budeme se na něj soustředit. Troufám si říct, že bychom mohli zahrát slušný výsledek i s Hradcem.



Takže už máte trochu v hlavě i to, že to vypadá na baráž?
No, jako já to v hlavě mít nechci, ale soutěž se takhle vyvíjí. Já si myslím, že tým špatný nemáme, jenomže nám to nejde. Musíme se ještě zvednout a hrát alespoň vyrovnaně s ostatními týmy. Baráž hrát nechceme, chceme být do desátého místa. Je ještě začátek sezony, nic ztraceno není.

Pro Excelsior ŽBL jste se v Praze stěhovali do Radotína. Jak vám nová hala vyhovuje? Jak jste se s ní sžili?
Většinou se říká, že domácí zápasy jsou velká výhoda. Ale pro nás to ještě tolik neplatí. Nejsme tam zvyklé. Měli jsme tam soustředění, máme tam některé tréninky, ale ještě to není ono. V naší hale na Spojovací jsme zvyklejší. Zatím nemáme prostředí úplně domácí, ale snad to během sezony přijde. Koše jsou ale v každé hale jiné, takže zase - je to o psychice.

K vašemu týmu by se měla připojit nigerijská reprezentantka Chinyere Ibekwe. Jak to s jejím příjezdem vypadá?
Zatím nepříliš dobře. Jedná s ní náš trenér Dan Kurucz. Já přesně nevím.

Takže je teoreticky možné, že místo ní přijde někdo jiný?
Ano, je to možné, přesně tak.

Jak zatím hodnotíte vlastní výkony v této sezoně?
 Nějakou tu trojku si tam vždycky hodím. Zatím se mi to povedlo. Ale mám co zlepšovat. Ze soupeřů mám i trošku respekt. Bojím se, nedělám to, co bych udělala v první lize, kde jsem hráčky znala. Doufám, že se to ještě zlepší.

Na vaše trojky se samozřejmě musím zeptat. Proti Valosunu byly hned čtyři a výrazně vám pomohly ke 14 bodům. Celkově jich máte už 12 z 25 pokusů, to je výborných 48 procent úspěšnosti. (víc nastřílených trojek - 14 - má jen Alena Huňková, spoluhráčka Čiperové. Ta však už napřáhla k těžko uvěřitelným 50 pokusům.) Považujete střelbu z dálky za vaší největší přednost?
Já vím, že trojky umím. Záleží, v jaké jsem psychické pohodě, jestli dokážu dát, nebo ne. Vím, že mám trošku zvláštní styl. Soupeřky asi nečekají, že budu střílet. Bude to i o momentu překvapení. Snad je budu moct překvapovat celou sezonu. Snad to vydrží.

Neskrývá se pod vaší střelbou z dálky taky obava z nájezdu, z toho, že narazíte?
Jo, přesně o tom jsem se bavila s trenérem. Ze soupeřek mám strach, nebo spíš obavu. Vím, že jsou rychlé a že já nemám takové sebevědomí. Radši vystřelím, protože se bojím, že to v nájezdu nebude ono. Vím, že je to má slabá stránka, že na tom musím pracovat.

Málo vniků pod koš je ale problém celého vašeho týmu.
V tuhle chvíli máme problém, že nemáme křídlo, který by dokázalo najet. Z Valosunu nám tam Vlková najížděla úplně skvěle. To byl úplně zářnej příklad, co bychom my měly dělat. Do bedny od nás nikdo nenajede, bojíme se jedna na jednu a máme spoustu nedostatků, na kterých musíme pracovat.

Prozraďte, jak je to v klubu s DSK Basketball s profesionalismem? 
Je u nás pár hráček se stálým zaměstnáním, další chodí do školy, ať už dálkově, nebo na denní studium. Jsme poloprofesionálové.

Co živí vás osobně? 
Dělám v personálním poradenství asistentku, office managerku. Jsem tu už šest let.

Jako organizační pracovnice DSK Basketball jistě víte něco o budoucích plánech klubu. Máte ambici posunout klub výhledově mezi ty profesionální? 
Náš trenér a zároveň prezident klubu zodpovídá za většinu dění. Jaké jsou přesně jeho plány a cíle, to nevím. Co vím, je, že si chceme na příští sezonu nejvyšší soutěž udržet. Uvidíme, jestli to vyjde.

DSK Basketball v tuto chvíli nemá žádnou mládež. Změní se to?
Jeden rok jsme se snažili skládat mládež, měli jsme přípravku, staraly se o to některé hráčky od nás. Ale mladé holky kolem Prahy 3 a 9 o to nějak zájem neměly, takže jsme to pak pustili. Teď se o tom vůbec nemluví. Takže zatím ne.


Bohdan Zakoš
Foto: DSK Basketball