Finalistka WNBA Marques: Že sedím? Nevadí!

24.09.2010 - Redakce
počet přečtení: 1570
vytvořeno 24.09.2010, upraveno 24.09.2010

24.9. Když začínal zápas, zůstala na lavičce. Seděla jako sfinga, nehnula brvou. Ani když její tým skóroval po skvělé akci. Jakoby se jí to ani netýkalo. Řekli byste, že je minimálně trochu uražená. Ona, jedna ze dvou hlavních tahounek finalistek WNBA z Atlanty. A teď chybí v základu v úvodní bitvě Brazilek na mistrovství světa.

Když začínal zápas, zůstala na lavičce. Seděla jako sfinga, nehnula brvou. Ani když její tým skóroval po skvělé akci. Jakoby se jí to ani netýkalo.

Řekli byste, že je minimálně trochu uražená. Ona, jedna ze dvou hlavních tahounek finalistek WNBA z Atlanty. A teď chybí v základu v úvodní bitvě Brazilek na mistrovství světa. A chybí i v pětce, která zápas dohrává.

"Ne, vůbec se necítím zaskočená. Trenéra Colinase neznám, navíc jsem sotva přijela do Evropy," říká normálním nefrustrovaným hlasem 28leté křídlo Iziane Castro Marques. Přitom svítí svými nehty, namalovanými na střídačku zelenou a žlutou barvou "kanárků".

"Nejdřív musím zjistit, co ode mě kouč vyžaduje pro to, abychom vyhrávaly," dodá hráčka s výraznýma očima, kterou trenér v utkání zkoušel několikrát nastartovat, ale ani jednou se nechytla. Na konto si připsala jen 15 minut a 4 body při bídné střelbě 11/2.

Její tým se stal obětí prvního překvapení MS. Po ztrátě při rozehrávce inkasoval od soupeře z Jižní Koreje rozhodující koš na 60-61 a v posledních třech vteřinách s tím už nic nesvedl.

"U nás doma to budou brát za velké překvapení. Korea není považovaná za velký tým, ale my s ní vždycky hrajeme těžké zápasy. Její hráčky jsou malé a tohle se prostě někdy stává."

Nejen někdy - po OH 2008 v duelu těchto soupeřů už se tak stalo na druhém velkém turnaji v řadě. Druhý tým Asie tak přemohl šampiona Jižní Ameriky.

I Iziane věděla, že kámen úrazu v utkání byl ve špatném prosazování jejího týmu proti dusivé a extrémně pohyblivé zóně Korejek.

"Odvedly v ní dobrou práci. Nedovolily nám dostat míč na naše pivoty dolů, a když se to povedlo, visely na nich dvě i tři obránkyně najednou. Nepodařilo se nám tak využít naši výhodu velkých podkošových hráček."

"Ta zóna zápas hodně ovlivnila a jim se vyplatila, protože my jsme míjely střely z dálky."

A v obraně bylo podle Iziane náročné bránit malé hráčky soupeře. "Speciálně pro naše velké pivotky."

Ovšem nemylte se. Korea není Japonsko. Průměrná výška týmu je 181 centimetrů, což je jen o tři méně, než má Brazílie. Fyzicky se zdálo, že Korejky jsou většinou schopné se Brazilkám vyrovnat, ač pivotky kanárků jsou ohromné vazby a jedna na jednu je Korea bránit nemohla.

"To ani omylem. Snažily se nás ale všemožně vytlačovat, vrážet do nás a podobně, aby naši hru rozhodily. S tím jsme se ale vyrovnaly."

Po finále WNBA, v němž její Atlanta před MS třikrát těsně prohrála se Seattlem Jany Veselé, se snaží nemyslet na únavu. "Jinak to nejde. Hraju celý rok, jednu soutěž za druhou. Musím se teď sebrat a dostat ze sebe to nejlepší. A nohy? Nebolí, jsou OK."

Brazilský tým si podle ní vytyčil nejhůř čtvrté místo, což ovšem při vyrovnanosti startovního pole nebude žádný snadný úkol. "Musíme se teď poučit, s prohraným zápasem už nic nenaděláme. Vyhrát musíme příště."

Petr Hamták
Foto: carlosnovotny.com a archiv