Filozof LBJ shodil to nejtěžší břemeno a řekl: Loňská finálová porážka byla to nejlepší, co se mi mohlo stát

Na South Beach slíbil titul. Slíbil tituly. A s tím břemenem se potýkal dvě sezony, než po letošním strastiplném play-off došel svého vykoupení. LeBron James, podle některých názorů možná nejvšestrannější hráč dějin, který je schopen zastat i bránit na jakékoliv pozici na hřišti. Od rozehrávače po pivota. Takových atypů bylo v historii jen pár. K tomu střelba, nebranitelné nájezdy, gigantická síla, výskok, asistence doskoky i obrana. Poté, co ho Hakeem The Dream loni v létě doučil i hru zády ke koši, není skoro nic, co by se mu dalo vytknout. A teď konečně - už jako trojnásobný MVP ligy - má i svůj první titul.

Nedobýt ho letos, nebo napřesrok, nebo aspoň jednou, byla by jednou jeho kariéra po všech těch nadpozemských očekáváních zřejmě považována za tu nejzmařenější a nejnenaplněnější možnou.

Když do finále donesl na svých ramenou prakticky sám tým Cavaliers, ještě to na sebejisté Spurs nestačilo. Letos obklopen kolegy s hvězdným statusem už uspěl. I když až napodruhé.

"Tenhle titul pro mě znamená všechno. Je to nejšťastnější den v mém životě," pravil LBJ po Zápase 5 s Oklahomou, který uzavřel letošní sezonu NBA.

"A získat tuhle trofej bylo taky to nejtěžší, co jsem od svých devíti let dokázal," dodal na konci své deváté sezony v lize.



Ten titul měl přijít už loni. Tehdy se to všeobecně čekalo. Jenže nakonec mu ho vyfoukl jiný velikán, Dirk Nowitzki, který tak korunoval svou fenomenální kariéru. LeBrona to tak naštvalo, že už dva týdny po finále byl zpátky v hale. Věděl, že selhal. Že nesplnil slib.

"Vrátil jsem se k základům... Loni jsem hrál tak, abych lidem dokázal, že se pletou. Celou sezonu. A slyšel jsem, jak jsem sobecký, což se mě dotýkalo. Snažil jsem se dokázat, že se ve mně mýlíte, i vám, novinářům. Ale to jsem nebyl já. Nakonec jsem nebojoval s ostatními, ale sám se sebou."

A pak LeBron přidal i jednu kacířskou myšlenku:

"To nejlepší, co se mi loni mohlo stát, bylo to, že jsme prohráli finále. Po tom, jak jsem hrál já... To bylo to nejlepší, co se mi v kariéře mohlo stát, protože jsem se vrátil k tomu původnímu. A stal jsem se pokorným. Věděl jsem, že se musím změnit jako hráč i jako člověk, abych získal to, po čem jsem toužil."

Od 16 let, kdy se jako středoškolská senzace dostal na obálku prestižního magazínu Sports Illustrated, se musí vyrovnávat s tlakem a očekáváními. Už dlouhých 11 let. Než začal Zápas 5, shromáždilo se kolem něj v šatně asi třicet novinářů, kteří si ho fotili a natáčeli. Až s nábožnou úctou. Podle jednoho z účastníků se ta až absurdní scéna podobala pohřebnímu obřadu.

A svým způsobem o pohřeb šlo. Byly to poslední chvíle LeBrona Jamese jako toho, kdo stále ještě nemá titul - to poslední chybějící posvěcení fantastické kariéry.

"Od těch šestnácti jsem se musel s tímhle vším učit žít a vyrovnávat se s tím. Nikdo to ještě nezažil, takže jsem si musel najít vlastní cestu... Teď, po devíti letech od draftu, jsem konečně vítězem NBA a dosáhl jsem toho správnou cestou, na které jsem nic neobešel."

Ve 27 letech je stále hodně mladý na to, aby zvládl naplnit sliby, které fanouškům Heat dal. Může dosáhnout i na další tituly. Ovšem hladový Kevin Durant bude příště ještě hladovější. Stejně jako smolař této sezony Derrick Rose. A kdo ví, jaká další překážka se mezi tím ještě vynoří...

Petr Hamták