Exnymburskému kouči chybí trenérský adrenalin

Ještě než začal úterní zápas basketbalového Eurocupu mezi Hapoelem Jeruzalém a Nymburkem, sešel k palubovce izraelské haly bývalý kouč Středočechů Muli Katzurin a srdečně se zdravil se všemi svými bývalými svěřenci i členy klubového vedení. Na čtyři roky strávené u týmu sedminásobných českých šampionů prý často vzpomíná, i když se už od léta naplno věnuje práci sportovního ředitele Izraelské basketbalové federace.

A Katzurin nijak netají, že v úřednické funkci začíná postrádat napětí, které přináší koučování a běžná trenérská rutina. "Je fakt, že adrenalin mi chybí hodně. A něco s tím asi budu muset časem udělat," řekl Katzurin v Jeruzalému v rozhovoru s ČTK a MfDnes.

Uznávaný izraelský odborník v Nymburku zanechal velkou stopu, každá z jeho čtyř sezon přinesla středočeskému klubu titul. A především mu pomohl zvýšit renomé i na mezinárodní scéně, protože loni Nymburk pod Katzurinovým vedením došel až mezi osm nejlepších klubů Evropského poháru ULEB a málem proklouzl až do prestižního Final Four.

"Na Nymburk nikdy nedám dopustit. A i když bych to tady asi neměl říkat, fandím mu dál. I proti Hapoelu," rozhlížel se Katzurin po jeruzalémské hale, kde ale k jeho lítosti Nymburk v úterý prohrál o devět bodů. "I tak jsem šťastný, že jsem zase mohl všechny potkat," řekl Katzurin.

Pozorně prý sleduje, jak se daří na nymburské lavičce jeho nástupci Ronenu Ginzburgovi, jeho krajanovi a dlouholetému asistentovi. "Jsme spolu hodně v kontaktu, mluvíme i o basketu, ale ta klíčová rozhodnutí jsou jen a jen na Nenovi (Ginzburgovi). Na Nymburk jsem byl hrdý hlavně před týdnem, když doma Hapoel porazili," připomněl Katzurin domácí výhru Nymburka v prvním vzájemném duelu.

Ta pro něj minulé úterý znamenala dárek k 57. narozeninám. "Vážně jsem byl moc rád. Na druhou stranu, čtyři roky, co jsem byl v Nymburce, jsem si přál hrát proti izraelskému týmu. Jen co odejdu, tak ho dostane Neno," smál se Katzurin.

Nymburskou štaci staví ve své kariéře na nejvyšší příčky. "Cítil jsem se tam skvěle. Když jsem u něj končil, byla to srdeční záležitost. Rád vzpomínám na Poděbrady, kde jsem bydlel, na všechny lidi v nymburském klubu," líčil zaujatě Katzurin.

Oblíbil si prý i Českou republiku jako takovou, byť měl při příchodu do klubu obavy z adaptace. "A teď mi řada věcí chybí. Krásná krajina, klidný život v menším městě. A třeba i sníh," líčil Katzurin s úsměvem.

Při návratu do Izraele, kde šest let trvale nebyl, protože před angažmá v Nymburku ještě dvě sezony strávil v Polsku, se mu prý v rušném Tel Avivu občas i zasteskne. "Je fakt, že si zase musím zvykat na řadu odlišných věcí. Jiné podnebí, jiný způsob řízení, velký shon... Na druhou stranu jsem zase s rodinou a kvůli té jsem se vracel především," uvedl Katzurin.

Když po minulé sezoně končil v Nymburku, odmítl několik dalších trenérských nabídek. Především kvůli tomu, aby byl nablízku svým dětem. Dceři, která se začíná věnovat kariéře právničky, a mladšímu synovi. Ten po absolvování povinné, bezmála tříleté vojenské služby, naopak začíná práva studovat.

"Čas nechytíte, ale teď chci být dobrým otcem. Snažím se být s dětmi co nejvíc, vynahrazujeme si to, na co v minulých letech nebylo moc prostoru. A také jsem se vrátil kvůli rodičům. Ti jsou už staří a pořád se mě vyptávali, kdy už přijedu zase domů," vyprávěl Katzurin.

Ve své nové práci je prý také hodně časově vytížený, i když se jedná o jiný typ práce, než na jakou byl v nedávné minulosti zvyklý. "Neuměl jsem si představit, že toho budu mít tolik. Mám odpovědnost za jednotlivé domácí soutěže, juniorské programy, chod akademií, reprezentací nebo komunikaci s FIBA," popsal Katzurin. Přesto dál často přemýšlí hlavně jako trenér. A nevylučuje, že se ke koučování v dohledné době zase vrátí. "Uvidíme, co bude za nějaký čas, ale trenéřinu postrádám. A jestli mám nějakou vysněnou štaci? Já nesním, já ty nabídky dostávám," prohlásil Katzurin v dobrém rozmaru.