EXKLUZIVNĚ Z PAŘÍŽE: Veselý o zklamání, sudích, duelu s Childressem a smrtící ztrátě koncentrace

08.05.2010 - Redakce
počet přečtení: 2051
vytvořeno 08.05.2010, upraveno 08.05.2010

8.5. Chvíli po euroligovém semifinále Partizanu s Olympiacosem se zdálo, že srbská skvadra se v novinářské mixzoně nezastaví. Nejdřív jen proběhla do šatny. Pak se zase vrátila. Když už došlo i na rozhovor s křídlem Janem Veselým, za chvíli už ho tým zase táhl pryč. Tentokrát děkovat fanouškům. Až pak byl chvíli klid. I když smutný klid. Čerstvě dvacetiletý mladík, v utkání druhý nejužitečnější z celého týmu, vypadal pořádně sklesle. A měl k tomu víc než pádný důvod. Partizan stál jeden ubráněný dopich od finále.

Žhavý duel s řeckým gigantem v sobě pro Jana nesl jeden extra bonus. Vzájemně se po většinu zápasu bránil s nejvýše honorovaným mužem evropské podkošové scény - Joshem Childressem.

Do poločasu, kdy odehraný čas byl ve prospěch Veselého 18:29 ku 17:06, souboji šéfoval Čech. Na body to sice bylo 4-4, ale na doskoku 4-2, z pole 4/2 versus 6/1 a v užitečnosti Jan vedl 8-3. Ustál a zastavil několik nájezdů Američana, při obranném doskoku od něj získal faul. Když ve druhé čtvrtině Childress střídal, Veselý na hřišti zůstal.

Na začátku druhé půlky pak zaktivnil svou hru a několikrát do soupeře hrál úspěšně v dolním postavení. Opět mu pokryl nájezd a navíc mu dal komický blok, když se Chilldress pokoušel o střelbu ze sedě. I ve druhé půli Američan šel střídat, aniž by ho následoval jeho "stín".

Snad vůbec poprvé přešel Childress jeden na jednoho přes Veselého až v 36. minutě a Čech byl vzápětí střídán. Bývalý hráč Atlanty po 30 minutách měl stále jen 4 body. Rozjel se devíti v poslední čtvrtce, včetně klíčového dopichu před prodloužením. A pár bodíků přihodil ze šestek v nastavení.

Konečná bilance Veselý versus Childress?
Minuty: 40-38. Rating: 22-14. Body: 13-17. Z pole: 10/6 - 14/5. Šestky: 2/1 - 8/7. Doskoky: 10-5. Získané fauly: 4-5. Asistence: 4-1. Bloky: 2-0. Ztráty: 2-2.

Honzo, co vám řekl trenér, když si tým po zápase svolal do kabiny?
Vyjmenoval některé chyby, co jsme udělali, ale taky nám pogratuloval k výkonům v téhle sezoně.

Jak velkým je tahle porážka zklamáním?
Ztratili jsme koncentraci v nejdůležitějších momentech, z back-dooru (seběh ke koši za zády obránce) nám dali ten poslední koš před prodloužením, to bylo nejdůležitější

Přelstili vás?
To určitě ne. Byla to nacvičená akce. Jestli Teodošič minul koš, nebo to mohl Childressovi nahazovat, to vůbec netuším. Já jsem bral na záda Kleizu a vůbec nevím, odkud Childress přiletěl.

34 minut jste ho držel na 4 bodech. Dalo se čekat, že do konce ještě něco dát prostě musí?
Jo. Já jsem ztratil koncentraci v těch nejdůležitějších momentech. Tam se rozehrál, udělal dva tři back-doory a to taky rozhodovalo.

Vy jste se v první půlce skoro vůbec netlačil k míči nebo do zakončení. Na začátku druhé vás k tomu trenér zřejmě nasměroval a hned to několikrát vyšlo, ale pak až do konce zase skoro nic. Když to tak vycházelo, dokonce i přes Childresse, nedalo se to využít víc?
Je pravda, že se mi líp hrálo proti Childressovi než Vasilopoulosovi. Ten bránil dobře, určitou větší volnost v útoku jsme tak měl spíš proti Childressovi.

Vy jste hráli zápas víceméně v pěti lidech. Byla vaše jediná šance utrhnout to už po 40 minutách, když v prodloužení jste toho už asi museli mít dost?

Je to tak. Vedli jsme o dva šest sekund před koncem a oni srovnali. Tohle nás srazilo na kolena a bylo těžké se vrátit zpátky. Přesto jsme to nevzdali a měli šanci až do konce.

V prodloužení jste se dotáhnuli, pak tam ale byly v jednom kritickém útoku tři doskoky Olympiacosu za sebou. Byla tohle definitivní rána do vazu?

I tohle tam bylo. Hráli jsme v pěti šesti lidech a to se 45 minut vydržet nedá.

Vyhrát, byl by vaším hrdinou z titulní strany Bo McCalebb?
Jo. Myslím, že jeho to mrzí asi ze všech nejvíc. Odehrál pro nás neskutečný zápas!

Jak moc dojemné bylo, když jste šli po zápase děkovat fanouškům, kteří za vámi přijeli až sem a finále spolu s vámi měli na dosah?
Odehráli jsme dobrý zápas, štěstí se obrátilo na stranu soupeře. A fanoušci zůstali půl hodiny po utkání zpívat v hale. To nás hodně těší. Stalo se to i doma proti Panathinaikosu, kdy zpívali ještě hodinu po zápase. Je čest hrát před takovým publikem.

Jak moc se ve vás pere hrdost a zklamání?
Hrdost na postup do Final Four je veliká, ale zklamání z takhle prohraného zápasu je taky pořádné.

Jak jste viděl kvalitu pískaného metru, například hodně podivně vyhodnocený překlápěný dribling McCalebba během nájezdu do koše ve zcela kritický moment utkání a možná i další výroky v závěru?
No, nevím. Myslím, že i Papaloukas tam přehazoval při driblingu míč přes ruku a Boovi to písknuli v takhle důležitém momentu. Nechci říct, že nás zaříznuli rozhodčí. Platí, co jsem řekl o té ztrátě koncentrace v klíčových chvílích.

Připadali jste si jako na zápase venku, když Olympiacos měl přece jen v hledišti zřetelnou přesilu?
Snažili jsme se hlavně zkoncentrovat a nepřemýšlet nad tím, kolik fanoušků Olympiacosu tady je. A na to, že jsme neměli na konci štěstí, to vliv nemělo.

Jak velký problém byl rychlý sběr velkého počtu faulů?
No, to byl. Kecman s Božičem už byli na konci venku s pěti a museli jsme to dohrávat v pěti. Oba to jsou výborní střelci a tohle nám nepomohlo.

Když se to na konci prodloužení tahalo a pořád jste byli jen o bod zpět, pořád jste věřil?
Rozhodně, dokud nezazní siréna. Jen jsme chtěli, aby střílel šestky někdo jiný než Teodošič, ale bohužel se to nepovedlo. Nedokázali jsme ho odříznout od míče.

Petr Hamták