EXKLUZIVNĚ Z PAŘÍŽE: Partizan padl po show snů

08.05.2010 - Redakce
počet přečtení: 2026
vytvořeno 08.05.2010, upraveno 08.05.2010

8.5. Ne, nejde to. Není slov. Možná ani neexistují takové výrazy, které by dokázaly aspoň vzdáleně zachytit byť jen zlomek basketbalové věčnosti, vtěsnané do 45 minut čistého času. Tolik přesně trval semifinálový kasovní trhák s burácející, až do morku kosti pronikající kulisou. Ne, vážně žádné divadlo na světě by nenabídlo to, co bojovníci Partizanu a Olympiacosu v noci sedmého května roku dvoutisícího a desátého při vrcholu Euroligy. Snad jedna ilustrace za všechny...

Snad jedna ilustrace za všechny. V už tak elektrizující atmosféře koncovky duelu získává míč pod svým košem Bo McCalebb, motor Partizanu ukrývající v sobě nekonečnou energii. Nakopne turbodmychadla a řítí se přes celé hřiště. Na ukazateli svítí skore 65-65, čas ukrajuje poslední vteřiny čtvrté čtvrtiny.

Ještě než překročí půlku, povstávají ze svých židlí houfy zástupců několikasethlavé novinářské obce za košem Olympiacosu, k němuž se Bo tryskem blíží. Je to situace podobná té, kdy v hokejovém play-off rozjíždí v poslední třetině napínavé bitvy nadějnou akci před nabitou arénou útočník domácího týmu.

Nejeden novinář si natáčí akci na kameru. A když McCalebb promění, desítky rukou vylétnou nahoru. Ne, v tu chvíli nejde zůstat chladný. A i žurnalisté jsou dějem naprosto pohlceni.

Od první minuty jsou zblízka vystaveni nemilosrdným hlukovým tsunami několikatisícového kotle Olympiacosu, řízeného megafonistou a jeho pobočníky. Poprvé se ozve už na začátku třetí části prvního semifinále, kdy "zatluče" do sedaček příznivce ze sektorů Barcelony a CSKA i s jejich popěvky.

Pak už svou produkci jen zahušťuje. Když startuje představovačka Olympiacosu před duelem s Partizanem, pohledy mnohých směřují do prvních řad ihned za ochranou sítí, kde se strhne potyčka vedená několika členy řeckého kotle, a pořádnou chvíli trvá, než se upokojí.

Červenobílá horda několik prvních minut jede nonstop své chorály. V jednom z těch hlavních se zpívá, že Olympiacos je legenda hřišť a jeho síla spočívá ve výbušných fanoušcích, co se nikdy nevzdávají. Pak následují slova o lásce k milovanému klubu a o tom, jak se všichni třesou ve strachu před jeho velkým jménem.

Při ohlušujícím hvízdotu při útocích Partizanu a řevových explozích po prakticky každém koši Olympiacosu se dá říct, že slova chorálu nejsou zpívána do větru. Početně oslabený kotel Partizanu tento večer sváděl vzdor velké snaze se soupeřem nerovnou bitvu.

Kdo se však s favoritem, disponujícím osmkrát až desetkrát vyšším rozpočtem, měřil víc než vyrovnaně, to byli hráči Partizanu. A především pětice Roberts (41 minut), Kecman (29), Marič (36), Veselý (40) a McCalebb (40).

Když se Američan na konci třetí čtvrtky složil nejspíš s křečí v noze, vypadalo to, že už i on překročil hranice svých fyzických možností. Ač na lavičku kulhal a ležel pak vedle ní na zemi, do hry se přesto znovu vrátil.

Partizanu nepomohl ani obr Vraneš, který nabíral brzy fauly a nedovolil Maričovi velký oddych. I on měl plné ruce práce s golemem Schortsanitisem, na něhož v úvodu a i později Olympiacos mocně koncentroval svou hru.

Partizan ovšem díky umné kombinaci rychlých protiútoků a chytře hraných postupných útoků vedl 10-2 a velkou část první půle udržoval náskok. Přesto odcházel do kabin za stavu 28-33.

Duel Veselý - Childress byl v tu chvíli 4-4. Čech zastavil Američanovi několik nájezdů a v útoku se do hry zapojoval výjimečně.

Řeckému celku, který stejně jako Partizan vyprodukoval několik podivuhodných přihrávkových ztrát, do půlky nejvíc pomohli Teodošič (8) a také lišák Papaloukas (8) se svými nenapodobitelnými klamavými nájezdy.

Velkou část druhé půlky Partizan doháněl až sedmibodovou ztrátu, ovšem několika trojkami a také body Mariče po 30 minutách srovnal na 52-52. V nekonečně dlouhé třetí části však zároveň na čas přišel o McCalebba, kterého chvíli po brejku zakončeném smečí začal nejspíš tahat sval, nebo dostal křeč.

Ve čtvrté části se intenzita vystupňovala na maximum a už opět McCalebb posunul Partizan až k vedení 60-54. To však tým příliš naivně ztratil. Někdy se zdálo, že když mohl jít dál, dělal příliš chyb a o lepší výsledek se připravoval sám.

Přesto ze stavu 62-65 otočil během 40 vteřin 40. minuty pomocí další Kecmanovy zázračné trojky a brejku McCalebba na 67-65. Do konce zbývalo necelých sedm vteřin.

Napětí v hale by se dalo krájet, následovaly dva timeouty za sebou. A pak vše vzal na sebe Teodošič, kterému navzdory chybám kouč svěřil v zápase 40 minut.

Vypálil z trojky, jeho pokus však byl hodně krátký. Když vtom, kde se vzal, tu se vzal, přiletěl Childress a letící míč snadno dopíchl do koše.

V prodloužení byl stále vpředu Olympiacos, a i když Partizan, který v jednom kritickém útoku dovolil soupeři několik útočných doskoků za sebou, ještě i v poslední minutě snížil na jediný bod, taktické fauly na Teodošiče se už míjely účinkem. Srbský mladík byl jistý jako mazák a dovedl tým k vítězství 83-80.

Velké závěrečné šachy s několika timeouty znamenaly, že cheerleaderky CSKA, ve Final Four ty jediné oficiální, se ani nestíhaly převlékat do dalších obleků a v posledních pauzách už nevystupovaly.

Nejlepšími hráči Partizanu byli se 17 body, 8 doskoky a 6 získanými fauly Marič, druhým nejužitečnějším hráčem týmu byl Veselý s 13 body, 10 doskoky, 4 asistencemi a získanými fauly a třetím byl McCalebb s 21 body, 6 získanými fauly, 4 asistencemi a zisky. 11 bodů přihodil ještě Kecman.

Na straně vítězů 19 bodů a 11 doskoků navršil Kleiza, 17 bodů nakonec stihl Childress a také Teodošič, 11 přidal Schortsanitis a 10 Papaloukas.

Olympiacos těsně vyhrál doskok, kde získal 16 odražených míčů v útoku. Házel i víc šestek (38/29 versus 30/21), měl o něco méně ztrát a také výrazně méně asistencí (8-19).

Rozhovor s Joshem Childressem a Janem Veselým vám přineseme už brzy.

Petr Hamták