Exkluzivní interview z univerzitní NCAA: matematik Kamil Švrdlík nejen o útrapách a radostech v zámoří

Kamile, abychom se nejprve zorientovali, prozraďte, na jaké univerzitě působíte a o jakou divizi a konferenci NCAA se jedná.
Hraju za Fairleigh Dickinson, což je univerzita, která hraje nejvyšší divizi 1. Účastníme se takzvané Northeast conference (tedy severovýchodní konference).

Nyní konkrétněji - jakou úroveň má tahle divize a jak si v ní stojí váš tým?
Basketbalová úroveň se velice špatně srovnává s evropskými ligami, protože tady se hraje úplně jiný basket. Každopádně jde o jednu ze slabších konferencí nejvyšší divize. Zase to ale není ta úplně nejhorší... Jinak s Fairleigh jsme loni skončili na pátém místě z dvanácti družstev, vypadli jsme v prvním kole vyřazovací části.

Vy jste ve Spojených státech zahájil studium ve druhém ročníku vysoké školy a přitom jste začal nastupovat za družstvo Farleigh Knights. Jak vlastně začínala vaše zámořská kariéra?
No, začínala poměrně náročně. Jak všichni ví, ve Státech se hraje odlišným stylem, se kterým se srovnávám vlastně doteď. Nebylo jednoduché zvyknout si na to, že pokud odehrajete míč, už ho neuvidíte (smích). K tomu se přidala odlišná pravidla, která mi nikdo neměl potřebu vysvětlit, takže jsem přímo za hry zjišťoval, co se v Americe smí a co ne. Když si poprvé někdo z hráčů vybral při hře oddychový čas, moc jsem nevěděl, o co jde... Jinak ale první sezónu hodnotím pozitivně, dostával jsem na hřišti docela slušný prostor.

Jak na - zřejmě velice zajímavý - první rok navázal ten druhý?
Musím přiznat, že druhou sezónu jsem čekal lepší. Jenže přišla změna trenéra, který mi nevěřil tolik, jako ten předchozí. Nehrál jsem o moc méně, ale nezaznamenal jsem taky žádný vzestup v týmové hierarchii.

A s čím po téhle zkušenosti vstupujete do sezóny číslo tři?
Na jednu stranu nechci nic konkrétního plánovat, to už se mi párkrát nevyplatilo. Abych ale byl upřímný, očekávám, že by se moje role v týmu měla zvýraznit. Už jen proto, že hráč na mé pozici, kterého zmiňovaný kouč upřednostňoval přede mnou, je už pryč ze školy. Věřím tedy, že bych se měl prosadit do základní sestavy, nechci ale v žádném případě nic zakřiknout.

Jak už jsme zmiňovali, po následující sezóně skončíte v NCAA. Jaké jsou vaše další plány? Pokračování v basketbalové kariéře, anebo práce v oboru, který studujete... Á propos, jaký obor vlastně studujete?
Začínal jsem se studiem informatiky, ale zjistilo se, že bych nemohl dokončit studium ve třech letech, takže jsem obor změnil a studuju matematiku. Pochopitelně bych ale po škole rád dál pokračoval s basketem; věnoval jsem mu obrovské množství času a nerad bych to po škole hodil za hlavu.

Další basketbalová kariéra - to znamená návrat do Evropy. Myslíte si ale, že se o vás v Evropě bude vůbec vědět? Přeci jen, NCAA na starém kontinentu působí trochu odtažitě a navíc produkuje obrovské množství hráčů...
Tak je pravda, že by to asi nebyl úplně jednoduchý návrat. Myslím si ale, že o mně minimálně ve Španělsku z doby, kdy jsem byl na akademii, mají určité povědomí. Mám tam dokonce pár známých, kteří by mi jistě pomohli s hledáním vhodného týmu. Každopádně bude hodně záležet na té mojí poslední sezóně - pokud ji odehraju dobře, bude se angažmá schánět pochopitelně lépe.

Máte hodně zkušeností jak s evropským, tak i s americkým stylem basketbalu. Který z nich máte po těch letech radši?
Víte, pokud v zámoří není člověk ve svém týmu vůdčí osobnost, má to dost těžké. V Americe jsou jasně rozdány role mezi všemi hráči a kdo jednou v družstvu není skórer, ke střelám se vážně moc nedostane. Ne, že bych měl potřebu dávat spousty bodů, ale takhle to není prostě ono. Preferoval bych tedy kolektivnější basket, jaký se hraje v Evropě.

Ve Spojených státech budete pobývat už třetí rok, přičemž studujete a ještě vrcholově sportujete. Máte vůbec čas sledovat basketbalové dění v Evropě, konkrétně v České republice?
Jasně, basket u nás doma sleduju hodně. Přes internet pozoruju českou ligu a samozřejmě i další soutěže. 

Znáte zámořský basketbal a udržujete si dobrý přehled i přes ten evropský. To byste mohl úspěšně předpovědět, jak dopadne mistrovství světa, které se právě hraje v Turecku...
Podle mého jsou Američané největším favoritem na vítězství. Pokud budou hrát stejně, jako proti Chorvatsku v úvodním zápase, tak je někdo jen stěží porazí. Na druhou stranu, kdyby se některému z týmů podařilo Američany znejistit, půjde jejich výkon výrazně dolů. Jakmile by byli pod tlakem, hrozilo by, že to bude jeden přes druhého brát na sebe, a to by pro ně nemuselo skončit dobře.

A vy sám, Kamile, máte tým, kterému fandíte?
Ani ne, já jsem vlastenec (úsměv). Mám třeba hodně kamarádů ve Španělsku, ale právě proto Španělům vůbec nefandím. Kdyby pak totiž vyhráli, nedalo by se s kámošema vůbec mluvit, jak by byli namachrovaní (smích). Vlastně, věřil jsem docela Srbům, jenže jejich výkon můžou ovlivnit ty tresty pro Krstiče a Teodošiče.

Blížíme se k závěru, pojďme lehce zabilancovat. Vy jste poměrně brzy odešel sám do zahraničí, jak tenhle krok nyní s odstupem tří let hodnotíte z hlediska basketbalové kariéry a z hlediska životní zkušenosti?
V obou dvou případech to hodnotím jednoznačně pozitivně a nelituju toho. Do života mi to dalo hodně; mám radost, že se o jiných zemích nemusím dozvídat jen z filmů, nebo z vyprávění, ale že jsem je mohl poznat na vlastní kůži. Navíc jsem se naučil španělsky a vylepšil jsem si angličtinu. Basketově mi to především pomohlo v tom, že jsem přeskočil roky, které bych nejspíš proseděl v Mattoni NBL na lavičce jako další mladí kluci. Za tu dobu jsem neusále hrál a to je v takovém věku to nejdůležitější.

Kamile, na úplný konec  - je nějaký hráč v NCAA, proti němuž jste hrál, a který vám mimořádně utkvěl v paměti?
Těžko říct, jeden mě nenapadá. Měl jsem ale možnost a čest hrát proti spoustě výborných a talentovaných basketbalistů, z nichž někteří už hrají Euroligu, nebo se snaží prosadit přímo v NBA. Konkrétní jméno? Třeba DeJuan Blair, který má za sebou první rok v San Antoniu Spurs.



Průměry Kamila Švrdlíka v NCAA:
2008/09: 28 zápasů, 25,8 minut, 6,9 bodů, 3,5 doskoku, 1,3 bloku
2009/10: 31 zápasů, 20,9 minut, 5,2 bodů, 3,6 doskoku, 0,7 bloku






Matěj Sýkora