Eva V. o nečitelnosti a neskautovatelnosti lvic, svém novém životě za clonami a tabu osobáku na benči

Poslední setkání se sedmou velmocí před odletem na sever zastihlo jedinou bodovou "dvojciferu" z přípravného období lvic v dobrém rozmaru. I proto se v rozhovoru pro Basketmag Eva Vítečková často smála a vtipkovala. Od 18. června už však humor bude uzavřen na dno kufrů a začne válečná vřava evropského šampionátu. I na tu se vedle mnoha dalšího dostalo. Jen ten osobák na benči se ze 190 vysokého hvězdného křídla nepodařilo vylámat.

Evo, od které ze současných rozehrávaček národního týmu dostáváte balony lépe do pozic? A jak se jejich hra liší?
(usmívá se) Pokud jde o první otázku, tak to nejde takhle říct. A hra se u obou liší, je tam velký věkový i zkušenostní rozdíl. Nedělala jsem ale žádný výzkum, jestli dostávám víc balonů od Káči Bartoňové, nebo od Very Bortelové. Uznávám obě stejně.

Dostáváte tedy pasy, kam potřebujete, od obou plus minus podobně?
Já jsem kolikrát ráda, že ten míč vůbec dostanu (směje se). Teď ale nechci, aby to vyznělo špatně, a ani není, co špatného říkat.

V čem je tedy vaše hra jiná, když ji řídí Katka, a když Veronika?
Je to vidět už na tom, jaké ty holky jsou povahově. Káča je spíš introvert, takže holky na hřišti nedokáže tak zdirigovat jako Veronika.

Očekáváte určitý pokles své produkce, když vám nebude "nabíjet" Hana Horáková, ač už jsem zase u oblasti, o které teď nerady mluvíte?
No, to je otázka. Prostě když nebude Hanka, bude nabíjet někdo jiný. A když ne někdo jiný, tak si musím nabít sama. V těch přípravných zápasech jsem zjistila, že víc musím spoléhat na střelbu po clonách, než z otevřených pozic.



Když jsme u střelby, porovnávala jste si už letošní procento trojkové střelby na novém oblouku oproti staré bližší vzdálenosti?
Ne. Takové věci vůbec nesleduju. Jsem ráda, že se občas trefím a to je celé. (Tedy vězte, že Eva v sezoně 2009/10 na bližším oblouku měla v ŽBL bilanci 113/52 (46 procent), letos pak 55/27 (49, tedy lepší), v Eurolize loni to bylo 69/38 (55,1), letos 55/26 (47,3). Nevídaná čísla natočila v ŽBL v sezonách 2004/05 a 2008/09 - 58,4 (89/52) a 55,8 procenta (77/43)

Zdá se mi to, že svou střelu teď o trochu víc strháváte, když odhazujete míč ke koši?
No, hlavně ze začátku to bylo náročnější, teď už mi to tak nepřijde. Člověk musel chodit víc do posilovny. Já jsem chodila dvakrát týdně, víc to už nešlo. Ale chodila jsem i loni. Ono se to zase nemůže přehánět, abych tahala činky. Pak bych neměla cit v rukách. Je to hlavně v tréninku, aby člověk získal odhad té vzdálenosti. Když si stoupnete ke koši na úroveň čáry šestek a ta čára tam nebude nakreslená, pořád víte, jak to je daleko. U té nové trojky se to ale za jednu sezonu ještě tak dobře odhadnout nedalo.

Jaký typ posilování je na trojky nejvhodnější?
To má každý individuální. Prostě normálně s činkami.

Můžu se pro zajímavost zeptat na váš osobák na benči?
No, to nemůžete, protože byste se mi vysmál (směje se). Já jsem hrozně slabej člověk. Benč třeba vůbec nedělám, tedy pokud nemusím. Jsem fakt slabej člověk.

V první fázi ME váš čeká velká repríza semifinále MS s Běloruskem. Trenér řekl, že soupeř bude ještě silnější. Jak velkou bitvu očekáváte a jaké jsou šance?
50 na 50. Stejně jako ony nás, můžeme i my překvapit je. Jsme mladý tým, oni zase sehranější.

A vy jako nově složený tým budete zase míň čitelné.
To je pravda. Kolikrát se nemůžeme přečíst ani samy navzájem. Někdy to podle naší hry vypadá, že jsme nevyskautovatelné. Mateme víc sebe, než soupeře. (směje se)

Loni na MS se v důležitých pasážích na hřišti vyskytovala pětice složená z brněnských, nebo exbrněnských hráček. Letos jste přípravné duely začínaly mimo jiné i s pětkou složenou pouze z aktuálních hráček USK. Co na tuto změnu poměrů říkáte?
Nic na to neříkám. Takové období asi muselo přijít. Dřív byl základ reprezentace v Brně, teď je zase v Praze a i v lize se všechno otáčí ve prospěch Prahy. Lepší české hráčky tak přicházejí do Prahy. Na jednu stranu mě to nepřekvapuje.

Český titul je teď mimo diskusi. Ovšem co v Eurolize, bude po posledním posílení vytoužený průnik USK do čtvrtfinále už povinností?
Spíš cílem. Všichni v USK už na to dlouho čekají. Ale pořád je možné, že se to nepovede. V minulé sezoně taky všichni čekali, že budeme ve Final-4, ale nastaly nějaké zdravotní potíže a bohužel se to nepovedlo. I když jsme měly kvalitní tým, ale pořád to bylo jednou nahoře, jednou dole. Plus ta zranění: především Evina Maltsi, na které to minulé roky stálo, Míša Ferančíková a musím říct, že i ten můj malíček přišel v nejméně vhodný okamžik.


Petr Hamták