Ettore: Já a první v NBA? Ne, bude to někdo mladší

V neděli byl možná jedním z nejmenších mužů v celé O2 Areně. A po pravdě, naživo vypadá ještě výrazně menší než na televizní obrazovce, u níž platí, že vše zvětšuje. Čtyřiapadesátiletý italský stratég Ettore Messina však v basketbale nevyniká výškou, nýbrž hloubkou svých znalostí a rozsahem úspěchů, mezi nimiž ční čtyři euroligové tituly. Ten třetí, získaný s CSKA v roce 2006, je pro něj nesmazatelně spojen s Prahou. A právě o tom mluvil po vítězství moskevského klubu nad Nymburkem v ostře sledovaném utkání VTB ligy. Hovořil však také o lecčem jiném.

Trenére Messino, jaký to byl pro vás zápas?
Předně musím říct, že pro Nymburk to bylo v tomto prostředí speciální utkání. Pro mě to byl návrat do známé arény. Věděli jsme, že Nymburk doma hraje vždy dobře, a to i s nejlepšími týmy v naší skupině. Pro nás to bylo o to složitější, že jsme v pátek v Moskvě hráli s Žalgirisem zápas Euroligy. Naše hra mě uspokojila ve třech čtvrtinách, jediný problém byl, když jsme dobře neútočili do zóny ve druhé části třetí čtvrtiny. Chyběla nám tam agresivita a pohyb míče i hráčů byl pomalý. Tým ale včas dokázal provést správné změny a udržel si soustředění v obraně. Navíc jsme dostali dobré minuty od Ercega.

Nymburk měl do poločasu jen dva střelce v Rančíkovi a Efevberhovi. Šlo o výsledek vaší strategie?
Ne, je to vždy kombinace dvou věcí. Nymburk není snadné bránit, hlavně pro vysoké týmy, jako jsme my, protože oni mají dobrý spacing a pohyb podkošových hráčů. Rančík je velmi chytrý v tom, že si umí vystoupit ven na trojku, ale taky ví, kdy najet po přebrání obránců. Faktem je, že na některých hráčích jsme odvedli dobrou obranu a díky tomu měli nejspíš další víc prostoru k útočení.



Jaké vzpomínky na Prahu máte z roku 2006?
Neuvěřitelné. Když jsme v sobotu přišli na trénink, vybavil jsem si velmi precizně finálový zápas Euroligy, kdy jsme přišli na rozcvičení a všude bylo žluto (má na mysli sektory fanoušků Maccabi), jen s výjimkou jedné části hlediště, kde sídlili fanoušci CSKA. Praha je krásná a byl jsem rád, že jsem tu mohl zase hrát. Z tehdejší sestavy je nyní v týmu jen rozehrávač Papaloukas (který se do něj nedávno po delším čase vrátil, zápas s Nymburkem však sledoval jen v civilu), ale my bychom neměli žít z minulosti.

Ano, jsem strašně rád za to, co jsme tehdy dokázali, ale teď máme před sebou nové výzvy a opět se můžeme stát skvělým týmem. Jen musíme pracovat dost tvrdě, abychom hráčský talent proměnili v úspěch. Dnes, i když to nebyl zápas z ranku Euroligy, tým v obtížných momentech držel spolu, pomáhal si a bojoval, a to velké týmy potřebují. Pokud to dokážeme v každý moment a každou minutu zápasu, máme velkou šanci na úspěch. Ten rok, co jsme vyhráli v Praze, jsme se do března, možná až do dubna jako tým trápili, ale pak jsme rozkvetli do krásy. Moc si přeju, aby se tomuto týmu povedlo totéž.

Umíte si představit v Eurolize i Nymburk?
Dobrá otázka. Oni mají kvalitní klub, mají arénu v krásném městě, a pokud se budou dál zlepšovat jako tým, proč ne.

Hru vašeho týmu řídí rozehrávač z kategorie nevšedních, Miloš Teodosič. Co jste se u něj pokusil změnit nebo upravit, aby fungoval podle vašich představ?
Mluvíme spolu hodně a snažíme se navzájem pochopit. Někdy se to daří, jindy ne. Celkově má velmi dobrou sezonu. Dává hodně úsilí do toho, aby se stal ještě lepším hráčem a tím, ke kterému se tým bude obracet. Doufám, že v tom bude pokračovat i dál.

Velká věc u vás je, že jste jako jeden z mála Evropanů nahlédl - v pozici konzultanta - do dění ve slavném klubu NBA (Lakers). Kdo podle vás bude prvním mužem z kontinentu, který se v nejlepší lize prosadí do pozice head coache? Budete to vy, Obradovič, Blatt, Scariolo, nebo někdo jiný...?
(přeruší otázku) Ne, ne, ne, tohle se stane až za pěkných pár let. Nevím, jestli to potrvá déle než dekádu, ale několik roků ještě určitě. A bude to někdo mladší než já, to je jisté. Sebe už tam nečekám.  
  

-trh-