Echo z Petrohradu: Sebeobviňující Lawrence, Nečas o nemoci a světýlku v oku a kouč o naštvaných koučích

Nevěděli jsme přesně, co od Nymburka čekat. Taková byla slova sportovního ředitele Spartaku Petrohrad, když po premiéře Středočechů ve VTB lize odpovídal na důvody nervozity svého mužstva v první půlce. "Věděli jsme, čeho jsou schopní, ale netušili jsme, jestli nepředvedou něco extra," řekl Alexej Karvanen. Ten po belgickém vítězství českého mistra nad Chimki Moskva přiznal, že soupeř má kvalitu, ale že zároveň není na úrovni úplné špičky. Dokumentoval to na finálovém propadu v Charleroi s domácím týmem. "Zřejmě byli až příliš v euforii po triumfu nad Chimki, mohli být i unavení, takže ta porážka jde pochopit, ale není mi jasné, jak mohla být tak vysoká," dodal Karvanen. Ten si byl vědom, že na vlně byl po velkém domácím vítězství nad CSKA i Spartak a musel se na Nymburk velmi zkoncentrovat. 

Tolik předmluva z úst petrohradského funkcionáře. Basketmag se však po duelu v pětimilionovém velkoměstě ptal hlavně na dojmy z nymburského tábora. Do zpovědnice postupně usadil kouče Ronena Ginzburga a jeho podřízené - rozehrávače Eugena Lawrence a čtyřku Radka Nečase.



EUGENE LAWRENCE: Moje hra byla jedním z velkých důvodů neúspěchu

Geno, přibližte obyčejným smrtelníkům, jak se cítí hráč, který zažije tak nehezký start jako vy - se ztrátou v prvním útoku a s prvním faulem v druhé obraně?
Je to těžké nejen pro hráče, ale pro celý tým. Pro mě jako rozehrávače to skutečně není dobrá věc začít zápas ztrátou. Abychom mohli jako tým uspět nebo i vyhrát venku, musím odvést lepší práci.

Váš osud v tomto zápase, domácí rozehrávač Beverley (v roce 2009 draftován do NBA v druhém kole Lakers, loni v létě se pokoušel uchytit v Miami, finalista Euroligy s Olympiacosem 2010), začal proti vám hodně zostra, pak jste ale obranu na něj zlepšil a on se víc pouštěl do střelby z dálky a nakonec to pro soupeře hodně rozhodl. Co stálo za těmi vlnami?
Když jsem seděl na lavičce, mohl jsem v klidu sledovat, co dělá nejradši, a to byly nájezdy doprava. Takže jsem mu pak "seděl" na jeho pravé ruce, a když chodil doleva, už nebyl tak efektivní. Navíc tyhle úniky zakončoval střelou, kterou jsem se snažil ještě ztížit. Měl jsem i skvělou výpomoc od ostatních spoluhráčů, dělali jsme, co jsme mohli... Tři, možná tři a půl čtvrtiny jsme bránili dobře, ale nějak jsme nebyli schopní skórovat. Obvykle když běháme, máme dost bodů z rychlého přechodu, ale toho tam teď moc nebylo. V posledních minutách, kdy jsme ještě byli na dosah, nám dali několik trojek i košů s faulem a to jim otevřelo zápas. Ten celkově vypadal těsnější, než jak napovídá konečné skore. Hráli jsme venku a tam musíme líp bránit a taky hrát líp v útoku (důrazně). Já nehrál, jak jsem běžně schopný, a to byl jeden z velkých důvodů našeho neúspěchu. Abychom uspěli víc, musím pozvednout svou hru, hlavně venku.

Mluvili jste na sebe s Beverleym?
Ne, on nemluvil vůbec.

Kouč už v Belgii při kvalifikaci o Euroligu řekl, že začíná být spokojený s vaší hrou v útoku, ale že totéž nemůže říct o vašem bránění. V české lize jste považován za kvalitního obránce, co ale znamená bránit na téhle úrovni?
Na téhle úrovni jsou hráči super atleti, co umí spoustu věcí - střílet, hrát s míčem a jsou hodně rychlí. V obraně musíte hrát chytře, protože rychle můžete nabrat laciné fauly. A v útoku jste zase pod velkým tlakem.

V čem konkrétně jste se musel po příchodu do Nymburka přizpůsobovat nejvíc?
Musím na hřišti přestat tolik přemýšlet a jen hrát. Snažím se pořád dělat všechny správné věci, ale někdy váhám, nebo se držím zpátky a pak to poškozuje mě i celý tým. Vím, co umím a co mohu zvládnout, ale někdy se k tomu nějak nemůžu rozhoupat. Musím se vézt na vlně, na které se zápas odehrává, a moje hra pak přijde sama. Jak budu dobře bránit, útok přijde přirozeně.



RONEN GINZBURG: Petrohrad má euroligovou úroveň

Kouči, jaká to tedy byla premiéra v nové soutěži?
Ukázalo nám to, co jsme věděli. Že jsme šli do druhé nejlepší soutěže v Evropě po Eurolize. Z těch prvních 30 minut máme dobrý pocit, ale taky jsme viděli, že když nebudeme v top formě celý zápas, něco nás dostane. Bude to prostě pokaždé bitva.

Dvacet minut jste hráli tak, jak jste chtěli. Dalších deset jste stále byli ve hře, ale dál už to nešlo. Proč hlavně?
Tři čtvrtiny jsme hráli podle plánu, hlavně v obraně, která byla skvělá. Na konci už nám především došly síly, navíc Spartak v druhé půlce začal míč hrnout víc a víc pod koš, takže dal buď body zespodu, nebo nás donutil k výpomoci na toho hráče pod košem a následovaly pasy ven. Ty střely už pak proměňovali. Problém byl ale v druhé půlce hlavně v útoku. Ano, byl to dobrý soupeř, my jsme ale nebyli bodově produktivní a efektivní. Je fajn dobře bránit, jenže to v užší sestavě nejde vydržet 40 minut bez chyb. A proto musíte dát i nějaké body v útoku, a to nám často chybělo.

Proč vám chybí právě větší nebezpečnost v útoku a jak kritický faktor to je, když body nepřicházejí ani od vašich hlavních opor?
Je to skutečně kritický faktor. Z týmu Petrohradu je každý hráč směrem ke koši velmi nebezpečný a je jasné, že my takové zbraně nemáme. V takové soutěži to jistě je problém. Basketbal v určitých sekvencích prostě není jen týmová hra. I Petrohrad někdy hrál 1 na 1, ať už Beverley, Halperin nebo i dlouzí. Takové koše nám chyběly.

Proč se Beverleyho hra odvíjela v jakýchsi vlnách?
Je to skvělý hráč, kterého nemůžete zastavit po celých 40 minut. 30 to šlo, posledních deset ne. To se ale odvíjelo od našeho útoku, kde jsme začali cítit marnost z neskórování a inkasovali jsme pak i v obraně.

Domácí ve větší míře využili 9 hráčů, vy 8 - hrálo to nějakou roli?
Jistěže mít možnost přidat jednoho hráče do rotace pod koš a jednoho na pozice guardů, moc by nám to pomohlo. Třeba Petr Benda na konci udělal několik chyb, které už plynuly z únavy. Já ho obdivuju, jak proti těm vyšším soupeřům bojoval, ale 30 minut to tímhle stylem nejde. Petrohrad, i když bude hrát Eurocup, je kvalitou na úrovni Euroligy. A tam se tolik minut nedá hrát, většina hráčů proto dostává maximálně kolem 20 až 25 minut. Hlavně jeden dlouhý hráč nám tedy chyběl. Neříkám, že bychom pak vyhráli, ale se strategií, se kterou jsme začali, by to bylo těsnější až do konce.

V zápase bylo na obou stranách odpískáno dost útočných faulů, je to v linii s novým trendem?
Ano, rozhodčí to na klinice před sezonou zdůrazňovali. Týkalo se to i mé technické chyby. Hra se odbývala úplně na druhé straně a já jsem řekl maximálně What? (Cože?) a rozpřáhl jsem ruce. Sudí byli až příliš úzkostliví. My si jistě musíme dát pozor na stavění clon, ale nepovolené clony stavěl i Spartak. Já nicméně věřím, že se situace a rozhodčí postupně zklidní. Vím, že ve všech soutěžích, jako je Euroliga, VTB nebo izraelská liga, jsou trenéři na nový styl pískání velmi naštvaní. Pokud by to takhle pokračovalo, byl by to problém.



RADEK NEČAS: Když se nedaří, máme v útoku stálou "nemoc"

Radku, jaká byla premiéra z celkového pohledu pro vás hráče?
Ve sportovní části jsme s prvními 30 minutami spokojeni s obranou. Nepouštěli jsme Spartak do trháků a drželi nízké skore, což obvykle může domácí znervóznět. Ve čtvrté čtvrtině jsme ale párkrát nic nedali, oni nám naopak dali trojky a koše s faulem, až to začalo vypadat na debakl. Naštěstí se to ale zastavilo. Rozdíl 17 bodů nevypovídá o tom, co se 40 minut na hřišti dělo. Projevilo se ale, že v těchto zápasech jakýkoliv výpadek 2 až 3 minut je smrtelný, navíc ve třetí a čtvrté čtvrtině už je pozdě na to se do utkání vrátit. Pokud jde o mimosportovní oblast, show jako v Petrohradě bude asi všude v bývalých zemích Sovětského svazu podobná. Pojímají to tak, aby soutěž zpropagovali. Je to jedna z nejlepších soutěží v Evropě a program kolem zápasu byl dobrý.

Třeba maskot Lev vás spolu s cheerleaders rušil při šestkách. To možná není zcela obvyklé, ne?
Tohle už jsme zažili i u nás, když ještě v Novém Jičíně cheerleaders taky mávali třásněmi. Dělá se to i v Eurolize a NBA. Dokud se nesvítí těmi bodovými světýlky do očí nebo se nedělají podobné věci a neházejí se po hráčích různé předměty, tak to je v rámci pravidel.

Dva tisíce diváků bylo uspokojující návštěvou (na CSKA přišlo 4800)?
Ani v době, kdy tehdejší petrohradské Dynamo vyhrálo FIBA Cup a trénoval ho David Blatt, tak tu na ně nechodilo tolik lidí (Nymburk byl tehdy Dynamem vyřazen v prvním kole play-off). Je to dáno i těmi obrovskými halami, kde se 2000 lidí skoro ztratí. Ani teď nebyla nějaká bouřlivá atmosféra, lidi se spíš přišli podívat. Pokud se ale bude vyhrávat, chodit budou.

Proti vám stál pod košem i český rodák Loukas Mavrokefalides, nepromluvili jste spolu česky?
Ne, já ani nevěděl, že má český původ.

I se silnými soupeři vydržíte dlouho velmi slušně bránit, ale nevytrváte celou dobu, navíc vám chybí větší produkce v útoku. Co jde dělat líp?
V obraně musíme líp zvládat práci na slabé straně, což nám někdy chybí. Stojíme u svých hráčů, kteří sice jsou leckdy i střelci, ale zároveň tím, jak se novým čárováním rozšířilo hřiště, je na tom větším prostoru těžší dorotovávání po výpomocích. Navíc tam jde i o správné načasování. Pod dojmem obav víc pomáhat vznikají pak v obraně díry a to rozehrávač Beverley dokázal využít.

V druhé půlce prakticky každou akci končili tak, že hráli na pivota. To jim moc nešlo, dali jen pár trojek po našem zdvojení, ale pak nastaly situace, kdy hráli pick and roll ze středu a Beverley je tak šikovný a rychlý, že tu díru, která tam vznikne vždycky, i kvůli naší menší výpomoci využíval. Beverley pak získával fauly, shazoval, dával laciné koše. Tohle byla chyba a napravit jde až dlouhým trénováním. Další věc je, že jak se daří v útoku, je pak i větší entusiasmus v obraně. My máme ale v útoku stálou "nemoc", že když se tam přestane dařit, začneme předržovat míč, hrajeme 1 do 2, 1 do 3, kombinace nám vázne a i pro obranu je snazší se zaměřit na naše lídry. A ostatní už pak bodově jenom paběrkují.    

Byl Beverley hráčem, který v zápase udělal rozdíl?
My jsme v druhé půlce nasadili i zónu, která v první půlce docela vyšla. Jenže oni do toho hráli akce, kdy jsme museli vytáhnout největšího hráče až na vrchol trojky, odkud hrál Beverley pick and roll a dařilo se mu využít tu dobu, než jsme se tam zpod koše dostali. Našel tam skulinu a pronikal ke koši.

Jde po první zkušenosti odhadnout, s kým ve vaší skupině budou zápasy hratelné, a kdo už bude mimo dosah?
Myslím, že budeme moct hrát se všemi. Ani hráči Spartaku - i přes tu porážku o 17 - nejsou žádní "lumeni". Čekal jsem, že budou silnější, nebo že předvedou víc. Na druhou stranu na nás to stačilo... My do všech zápasů půjdeme s cílem vyhrát, ukázat, že umíme basket taky. Není třeba mít z někoho strach, i když některé ty soupisky respekt budí.


Petr Hamták