Dunker Fait: Stříbro na MS 3x3 i s rozřízlým prstem!

16.09.2011 - Redakce
počet přečtení: 3201
vytvořeno 16.09.2011, upraveno 16.09.2011


Z premiérového MS ve hře 3 na 3 pro kategorii U18, které se konalo v Rimini pod hlavičkou FIBA, přivezl Dalibor Fait spolu s Lukášem Feštrem, Janem Bejčkem a Pavlem Gruntem, s nimiž tvořil národní tým, 14. místo. Dosáhl ale také individuálního ocenění, když mu o pouhý bod uniklo žezlo krále smečařů celého mistrovství. Jak hodnotí celé MS 3 na 3? Jaká jsou specifika tohoto basketbalového formátu? Na to a mnohem víc jsme se 203 vysokého křídla USK Praha zeptali v následujícím rozhovoru.

Z premiérového MS ve hře 3 na 3 pro kategorii U18, které se konalo v Rimini pod hlavičkou FIBA, přivezl Dalibor Fait spolu s Lukášem Feštrem, Janem Bejčkem a Pavlem Gruntem, s nimiž tvořil národní tým, 14. místo. Dosáhl ale také individuálního ocenění, když mu o pouhý bod uniklo žezlo krále smečařů celého mistrovství. Jak hodnotí celé MS 3 na 3? Jaká jsou specifika tohoto basketbalového formátu? Na to a mnohem víc jsme se 203 vysokého křídla USK Praha zeptali v následujícím rozhovoru.

Dalibore, letošní ročník MS ve hře 3 na 3 byl premiérou pod patronací FIBA. Jak turnaj vypadal organizačně?
Organizace celého turnaje byla na vysoké úrovni, při každém příchodu do velkého areálu s osmi kurty bylo vše do detailu připraveno. Na každém kurtu byly připraveny míče, jak velikosti sedm, tak i velikosti šest pro ženskou kategorii. Po celou dobu hracího dne hrál DJ, což zpříjemňovalo celou atmosféru turnaje. Zápasy byly vždy přesně načasovány a zpoždění bylo výjimkou. Organizátoři taky vše hned aktualizovali, takže po každém kole bylo hned jasné, jaké jsou výsledky. FIBA ukázala, že to s budoucností 3 a 3 myslí opravdu vážně.

Jak hodnotíte českou mužskou premiéru na MS?
Naše umístění je slušné, ale samozřejmě mohlo být i lepší. Bylo znát na prvních utkáních, které jsme prohráli, že je to pro nás něco nového a museli jsme se v tom jiném herním stylu rozkoukat. Na tým pozdějších mistrů světa z Nového Zélandu jsme v osmifinále nestačili, u dalších bojů nám chyběl krůček k vítězství. Určitě byla škoda prvních tří zápasů.

Co bylo za neúspěchem v těch třech úvodních utkáních?
Do turnaje jsme šli s tím, že moc nevíme, co nás čeká. Vždyť to také byl první ročník MS. Jako tým jsme se sešli až na letišti, nikdo z nás neměl zkušenosti s takovýmto typem turnajem. Ono se řekne, že každý už někdy 3 na 3 hrál, ale tohle je něco jiného! První zápasy nám chyběla hlavně sehranost, která se časem zlepšila. Kdybychom měli trochu času potrénovat, asi by to bylo jiné.



V čem jsme v tomto specifickém basketbalovém herním stylu zaostávali nejvíc?
Nedá se říct, že bychom v něčem zaostávali, každý tým byl jinak vybaven. Spíš jsme měli handicap v nesehranosti a z toho, že to bylo pro nás nové. Především herní styl. Je to pořád basketbal, ale 3 na 3 se prostě hraje jinak a má to svá pravidla.

Hovoří se o snaze prosadit 3 na 3 na olympijské hry. Má tento formát takovou budoucnost?
Hra 3 na 3 tímto způsobem se mi líbila a zájem publika byl slušný. Věřím, že popularita tohoto způsobu hry bude větší, a že se povede prosadit ji i na olympijské hry. Především naše generace k tomuhle má blíž, díky stylu, kterým je tahle odnož basketbalu prezentována.

Říká se, že 3 na 3 je spíš o fyzické síle, než o technice. Je to pravda?
Taky jsem o tom slyšel, ale v této věkové kategorii se to ještě tak neprojevuje. Každý tým měl nějaké své přednosti. Například Američané byli velice dobří atleti, Rusové hráli víc fyzicky. Jen Nový Zéland měl od každého něco. Na rozehrávce na tom byli velice dobře technicky a zpod koše byli taky velmi silní.

Vy sám jste na MS dosáhl stříbrného umístění ve smečovací soutěži. K tomu vám gratuluju. Co bylo tím kouskem, který vám získal tento úspěch?
Soutěž ve smečování byla pro účastníky vlastně rozdělena do čtyř skupin. Svou skupinu jsem vyhrál především smečí, kde jsem přeskakoval spoluhráče Pavla Grunta. Vítězství ve skupině mi pak zajistilo postup mezi čtyři nejlepší smečaře. Finálové boje byly rozděleny do dvou semifinále, ze kterých vítězové postupovali do úplného finále. Tato semifinále probíhala podle pravidla HORSE, což znamená zopakovat smeč prvního smečujícího. Do finále jsem se dostal přes bulharského hráče Alekse Simeonova a v samotném konci jsem narazil na Kanaďana Dyshawna Pierrea. Ten získal za svůj kousek o jediný bod navíc a zvítězil.



Při jednom z pokusů jste se zranil, o co šlo?
Při zakončování první smeče semifinálového kola jsem si rozřízl prst o obroučku. V Praze jsem pak musel na šití, což mě nyní limituje v tréninku.

Věkem jste stále dorostenec, přesto se s A-týmem USK připravujete na NBL. Jaká bude vaše role v mužstvu?
S týmem absolvuju letní přípravu. Odehrál jsem i přípravné zápasy v Německu. Spolu s Lukášem Feštrem dostáváme dost prostoru. Teď mě limituje to zranění prstu, ale budu bojovat o co nejlepší pozici v týmu dál.

Chtěl byste si zkusit i smeče při letošní All-Star Game NBL?
Určitě ano! Byla by to pro mě velká výzva.


Michael Šob