Dunk Master 2011 Pomikálek o kouzelníku Whiteovi, odrazu z trestné čáry i největší show od dob Vince C

INTERVIEW S ALL-STAR MUŽEM   Už počtvrté vstoupí do souboje nejlepších smečařů ligy nymburský letec a šampion Slam Dunku 2011 Tomáš Pomikálek. Toho v pondělním vydání Kooperativa NBL All-Star Game vedle soutěže nadkošových akrobatů čeká navíc i členství v základní pětce týmu Mladých pušek, a proto bude jedním z nejvytíženějších mužů celé exhibice. O tom, s jakými očekáváními, inspiracemi a novými zážitky půjde do smečařské show, jež je na pražské Královce na programu mezi třetí a čtvrtou čtvrtinou, bude nyní hovořit v detailním interview, jež se bude týkat i Zacha LaVinea a Jamese Whitea.  

Tomáši, vy jste vítěz Slam Dunku z roku 2011. Ještě si pamatujete, jakými kousky jste k triumfu v Pardubicích dospěl?
Ještě docela jo. Jelikož to vítězství bylo jen jedno, pamatuje se mi dobře.

V semifinále jste tehdy dal efektní pokus po zabalení míče pod zápěstí své pravačky. A ve finále následovalo nahození o zem s "větrným mlýnem" a v dalším pokusu jste naskakoval po dlouhém rozběhu k dálkovému pokusu odněkud z vymezeného území. Stačilo by to letos?
Asi ne. Letos bude soutěž nabitější. Něco očekávám hlavně od jindřichohradeckého Robinsona, na toho jsem vážně zvědavý. Už jsem viděl pár jeho zápasových smečí a vypadá, že bude šikovný.



Sestava se zejména vlivem zdravotních limitů trochu pozměnila, takže vedle vás je v ní nyní brněnský Šiška a trio letců od Vajgaru Robinson, White a Autrey. Co můžeme čekat?
I já se rád nechám překvapit. Ty ostatní moc neznám. Ještě si vlastně vzpomínám, že White proti nám měl jednu dobrou smeč v lize. Bylo to od něj až nečekané. Všichni jsme ho viděli poprvé, takže nás překvapil.

Když jste byl osloven jako kandidát do soutěže, neváhal jste?
Já se tomuhle rozhodně nebráním. Je to zábava a nohy mi pořád ještě slouží.

Na jednu stranu se může zdát, že v tomto oboru už pomalu není co nového vymyslet, neboť tu dobu strávenou ve vzduchu nejde natahovat. Přesto se čas od času nějaká ta dechberoucí inovace objeví. Jak jste komentoval letošního krále dunků v NBA Zacha LaVinea?
Jelikož sám preferuju spíš smeče po odrazu z jedné nohy, tak se mi to strašně líbilo. Od dob Vince Cartera, který naskakoval ze dvou nohou, byla tohle nejlepší show.

Kolegové z Lions mi řekli, že víc než o hodinách tréninku jsou tyhle kousky o technice. Co vy, zvládl byste něco z LaVineho produkce?  
To si netroufnu říct. Taky ale nebudu říkat, co na pondělí chystám.

Neviděl jste třeba neuvěřitelnou věc od Jordana Kilganona z loňské soutěže dunkerů na FIBA World Tour 3x3, který v podstatě popíral některé fyzikální zákony?
Tak tohle se přiznám, že mě minulo.



Jak strategicky v pondělní soutěži naložit s formátem, kdy v semifinále jsou dvě kola?
Na taktice bude skutečně docela záležet. Půjde o to, v jakém se půjde pořadí, protože se říká, že když dá někdo na začátku dobrou smeč, nedostane tolik bodů - kdyby pak náhodou přišel někdo s něčím lepším. Proto nevím, jestli by bylo dobré dát v prvním kole tu nejlepší smeč.

Semifinále i finále půjde hned za sebou v pauze mezi třetí a čtvrtou čtvrtinou. Může to pak být i fyzicky náročné?
Je to vždy jen jeden výskok. Spíš bude záležet, jak moc se předtím vyhecuje hra. Je to až po třetí čtvrtině a mohla by být cítit už nějaká únava. Uvidíme.

Budete oproti dřívějším účastem chystat nějakou úplnou novinku?
Mám asi dvě věci, na které bych se chtěl zaměřit. A uvidíme, co z toho vznikne.

Jak vám zatím sedí po vlastní zkušenosti palubovka a koše haly Královka?
Hlavní spíš bude, co dostaneme za míče. Pokud to budou nové molteny, bude to trochu trápení. Špatně se drží v ruce a hrozně kloužou.

Sám máte zkušenost s třemi rúznými značkami, neboť NBL se hrává s molteny, Eurocup se spaldingy a VTB liga s wilsony. Moct si vybrat, který byste na dunky zvolil vy?
Když jsou omlácené, nejsou špatné ani molteny. A pokud má člověk trochu zpocenou ruku, drží se dobře. A mezi spaldingy a wilsony už je to prakticky jedno, jsou si podobné.



Používáte před dunky nějaký lep nebo křídu, aby míče nevyklouzly?
Ne, nic takového.

Co nejlepšího se vám zatím v oboru dunků povedlo, klidně i při tréninku?
Nic mě teď nenapadá. Od svého posledního Slam Dunku v roce 2011 už jsem toho moc nezkoušel. Snažím se trochu si šetřit kolena.

Musím se ještě vrátit k vašemu pokusu s odrazem na dálku. Odkud jste se kdy k úspěšnému dunku odrazil nejdál?
Ještě v Liberci, v jedné školní hale, to bylo s přešlapem jen půl stopy z čáry trestného hodu. To byl můj nejlepší pokus. Naštěstí u toho byli i svědci, kteří to viděli.

Vy jste kdysi trochu zkoušel i atletiku, kolik jste dal vlastně nejvíc v dálce?
I když jsem nikdy atletiku vyloženě nedělal, skočil jsem asi šest metrů.
 
A ještě jedna zajímavost: tuhle sezonu jste s Nymburkem několikrát hráli proti Kazani a tedy i proti jednomu z ikonických dunkerů poslední dekády Jamesi Whiteovi. Ten se proslavil kouskem, kdy si mezi nohama provlékl míč po odrazu z trestné lajny. Neměl jste někdy chuť se ho třeba na tohle zeptat?
Nemluvili jsme spolu, ale bylo zajímavé ho potkat. Ty smeče si pamatuju ještě z doby, kdy jsem na ně koukal, a teď mě zarazilo, jaká je to už doba, protože on je teď třicátník. Koukal jsem, jestli třeba při rozcvičování bude něco dělat, ale vypadá to, že už si ty kolena taky šetří. Je ale fakt, že kromě něj jsem tenhle kousek od nikoho dalšího ještě neviděl.

Jde si vůbec představit, že to lze zvládnout?
Když se to rozdělí na dvě samostatné smeče, tak ano. Ale jako jednu fakt ne. (smích)