DRUHÝ ČESKÝ VÍTĚZ EUROLIGY LUBOŠ BARTOŇ HLÁSÍ Z PAŘÍŽE: "Nehrál jsem, ale mám to!"

10.5. Když kapitán Barcelony Roger Grimau převzal uprostřed arény Bercy pohár pro vítěze Euroligy a od stropu se spustilo husté sněžení pestrobarevných lesklých papírků, netrvalo dlouho a trofeje se zmocnil Luboš Bartoň. Vynesl ji až na tribunu, aby ji ukázal zblízka kotli fanoušků. Tým je při tom nechal na vzácný předmět i sáhnout.

Luboš potom sešel zpátky na palubovku a obcházel i další části tribun, kde dělal šťastnými spoustu jiných lidí. Stál tam v dresu, i když do finálové bitvy s Olympiacosem nezasáhl. Přesto z něj emoce pršely. Pro tenhle pocit neudělal málo a konec konců - oblékat jeho modročervené barvy nenabízí legendární klub jen tak někomu. Třicetileté křídlo může být právem hrdé. Na to, že jako druhý Čech, 11 let po Jiřím Zídkovi, pozdvihlo nad hlavu největší trofej kontinentu.

Luboši, nejde než upřímně blahopřát, teprve druhý Čech na euroligovém trůnu... 
No jo. Sice jsem si nezahrál, ale mám ho v ruce. (ukazuje zmenšenou kopii poháru, kterou dostal každý hráč Barcelony)

Jaký je?
Tak si ho potěžkej. Ale lepší je ten velkej. A o dost těžší. (zmenšený pohárek stříbrné barvy má svou slušnou váhu)

Obíhal jste s velkým pohárem dost velký prostor, bylo to pro někoho osobně?
Ne. Barcelona má vždycky výborný tým, už dost dlouhou dobu si zaslouží ten titul. Dneska si ho naši fanoušci konečně můžou užít. Tak jsem chtěl, aby cítili, že jsme hráli pro ně. Tým hrál i pro mě. Ale hlavně jsme hráli pro naše příznivce. Barca je velkoklub. A s takovým týmem by byla ostuda, kdybychom dneska prohráli.

Kdo vám pohár vůbec vtiskl do ruky, abyste ho fanouškům ukazoval?
Já jsem si ho vzal sám. Byla to moje iniciativa. Každý má vždycky plnou hlavu toho, komu děkovat, tak jsem vzal pohár a šel mezi lidi. Po loňském vítězství v lize jsem měl těsně po operaci berle, takže tehdy to nešlo. Nemohl jsem si to pořádně užít. Dneska už jsem byl připravený, pět minut před koncem jsem si svlíknul tepláky a už jsem tam byl nažhavenej!

Jiří Zídek, který Final Four komentoval pro Českou televizi i Euroleague.TV, vám gratuloval přímo na hřišti. Co jste si řekli?
Byl rád, že už ho nebudou nazývat jediným Čechem, který vyhrál Euroligu. (smích) Samozřejmě gratuloval a řekl mi, ať mám hlavu vzhůru, že mám jednu z nejtěžších pozic v Evropě. Co se týče zranění, rekonvalescence a snahy uplatnit se v týmu, který je strašně nadupaný. Takže určitě slova chvály a do budoucna, abych nevěšel hlavu.

Byl tam i prezident vašeho klubu Laporta, že?
Jo. I fotbalisti. Xavi, Pique, Puyol, Bojan. Pozdravili jsme se. Letěli sem extra ze Sevilly jenom na finále. Včera vyhráli v Seville 3-2 a taky mají skoro jistou ligu, už zbývá jen jeden zápas.

Budou teď pařit s vámi?
Určitě.

Měl jste během zápasu čas si promítat, co všechno...?
Já jsem takovej, že si takový věci moc nepromítám. Spíš cítím, že tým hraje dobře. A že určitě vyhrajeme. Že by se muselo stát něco šílenýho, abychom nevyhráli. Pět minut před koncem, když dal Juanky Navarro trojku, jsem věděl, že je to vyhraný.

Stálo to za to veškeré odříkání, utrpení na lavičce po drtivou většinu sezony?
Stálo! Stálo to za to. I když každý hráč chce hrát a ani já nejsem výjimka.

Interview je přerušeno a Luboš k sobě na velkou prosbu přitahuje Rickyho Rubia, do té doby těsně vedle hovořícího se svýma do široka vykulenýma očima do telekamery. Spoluhráči vysvětlí, že dotazy z Čech pro něj přeloží do španělštiny.

Ricky, co znamená pro tak mladého člověka a hráče, kterého by v 19 letech chtěla nejen celá Evropa, první euroligový titul?
Je to něco neuvěřitelného, je to sen, který se mi teď splnil. (říká Rubio svým stále chlapecky znějícím hlasem)

Sotva skončil zápas a už jste stál na žebříku a stříhal síťku. Kde jste tak rychle sehnal nůžky?
(směje se) Už delší dobu před koncem bylo jasné, že vyhráváme o víc bodů. Nůžky už tak byly připravené. A Fran Vazquez mi řekl, ať to jdu odstřihnout.

Budete tahounem oslav, nebo budete spíš poslouchat veterány v týmu?
....

Luboš se při překladu otázky směje. Když skončí, směje se i Rubio, žďuchne do svého spoluhráče a bez odpovědi odchází. Pak ještě poslední rychlý dotaz na Luboše.

Byly tím hlavním faktorem finále vaše famózní trojky s bilancí 28/12?
Ne, to určitě ne. Faktor to byl, ale ne rozhodující. Klíčová byla obrana a zastavit jejich sílu, což znamená být v útoku nezastavitelní. Tím oni byli bezbranní. Platí, co jsem říkal před zápasem: naše obrana rozhodla a vyhrála nám titul!

Petr Hamták