Dozvuky barcelonského úspěchu: skeptický Phill, uznalý Kobe a Pete Mickeal, co nezná Artesta

Z exhibičního zápasu Barcelony a L.A. Lakers se nakonec stala pořádně prestižní bitva. Zámořský tým nepočítal s takovou silou španělského družstva, a přestože opory týmu z Kalifornie odehrály nečekaně veliké objemy minut, domácí hrdinové dokázali světové šampiony (jak se trochu zpupně titulují mistři NBA) porazit. Zajímavým věcem ale nebyl s poslední sirénou konec...

Další porce vzrušení přinesly pozápasové ohlasy. I z nich bylo patrné, že Lakers nastoupili k zápasu s cílem předvést Evropě dominanci zámořského basketbalu, a že následný průběh utkání vskutku nečekali. S porážkou, jež je ve Spojených státech hodnocena jako velikánské překvapení, se zástupci Los Angeles vyrovnali různě.

Co by, kdyby. Aneb Barca v NBA

Značné rozčarování bylo znát především na legendárním kouči Lakers Phillu Jacksonovi. Jako by veleúspěšný trenér hledal sám před sebou ospravedlnění neúspěchu a pokoušel se nalézt důvody, proč je jeho tým, i přes prohru, stejně lepší. Na otázku, zdali by Barca dokázala ve stejné kvalitě odehrát celou sezónu NBA, odpověděl Jackson jednoznačně: "Ne."

Když si uvědomil, že přítomní novináři čekají na rozvedení odpovědi, pokračoval: "Dnes hrála Barcelona opravdu dobře, ale ten tým není dostatečně zralý na to, aby ve stejném tempu hrál večer co večer. Nechci snižovat jejich kvalitu, ale fyzický aspekt hry, fyzická připravenost všech hráčů NBA - tomu by Barcelona jen obtížně mohla konkurovat ve dvaaosmdesáti zápasech."

Takové prohlášení se logicky nezamlouvalo vítěznému trenérovi Xavimu Pascualovi, který se okamžitě ohradil. "Pokud bychom měli hrát NBA, je jasné, že bychom změnili způsob, jakým pracujeme a jakým se připravujeme na jednotlivé protivníky. Naše hra by byla jiná než je teď a byla by určitě vhodnější pro potřeby NBA."

Do diskuze se vklínil i Kobe Bryant. Na to, že fenomenální basketbalista není ještě stoprocentně zdráv a že zažil bídný střelecký večer, byl u dobrého rozmaru. Katalánský tým nejprve zahrnul chválou, aby svá slova uznání obratem trochu shodil v žert. "Hráči Barcelony o sobě na hřišti dokonale vědí, předvádějí skvělý pohyb míče v útoku a navíc mají velice koncentrovanou obranu, ve které si hráči výborně vypomáhají. Nemohu tedy souhlasit se slovy našeho trenéra. A nevím, proč někdy takové věci říká," smál se Bryant.

"Artest? Neznám."

Mužem večerního špílu byl nejspíše Pete Mickeal. Barcelonská opora zdrtila Lakers fenomenálním představením: 26 bodů, 13 doskoků a 7 asistencí by dohnalo k závisti i LeBrona Jamese. Po utkání se objasnilo, kde dvaatřicetiletý křídelník domácích přišel k takové energii a motivaci: v jednom z předzápasových rozhovorů se jistý novinář otázal Rona Artesta, jestli je připraven na Peta Mickaela. Obranářské eso LA odvětilo lakonicky "Pete kdo?"

Nepokorná Artestova slova zkušeného basketbalistu proměnila v nezastavitelnou mašinu, která po svém galapředstavení mohla "neinformovanému" oponentovi všechno vrátit. "Artest hraje NBA a ne Euroligu a je mi jedno, jestli mě nezná. Nestarám se o to, co si o mně myslí a jestli jeho odpověď byla nějak povýšená. Mě zajímá jen to, co se děje na hřišti, a jak to tam vypadalo, jste viděli. Teď se tedy ptám já - Ron kdo?"     









Matěj kdo?