Dozvuky ALEA Basketmag Campu 2010: šikovní kempeři hovoří o kempu a také o svých trenérech
10.08.2010 - Matěj Sýkora
počet přečtení: 2056
vytvořeno 10.08.2010, upraveno 10.08.2010
Markétě Veselkové je dvanáct let, přesto má v sobě basketbalového šmrncu, že by jí mohl leckterý dospělý závidět. Radim Dvořák je o čtyři roky starší a i díky zkušenostem z loňského ročníku extraligy U18 (v dresu Sokola Pražského) byl po právu zvolen MVP poděbradského kempu. Oba mladé baskeťáky, členy All-Stars sestav kempu, jsme s desetidenním odstupem požádali, aby se s Basketmagem podělili o své dojmy a postřehy z basketového týdne v Polabí.
Markétě Veselkové je dvanáct let, přesto má v sobě basketbalového šmrncu, že by jí mohl leckterý dospělý závidět. Radim Dvořák je o čtyři roky starší a i díky zkušenostem z loňského ročníku extraligy U18 (v dresu Sokola Pražského) byl po právu zvolen MVP poděbradského kempu. Oba mladé baskeťáky, členy All-Stars sestav kempu, jsme s desetidenním odstupem požádali, aby se s Basketmagem podělili o své dojmy a postřehy z basketového týdne v Polabí.
Přátelé, abychom vás lépe poznali, prozraďte, jak dlouho hrajete basket a co vás na něm vlastně nejvíc baví?
Markéta: Já hraju něco málo přes čtyři roky a nemůžu říct, co by mě na něm bavilo nejvíc. Mám ráda celou tuhle hru a všechny věci okolo ní.
Radim: Já se basketu věnuju už asi jedenáct let. Líbí se mi, že je to dynamická, rychlá hra, že je v ní hodně emocí, a že je to kolektivní sport. Ale samozřejmě nejvíc mě na tom baví ta dřina... (úsměv)
ALEA Basketmag Camp měl letos svoji premiéru. Jak jste se o něm dozvěděli a co rozhodlo o tom, že jste se přihlásili?
Markéta: O kempu mi řekl tatínek, který ho objevil v Basket Magazínu. Jela jsem proto, že jsem prostě byla zvědavá, navíc do Poděbrad na kempy jezdil i můj strejda Míra, který dodnes hraje za B tým USK Praha.
Radim: Mně o tom řekl jeden spoluhráč a k účasti mě přesvědčili známí, co se tam chystali. Roli taky hrál velice zajímavý tým trenérů, který na kempu pracoval.
Bylo něco (nebo někdo) konkrétního, na co jste se před kempem nejvíc těšili?
Markéta: Nejvíc jsem se těšila na to, že poznám naživo hráče a trenéry, které jsem do té doby znala jen z televize, nebo ze zápasů na Folimance. A to byli kromě Pavla Beneše prakticky všichni.
Radim: U mě je to podobné - těšil jsem se taky na trenéry (hlavně na Pavla Beneše a pana Benáčka) a pak taky ještě na nové lidi, co poznám.
Můžete teď říct, jestli se vaše "předkempová" očekávání naplnila?
Markéta: Pro mě určitě ano.
Radim: Velká část těch očekávání se naplnila i u mě.
Dobré reklamy není nikdy dost. Mohli byste proto uvést, v čem pro vás spočívala největší přednost poděbradského kempu?
Markéta: Nejvíc se mi líbila pestrost tréninků a to, že mě trénovala hvězda USK Sandra LeDrean. Měla jsem radost, že jsem se dostala do tréninkové skupiny se staršími basketbalistkami, takže jsem mohla trénovat s lepšími hráčkami než jsem já. Kempu jsem navíc ještě vděčná za to, že jsem se mohla potkat a skamarádit s Míšou Matuškovou, výbornou hráčkou z Lipníka. (Jméno Michaely Matuškové opravdu stojí za uchování v paměti - pozn. autora)
Radim: Určitě skvělí trenéři. Měli super tréninky, byli "nejvíc v pohodě" a byla s nima sranda (úsměv). Kromě trenérů bych ale ještě chtěl pochválit organizační pracovníky, kteří odváděli neuvěřitelnou práci na hranici nasazení vlastního života (smích). (Dva členové organizančího týmu si přivodili při exhibičním utkání proti kemperům výron v kotníku - pozn. autora)
S odstupem přibližně týdne, budete se chtít za rok zase zpátky do Polabí vrátit?
Markéta: Jistě, určitě se chystám na další ročníky kempu.
Radim: Že váháš! (lišácké mrknutí okem)
Patřili jste mezi basketbalově nejvýraznější kempery a bude zajímavé sledovat vás v následujících letech. Máte osobně nějaké konkrétní basketové cíle, popřípadě sny?
Markéta: Sny samozřejmě mám - chtěla bych hrát v české reprezentaci a vyhrát Euroligu. Je mi jasné, že je to strašně daleko, a že budu muset hodně pracovat, stejně ale tajně doufám, že se mi to třeba povede.
Radim: Já budu stručný - chci se dostat, co nejdále to půjde. Konkétního ale nepovím nic.
Trenéři ALEA Basketmag Campu 2010 očima Markéty a Radima:
František Rón
Markéta: Líbilo se mi, že dokázal hned při prvním setkání navodit mezi sebou a hráčkami výbornou atmosféru.
Radim: Potvrdil, že je dobrý trenér. Trénink s ním ale byla pořádná dřina bez zbytečného rozptylování a bez žádných fórů...
Ladislav Sokolovský
Markéta: Toho jsem se nejdřív trošku obávala, protože v televizi vypadá dost vážně. Pak mi ale kamarádka Míša řekla, že ho zná, a že je hrozně fajn. Já potom, co jsem ho poznala, pochopila, že měla pravdu.
Tereza Brantlová
Markéta: Hezká trenérka, co na nás byla hrozně hodná.
Predrag Benáček
Radim: Trenér s mnoha výbornými zkušenostmi. Od něj si vezmu asi nejvíc, protože ho naše tréninkové družstvo mělo nejčastěji. A to bylo dobře. (úsměv)
Sandra LeDrean
Markéta: Myslím, že je nejen skvělá hráčka, ale i trenérka. Svoje menší mezery v češtině dokázala bez problémů nahradit angličtinou, gesty a mimikou, takže jsme jí všechny hráčky dobře rozuměly.
Pavel Beneš
Markéta: Toho jsem sice na kempu jako trenéra nezažila, ale jinak je to můj oblíbenec.
Radim: Dobrý a vtipný kouč s vynikající hráčskou minulostí. Ještě mi ale dluží souboj jeden na jednoho a dělá, že zapomněl, srabík (smích).
Matěj Sýkora
Markéta: Dobrý trenér a zdá se, že dobrý i novinář, co si umí vybrat kvalitního hráče k rozhovoru.
Matěj Sýkora
Markéta: Já hraju něco málo přes čtyři roky a nemůžu říct, co by mě na něm bavilo nejvíc. Mám ráda celou tuhle hru a všechny věci okolo ní.
Radim: Já se basketu věnuju už asi jedenáct let. Líbí se mi, že je to dynamická, rychlá hra, že je v ní hodně emocí, a že je to kolektivní sport. Ale samozřejmě nejvíc mě na tom baví ta dřina... (úsměv)
ALEA Basketmag Camp měl letos svoji premiéru. Jak jste se o něm dozvěděli a co rozhodlo o tom, že jste se přihlásili?
Markéta: O kempu mi řekl tatínek, který ho objevil v Basket Magazínu. Jela jsem proto, že jsem prostě byla zvědavá, navíc do Poděbrad na kempy jezdil i můj strejda Míra, který dodnes hraje za B tým USK Praha.
Radim: Mně o tom řekl jeden spoluhráč a k účasti mě přesvědčili známí, co se tam chystali. Roli taky hrál velice zajímavý tým trenérů, který na kempu pracoval.
Bylo něco (nebo někdo) konkrétního, na co jste se před kempem nejvíc těšili?
Markéta: Nejvíc jsem se těšila na to, že poznám naživo hráče a trenéry, které jsem do té doby znala jen z televize, nebo ze zápasů na Folimance. A to byli kromě Pavla Beneše prakticky všichni.
Radim: U mě je to podobné - těšil jsem se taky na trenéry (hlavně na Pavla Beneše a pana Benáčka) a pak taky ještě na nové lidi, co poznám.
Můžete teď říct, jestli se vaše "předkempová" očekávání naplnila?
Markéta: Pro mě určitě ano.
Radim: Velká část těch očekávání se naplnila i u mě.
Dobré reklamy není nikdy dost. Mohli byste proto uvést, v čem pro vás spočívala největší přednost poděbradského kempu?
Markéta: Nejvíc se mi líbila pestrost tréninků a to, že mě trénovala hvězda USK Sandra LeDrean. Měla jsem radost, že jsem se dostala do tréninkové skupiny se staršími basketbalistkami, takže jsem mohla trénovat s lepšími hráčkami než jsem já. Kempu jsem navíc ještě vděčná za to, že jsem se mohla potkat a skamarádit s Míšou Matuškovou, výbornou hráčkou z Lipníka. (Jméno Michaely Matuškové opravdu stojí za uchování v paměti - pozn. autora)
Radim: Určitě skvělí trenéři. Měli super tréninky, byli "nejvíc v pohodě" a byla s nima sranda (úsměv). Kromě trenérů bych ale ještě chtěl pochválit organizační pracovníky, kteří odváděli neuvěřitelnou práci na hranici nasazení vlastního života (smích). (Dva členové organizančího týmu si přivodili při exhibičním utkání proti kemperům výron v kotníku - pozn. autora)
S odstupem přibližně týdne, budete se chtít za rok zase zpátky do Polabí vrátit?
Markéta: Jistě, určitě se chystám na další ročníky kempu.
Radim: Že váháš! (lišácké mrknutí okem)
Patřili jste mezi basketbalově nejvýraznější kempery a bude zajímavé sledovat vás v následujících letech. Máte osobně nějaké konkrétní basketové cíle, popřípadě sny?
Markéta: Sny samozřejmě mám - chtěla bych hrát v české reprezentaci a vyhrát Euroligu. Je mi jasné, že je to strašně daleko, a že budu muset hodně pracovat, stejně ale tajně doufám, že se mi to třeba povede.
Radim: Já budu stručný - chci se dostat, co nejdále to půjde. Konkétního ale nepovím nic.
Trenéři ALEA Basketmag Campu 2010 očima Markéty a Radima:
František Rón
Markéta: Líbilo se mi, že dokázal hned při prvním setkání navodit mezi sebou a hráčkami výbornou atmosféru.
Radim: Potvrdil, že je dobrý trenér. Trénink s ním ale byla pořádná dřina bez zbytečného rozptylování a bez žádných fórů...
Ladislav Sokolovský
Markéta: Toho jsem se nejdřív trošku obávala, protože v televizi vypadá dost vážně. Pak mi ale kamarádka Míša řekla, že ho zná, a že je hrozně fajn. Já potom, co jsem ho poznala, pochopila, že měla pravdu.
Tereza Brantlová
Markéta: Hezká trenérka, co na nás byla hrozně hodná.
Predrag Benáček
Radim: Trenér s mnoha výbornými zkušenostmi. Od něj si vezmu asi nejvíc, protože ho naše tréninkové družstvo mělo nejčastěji. A to bylo dobře. (úsměv)
Sandra LeDrean
Markéta: Myslím, že je nejen skvělá hráčka, ale i trenérka. Svoje menší mezery v češtině dokázala bez problémů nahradit angličtinou, gesty a mimikou, takže jsme jí všechny hráčky dobře rozuměly.
Pavel Beneš
Markéta: Toho jsem sice na kempu jako trenéra nezažila, ale jinak je to můj oblíbenec.
Radim: Dobrý a vtipný kouč s vynikající hráčskou minulostí. Ještě mi ale dluží souboj jeden na jednoho a dělá, že zapomněl, srabík (smích).
Matěj Sýkora
Markéta: Dobrý trenér a zdá se, že dobrý i novinář, co si umí vybrat kvalitního hráče k rozhovoru.
Matěj Sýkora
