Do posledního dechu. Do zemdlení. Do padnutí. Jedna za všechny, všechny za Česko. Skutečné VÁLEČNICE

POCTA JEDNOMU TÝMU    Vstala z lavičky, políbila do vlasů zraněnou kamarádku a vrátila se zpět na válečné pole. Další výpravná bitva téhle dívčí roty, co nikdy nesklopí hlavu, právě vrcholila. Proti skvělé domácí jednotce, proti pískajícímu hledišti při každém trestném hodu, proti vlastnímu vyčerpání, pod tlakem tisíce emocí, jež tenhle hollywoodský trhák provázely. I kdyby už na turnaji neuspěly v žádném jiném, tenhle zápas prostě nesměly prohrát. Mohl je totiž nakopnout hodně vysoko. Věděla to i Julia Reisingerová, jež za 32 minut svedla nespočet soubojů, a v závěrečné sekvenci musela na lavičce zanechat zraněnou Natálii Stoupalovou...

Jestli byl v tom zápase někdo dokonalým ztělesněním toho, co představuje tenhle tým mušketýrek, nemohli byste vybrat nikoho jiného než (zřejmě) nejmenší mládežnickou kapitánku evropských repre palubovek s tím největším srdcem. Karolína Malečková na hřišti většinou nebývá od bodů, ale každé mistrovství si umí vybrat zápas, kdy v tu pravou chvíli vystoupí na velitelský můstek a provede svou karavelu vlnami rozbouřeného moře jako málokdo jiný.

Jedna, druhá, třetí. Třemi trojkami a celkem 11 body demoralizovala slovinské soupeřky v situacích, kdy nevěřily, že právě ona se dokáže trefit. Ovšem hlavní show si v osmifinálovém utkání ME U18 schovala na tu druhou polovinu hřiště. Když její spolubojovnice nedokázaly dostatečně stopnout na pohled nepolapitelnou top skórerku ME Annamarii Preželj, vyjmul kouč Treml z osudí její číslo a ona udělala křídelní hvězdičce Slovinska ze zbytku zápasu nehorázné peklo.



Tlačila na ni, jak se dalo. Stavěla se jí do cesty v každém nájezdu. Díky nižšímu těžišti jí stále překážela ve vedení míče, kradla jí ho a byla hlavním důvodem toho, proč se dosavadní star turnaje, stále a znova najíždějící do koše, ani jednou neprosadila z pole (10/0). A když se s výpomocemi a bloky přidaly i další lvice, frustrovaná Annamaria skončila sice s 10 získanými fauly a šestkami 12/11, ale její nekonečná čtyřztrátová snaha se prosadit zároveň rozbourala slovinskou hru a Češkám ulehčila soustředění v obraně na jeden ústřední cíl.

Právě takové duely jako by tento tým miloval nejvíc. Proti výborným domácím, podporovaným agresivní divizí fanoušků - bez ohledu na to, že jde o ještě náctileté dívky. Jenže tuhle skvadru tyto kulisy dokážou vyhecovat k nejlepším výkonům. Její členky nejsou v žádný moment připraveny se vzdát a vstávají zas a znova, byť by se jim sebevíc nedařilo, byť by byly sebevíc znavené. Každá na hřišti umí přispět něčím, co je potřeba, nebo z osobní mošny vytáhnout něco, co by v tu chvíli málokdo čekal. Jedna zaskakuje za druhou, druhá za třetí a třetí za čtvrtou. A i když jejich trenéři vždy na začátku přípravy lamentují a nejsou si jistí, co na turnaji od týmu dostanou, ony už vědí..., že to zase v pravou chvíli roztočí. Jako už tolikrát. A pak je až nebe jejich limitem.

Ne, nemusí získat medaili, ale svým výkonem ručí za to, že pod těmi dvěma bezednými koši vždy nechají naprosto všechno. Na jejich bitvách by se dala provádět instruktáž, kterak lze neskutečným nasazením zamaskovat i dílčí nedostatky talentu. Stejně tak pro málokterý tým platí tak jako pro ten jejich okřídlené rčení "Není konec, dokud není konec". V Albeně, v Klatovech, v Celje... 

Bez ohledu na věkovou kategorii jejich zápasy představují výpravné dobrodružné bijáky, od kterých většinou nemůžete odejít ani k ledničce, protože reklamní předěly tu chybějí. Nekonečná energie sršící z každé z těch bojovnic vám dává záruku akčních scén, jejichž tempo je strhující, a často dospěje až k infarktovým závěrečným dramatům.



Přesně takové parametry měl i pondělní thriller v Celje proti dosud neporaženému soupeři, který skolil Srbky, Belgičanky i Maďarky. Hned v první čtvrtině lvice vedly 21-11 i přes 7 útočných doskoků soupeře a 7 vlastních minutých šestek. Skvěle totiž bránily, trefily 3 trojky a vedle brejků se tlačily i pod koš. Pak ale Slovinky nasadily zónu, kterou Češky trápily po velkou většinu zbytku zápasu.

V užší rotaci hrající lvice však postupně začaly obracet i poměr útočných doskoků (nakonec 20 ku 18), spoluvynutily si 21 ztrát soupeře a to jim vedle 8 trojek z 26 pokusů (domácí 14/3) umožnilo přežít i 13 zahozených šestek.

I přes řadu neproměněných tutovek zpod koše odvedla obří kus práce Julia Reisingerová (13 bodů, 11 doskoků, 4 bloky, 6F+), která na sebe vázala pozornost mnoha soupeřek a v defenzivě zastavila spoustu průniků, když ustála i několik ataků guardky Preželj - jednou dokonce v brejkové situaci 1 na 1. I díky ní lvice jen zřídkakdy nechaly soupeři nějaký koš úplně zadarmo.

Do své klasické hry plné výpadů kolem koše se začíná dostávat Tereza Šípová a přes nechycený začátek dokázala do už jedoucího zápasu ještě včas naskočit dosavadní střelecká vůdkyně týmu a tentokrát 13bodová guardka Petra Holešínská. Ta svou první trojku trefila o desku, v závěru už ovšem zasíťovala kouzelnický nájezd i s faulem na 57-56 a zanedlouho trefila s vedle ležící Stoupalovou i klíčovou dvojku na 60-56.



Na domácích borkách, kterým sudí i pod tlakem publika nedali ani pověstné deko, v koncové sekvenci už ležela velká nervozita a za posledních 4,5 minuty stihly pouhopouhé dva body. Reisingerová se Šoukalovou v závěrečné hektice přidaly aspoň po šestce a minutu do konce tak Češky vedly 62-58.

38 vteřin před koncem slovinští příznivci nenávistně spílali Holešínské, když zřejmě požadovali doznání, že míč se do autu odrazil od její ruky. Stejné odezvy se jí dostalo, když po sporně odpískaném přes půl Malečkové získala vzápětí útočný faul ve cloně od domácí hráčky. To už do konce chybělo jen půl minuty a také poslední útok na obou stranách kurtu...

Vášně v hledišti přerostly i únosnou míru, když matce forwardky Krejzové některý z domácích tifosi vytrhl paličku na buben, zlomil ji a zahodil. Navíc po utkání na lvice z publika mířilo i několik vztyčených prostředníčků... Ale tohle všechno už týmu, propletenému po poslední siréně v přešťastném chumlu na palubovce, ohromnou radost z triumfu nemohlo překazit.   
   
Ano, je to "jen" mládežnický šampionát. Pro jeho přímé účastníky i jejich blízké ale znamená mnohem víc než pro běžné diváky. S "nasazením vlastního života", na hřišti i v hledišti. S vlastními dcerami v centru toho všeho, letní zážitková turistika k nezaplacení...