Dnes doražte celí v bílém! "Dáváte nám energii a pak to běhá samo," promlouvá k fanouškům Jana Veselá

Mysleli jste si, že v čím pokročilejší fázi bude světový šampionát, tím bude český tým unavenější a jeho výkony mdlejší? Tak na to zapomeňte! Platí to možná o některých soupeřích, ale ne o soudržné jednotce se lvem na prsou a především v srdcích.

U ní to funguje přesně naopak. A hlavně, hráčky vám, kteří jste byli přímo v hale, na tom přisuzují obrovský podíl.

 

Poslyšte nyní, co na konto domácího prostředí prohlásila po neopakovatelném čtvrtfinálovém eposu s Austrálií Jana Veselá.

 

"Ke konci, kdy už jsme měly pocit, že bychom mohly vyhrát, nás lidi hnali hrozně dopředu a dodávali nám energii. Mně to tam pak v závěru běhalo samo," téměř šokuje svým prohlášením po sedmém zápase na MS česká křídelnice.

 

A ještě si přisadí, když dostane otázku na tvrdost Australanek. "Tak tady mě jedna věc překvapila. Ony jsou známé tím, že hodně presují, mají tvrdou obranu a taky ji na nás agresivně zkoušely. Ale koukala jsem, jak jsme se s tím dokázaly vyrovnat."



Jakoby právě proběhlo mozkovými spoji deja vu. Vždyť totéž říkala po Brazilkách Petra Kulichová. Čekaly jsme tvrdost, která nepřišla. A teď znovu.

Jakoby Češky pořád neměly dost. Jakoby s přibývajícími zápasy jejich odolnost narůstala, zatímco u většiny soupeřů se stále výrazněji drolí.

"My jsme za tahle překvapení rády. Je to vůbec zvláštní turnaj. Brazilky dřív patřily k těm lepším a tady jsou spíš mezi horšími. Neměly tu takové hráčky, jako na minulých šampionátech, obměnily kádr a jejich pozice je najednou jiná," soudí Jana.

 

Únava nakonec popravila i hvězdu z největších, Australanku Lauren Jackson. Ústřední úloha v týmu šampionek WNBA a vzápětí při zdrcujícím programu MS na ni dolehla plnou silou.

 

"Už toho měla dost. V první půlce vypadala hrozně unavená, nešlo jí to. Ve druhé čtvrtině šla i ze hry. Takhle normálně nehraje," pravila Jana na adresu souputnice, s níž těsně před MS dobyla zámořskou trofej.

 

Když si však "LJ" ke konci zápasu dělala prostor lokty a sestřelila Ivanu Večeřovou, Jana soupeřku vzápětí uklidila do autu. Prostě ji tam odtáhla za ruku.

 

Jackson je však i velká hráčka, což ukázala po zápase. "Přišla mi podat ruku a pogratulovat, že jsme odehrály super zápas. Co se stalo v utkání, šlo stranou, nějaké bodyčky pod košem už jsou v tu chvíli zapomenuté."

 

I Jana se pozastavila nad skutečností, že nejen ona, ale i další její kolegyně proti Austrálii tasily ze svého individuálního herního arzenálu trumfy, dosud jakoby schované na nejhorší časy. Proč je vytáhly až teď?

 

 

"Vycházelo to z toho, že poločas jsme ubránily, začaly vést a ke konci už si člověk začne říkat: My bysme mohly i vyhrát. A pak do toho dá už úplně všecko. Někdy jde i o štěstí. Když jsem volná, tak najedu, při té únavě se o tom už tolik nepřemýšlí. A děláme věci, co bysme normálně nedělaly," pokyvuje hlavou k možná instinktivnější hře.

Je to další bizarní důkaz toho, že Češky se v únavové lázni posledních dní šampionátu začínají cítit jako ryby ve vodě.

Jana díky své úžasné kariéře, protkané oslavami titulů z MS juniorek, z českých, španělských i amerických palubovek, z Euroligy i z mistrovství Evropy, už má něco za sebou a může srovnávat.

 

Triumf nad Australankami by ji po tom všem vlastně neměl zaskočit. "Srovnala bych to s vítězstvími nad Amerikou a Ruskem při mistrovství světa juniorek. Teď ještě nejsme na konci, ale porazit Australanky je něco neskutečnýho. Děkuju holkám, že to takhle dotáhly a všem moc děkuju za podporu."

Jak nyní vnímá to, že ze zdánlivě bezvýchodné situace po osmifinálové skupině se najednou tým vyšvihl až k boji o medaile, dokonce možná k boji o tu nejcennější?

 

"Je to úlet. Měly jsme tu pár zápasů, kdy jsme nehrály dobře a "jen" jsme je vyhrály. Ale teď jsme až tady a s Austrálií jsme zvítězily hrou, kterou jsme chtěly hrát. Jednoznačně náš nejlepší zápas!"   

 

A teď stojí na prahu dalšího, který už může být vstupenkou do ráje...

 

Petr Hamták
Foto: carlosnovotny.com