Dionte "Vánoce" před Podgoricou: O českém řízení s pákou, trénincích bez faulů a Evropě tvrdší než NBA

14.3.   EXKLUZIVNĚ Z PODGORICI  S tímhle příjmením by si vás zapamatoval každý. Jak by vám znělo třeba František Vánoce? Poslední letošní posila týmu Nymburka tohle všechno důvěrně zná. S příjmením Vánoce se už narodila. Dionte Christmas.

"Od malička se mě hodně lidí ptá, odkud to jméno pochází, ale já fakt nevím. Po pravdě jsem to nikdy moc nezkoumal. Musím ale říct, že jde o hodně unikátní příjmení," směje se střelecky disponované křídlo.

"Ve škole jsem se kvůli tomu stával terčem vtipů. A na Temple University jsem díky svému příjmení byl hodně známý. Každý věděl, o koho jde. Takže to bylo celkem k užitku," dodává Dionte.

Tu známost mu však přece jen víc zajistily výkony na hřišti. Obzvlášť vydařený měl svůj poslední rok. Po něm opouštěl školu jako teprve čtvrtý střelec, který v jejím dresu zaznamenal 2000 bodů.

A dostal se i do hledáčku klubů NBA. Bohužel pro něj se však na něho v draftu 2009 štěstí neusmálo. Podle expertů ESPN patřil k tomu nej, co draftováno nebylo. A Dionte byl také řádně zklamaný.    

"I můj táta je hodně naštvaný. Ale já byl prostě smolařem celý život," řekl tehdy do novin.

Přesto mu šance ještě svitla, když to léto strávil podstatnou část přípravy s týmem 76ers z jeho rodné Philadelphie. Místo v sestavě však nedostal. Svůj boj ovšem nevzdává - pravidelně se účastní Letní ligy NBA, kde už hrál v dresu Clippers i Sacramenta.



"V Sacramentu jsem měl loni k NBA asi nejblíž, ale pak jsem dostal nabídku za dost peněz z Turecka a odešel jsem. Letos doufám, že nebude výluka a do NBA se dostanu. Letní ligu bych měl hrát za Sixers. Když to ale nevyjde, budu doufat v co nejlepší kariéru v Evropě," plánuje 24letý křídelník.

Když před dvěma lety nevyšly první námluvy s NBA, zakotvil v izraelské Afule, odkud se po jedné sezoně přesunul do tureckého celku s jazykolamným názvem Mersin Büyüksehir Belediyesi. V ligové tabulce je aktuálně předposlední.

Sezonu v něm však Dionte nedokončil. "Týmu se nedařilo, management chtěl udělat změny a přivedl si na perimetr starší hráče. Já si promluvil s trenéry, a i když si nemůžu na nic stěžovat, protože mi platili včas a chovali se ke mně výborně, dohodli jsme se, že bude lepší se rozejít."

Pak prý měl nabídky z Izraele a Německa, nicméně nakonec přistál v Nymburce. "Jsou tu izraelští trenéři, co mě znali, a je tady i super tým, který hraje Eurocup a NLB ligu. V kariéře mi to pomůže jen dál."

V sestavě českého mistra si ovšem musí zvykat na jiné pořádky. "Zatím jsem hrál za týmy, kde jsem točil 30 i 40 minut. Tady je ale vyvážené družstvo se spoustou výborných hráčů. Nemusím toho dělat tolik. Támhle pomůžu nějakým bodem, tady doskokem, ale hlavní je se soustředit na úkoly od trenéra."

U kouče Ginzburga vidí jednu odlišnost od zaběhaných standardů. "Většina trenérů sází na užší rotaci sedmi hráčů, ale tady jich má důvěru deset a v každém zápase může být v základu někdo jiný."   

Dionte si celkem pochvaloval svůj první kariérní profirok, a to nejen na hřišti. "V Izraeli je super, že tam hodně lidí mluví anglicky, je tam spousta amerického jídla a podobně. Neměl jsem proto žádný problém."

To Turecko už byla docela jiná písnička. "Tam mě brzdila jazyková bariéra, stejně jako teď v Česku. Byl jsem ve velkém městě a nejdřív neměl auto. Když jsem se chtěl někam dostat, bylo to dost složité taxikáři vysvětlit, takže jsem pak musel volat tureckým spoluhráčům. A když jsem si v restauraci objednal, přinesli mi něco jiného," popisuje nástrahy cizí země Dionte.

Tou další bylo zejména v tureckém dopravním chaosu dobrodružství za volantem. "Já z toho vyšel ještě dobře, nehodu jsem neměl, ale jiní kluci z týmu jo. Bylo to tam šílené, Turci řídí hrozně rychle, každou chvíli na mě gestikulovali a troubili, ať jim uhnu. A v Izraeli to bylo podobné."

V Česku se sice tolik netroubí, ale džungle na silnici panuje nezřídka také. Proto Diontemu vůbec nepomohlo, že se musí jako nováček učit řídit s pákou.



"Nikdy jsem s ní auto neměl, pokaždé to byla automatika. První lekce teď dostávám od Tre Simmonse. Hned, jak se vrátíme z Podgorici, vyrážíme na silnici," přiznává.

V Izraeli i Turecku od klubu dostal vůz s automatickou převodovkou a tak nějak automaticky přepokládal, že to už je v Evropě standard.

"Netušil jsem, že u vás automat nedostanu. Ale nejsem v tom sám. I Mike Lenzly začínal s ručním řazením až tady a za měsíc to zvládal. Mně to snad půjde rychleji, když do konce sezony je už jen pár měsíců."

Jedno překvapení na něj čekalo i na izraelských a tureckých palubovkách. "Už v Izraeli jsem si musel zvykat na fyzicky náročnou hru, to jsem nečekal. Při nájezdu do koše se leccos nepíská a je to pořádná fuška. Znám dost kluků z NBA, co jsou teď v Turecku, a všichni říkají: Evropa je po fyzické stránce hry ještě těžší než NBA. Každý jeden zápas je tu bitva a hráče to připraví na vyšší úroveň hry. A pomůže to i k prosazení v NBA."

V Turecku samozřejmě v této sezoně zažil i horečku kolem Allena Iversona. A to bylo něco pro něj. "Jsem z Philadelphie a vyrůstal jsem na něm. V létě s ním i trénuju. Když měl do Turecka přijet, byl jsem z toho hotový. Pro tureckou ligu to byla velká věc. Bohužel, před zápasem, kdy jsem proti němu měl nastoupit, se zranil a odjel do Států. To mě mrzelo."

"Pokud po operaci půjde všechno, jak má, může se do Besiktase vrátit. Myslím, že Istanbul má rád. Život tam je paráda a v klubu s ním jednají výborně," vykládá Dionte, který předpokládá, že v případě výluky v NBA by hráči ze zámoří v nové sezoně Evropu zavalili. "V Turecku je jich spousta už teď."

S Nymburkem ho zítra čeká tuhá bitva v posledním kole základní části NLB ligy v Podgorici, kde domácím půjde o účast ve Final-4.  

"Mají skvělý tým. Víme, že se chtějí dostat do Final-4, my zase bojujeme o šesté místo, možná o páté. Bude to hodně tvrdé."

A peprný zápas bude i proto, že se hraje na půdě soupeře. "Doma ti ještě něco zapískají, ale venku to je ostré. Kouč nás proto v tréninku nechává hrát i přes fauly a pískají se jen ty nejjasnější věci. Poslední zápas venku byl v tomhle ohledu drsný. Moc toho na nás nepískli a i kouč z toho byl špatný. Nedalo se proti tomu hrát. Při zápasech venku je proto třeba být mentálně na výši ještě víc než doma."