Defe-specialista Dedek: Můj duel se SuperMariem

Pro defenzivního specialistu a psa-obranáře Jiřího Dedka to byl dozajista nejsložitější úkol jeho dosavadní dráhy pod bezednými koši. I proto tenhle křídelník a vicemistr Evropy nejednou těžko hledal slova, když měl popsat, co ho potkalo v duelu proti MVP celého ME Mariu Hezonjovi. Na druhou stranu - kdy jindy by měl hráč dostat těžší úlohu než právě v bitvě o titul? Jiří tak bude mít ještě dlouho o čem vyprávět. O tom, jak nehezky se jeho protivník choval ke spoluhráčům, jak flákal obranu - a to prosím mluvíme o finálovém zápase, i o tom, jak neskutečné střely proti němu tento zázračný Chorvat coby ztělesněná budoucnost basketbalu dokázal proměnit.

Jiří, byl Hezonja tím nejtěžším, koho jste kdy měl v obraně na starosti?
Jo, určitě. Byla to strašně těžká obrana. Kouč mi už před zápasem říkal, že ho budu mít na starosti skoro celou dobu, co budu na hřišti. A že ho mám bránit tak, aby nedostal míč a ubránil jsem ho na co nejmíň bodů. Aby nás nerozebral a nenasázel nám toho moc.

Kolik jste toho o něm věděl před finále?
Neměl jsem moc čas ho sledovat, protože Chorvatsko hrálo celý turnaj v jiných skupinách, takže jsem ho viděl až na videu před naším zápasem a v pár klipech na YouTube.

Internet jste si sjížděl sám?
Ano, párkrát jsem se tam na něj podíval.

Co z toho pro vás plynulo?
Určitě se snažit, aby nedostal míč a nedal nám lehké trojky a nájezdy. Prostě aby neskóroval.



Na kolik se vám tedy povedlo ho ubránit? Jeho konečná bilance z pole byla 24/9, z toho trojky 11/2. A házel 1 šestku po dvou faulech, co na něj byly. Navíc musíme doplnit, že jste ho nebránil jen vy a v zápase jste místy používali i zónu.  
Neměl skoro žádný vnik do vymezeného území, což je docela úspěch. A trojky dal dvě, tož též dobré. A zbytek košů pořádně nevím...

No, bylo tam dost až neskutečných haluzí, složitých hodů...
Jóó, toho bylo hodně!

Vypadalo to, že i kdybyste mu visel za krk, stejně by dal.
Taky mě nejvíc naštvalo, že když jsem ho dostal do nejhorší možné střely, hodil to tak, že to dal. To vám pak trochu srazí sebevědomí.  

Když ho i na odborných serverech srovnávají s Draženem Petrovičem, nebo píší, že má k němu z evropských hráčů za poslední dobu vůbec nejblíž, talentově třeba i víc než takový Rudy Fernandez, je to při úvaze, že takto přečnívá v kadetech, na místě, nebo je to podle vás už dost nadsazené srovnání?
Jistě z něho něco může být, ale měl by hodně zapracovat na týmové komunikaci. Když ho bráníte, vidíte, jak na svoje hráče nedává, jak se mu nechce hrát, když se mu nedaří. Není až tak moc týmový, nepovzbuzuje a hraje strašně na sebe.

Mnohdy se hodně ležérně vrací i do obrany.
Věděli jsme, že tam tak výborný není. On ale chodí hodně do výpichu, a když se mu to povede, je to pro něj dobré. Celkově ovšem není obrana jeho nejsilnější stránkou.

Když on bránil vás, jak se vám přes něj hrálo? Abychom jen nekritizovali, když skutečně chtěl, tak bránit uměl.
No právě, když chtěl, ubránil snad všechno, co šlo. Jemu se ale po většinu zápasu do obrany moc nechtělo. Tak to spíš vypouštěl, nebo šel do těch výpichů, tedy do rizika.

Pokud byste měl odhadnout, kam se až vyšplhá, jak byste to tipnul?
Je to ještě dlouhá doba, ale pokud zapracuje na všem, co ještě může zlepšit, do NBA se dostat může.

Pojďme dál. Jak těžké bylo hrát finále bez zraněného záložního rozehrávače Zumera?
Těžké to bylo. Když už nemohl Radek Kouřil, musel rozehrávat Šoulis, nebo Dave Šubert. Dopadlo to myslím dobře - když byl na rozehře někdo z křídel, neměli jsme ani moc ztrát. A Radek tam navíc odehrál většinu zápasu.

V první půlce jste měli poměrně velké číslo útočných doskoků (10, po změně stran už jen dva), ale dost málo jste to zúročovali v body. V čem byl problém?
Když jsme měli ty druhé střely, vždycky se to nějak vykroutilo ven. Dnes koše naše míče nechtěly pustit dovnitř.

Převyšovali Chorvaté tady na ME všechny soupeře, řekněme i včetně Španělů?
To rozhodně. Jak svou chytrostí, tak střelbou. Věděli, kdy a kam přihrát, měli prostě všechno.

Co bude vaším hlavním zážitkem z turnaje?
Nečekal jsem samozřejmě, že bychom se mohli dostat tak vysoko. A jasně největší zážitek je mít stříbrnou medaili z mistrovství Evropy. Celé to tady bylo nejlepší, co jsem kdy s basketbalem zažil!

Jak jste si s týmem užíval celou závěrečnou ceremonii před více než pěti tisícovkami lidí?
Vystoupit na to pódium, rozhlédnout se a vidět pět a půl tisíce diváků, jak vám fandí a tleská, je úžasná věc. To si užíváte strašně a je to nepopsatelné.

Co po těch 9 zápasech za 11 dnů říkají vaše nohy a poměrně dost vytížené tělo?
Nohy bolí strašně moc! A po tomhle zápase jsem rád, že vůbec chodím. Bolí kotníky, prostě všechno.

A ještě prozraďte, kdo bude ředitelem oslavného večírku?
Tak to přesně nevím, asi každý hodí nějaký nápad, co se pak bude dít. A oslavy budou na hotelu velké. Asi z toho spadne...


Petr Hamták
Foto: ČBF