D-Marek o reprezentaci: Měl bych mít víc volnosti

Španělskou sezonu, svou první profesionální, má za sebou rozehrávač David Marek, který i letos inkasoval pozvánku na reprezentační soustředění. Po marné snaze o záchranu eurodivize A loni v létě nastoupil do týmu nováčka ACB Xacobeo Obradoiro ve městě Santiago de Compostela.

Na herní premiéru v ACB si počkal až do 11. kola a větší minutáž si tak kroutil v rezervě. Když Xacobeo, stíhané zraněními, v únoru nakoupilo větší počet cizinců a David už neviděl šanci na minuty v nejvyšší soutěži, přestoupil v rámci města do třetiligové Rosalie, kde sezonu dokončil.

 

Nyní už na hrudi nosí prostějovského Orla a pro basketmag.cz vyprávěl o Španělsku, výzvě Eugena Lawrence, volnosti u kouče Budínského a o tom, co musí rozehrávač proti zbytku sestavy dělat navíc, aby byl tím správným dirigentem. 

Davide, představoval jste si profesionální start po návratu z USA jinak?
Neměl jsem velká očekávání. V Americe jsem byl pět let (rok na střední, čtyři na univerzitě) a nevěděl jsem, na jakou úroveň se vrátím. Byl jsem proto hrozně šťastný, že jsem získal angažmá v týmu ACB. I když jsem příležitostí moc nedostal, šlo o skvělou zkušenost. Jistě, bylo to trochu na houpačce, asi jsem chtěl hrát víc a mít taky větší klid, protože v novém týmu v soutěži ten tlak byl hodně velký. Ale za tu zkušenost jsem rád.   

Co vedlo k vašemu odchodu z týmu?
V ACB je na každý tým daný určitý počet Španělů a cizinců. My jsme měli v kádru na začátku o jednoho cizince víc, ale protože byl neustále některý ze zahraničních hráčů zraněný, já jsem byl první tři měsíce v pohodě. Místo ve dvanáctce na zápas jsem vždycky měl. V únoru se ale zranilo víc hráčů, prohrálo se několik zápasů a vedení se rozhodlo podepsat ještě víc Američanů a v ten moment jsem byl s dalšími dvěma cizinci přes limit a šance na tu dvanáctku už byla malá. A protože jsem chtěl hrát a už jsem pak byl trochu frustrovaný, že jsem nenastupoval, rozhodl jsem se přestoupit do třetiligové Rosalie, která hraje ve stejném městě.

 

Jak momentálně cizinecká situace v ACB vypadá?
Každý tým má nárok na dva Američany, a pokud se nepletu, tak na čtyři hráče z EU a pak je ještě jedno místo pro hráče z ostatních zemí mimo Unii a USA. A pět je Španělů. U nás v týmu bylo v jeden moment i devět cizinců, což bylo dáno těmi zraněními. Třeba v listopadu jsme měli na tréninku celkem jen devět lidí a tehdy pro mě byla dobrá šance nastupovat.

Když to v ACB nevyšlo, byla třetí liga dobrá volba?

V ten moment určitě. Hrál jsem v základu, 30 minut na zápas, navíc jsem mohl dát trénovat s týmem z ACB.

 

Jak je to s cizinci v třetí lize?
Mají povolené dva Američany a dva hráče z Unie nebo mimo. Celkem tedy čtyři cizinci.

 

S čím by šla třetí španělská liga srovnat?
S českou ligou by se porovnat dala. Samozřejmě Nymburk nebo Prostějov by tam vyčnívaly, ale zbytek by s NBL srovnat šel. Cizinci tam individuálně jsou dobří a i systém je na slušné úrovni. Lidí tam chodí různě, Španělsko je v tomhle obrovsky náročné, když tam je soutěž jako ACB. My jsme měli malou halu, která byla pořád vyprodaná, ale jsou zápasy, kde je jen pár set lidí. Záleží na lokalitě, jestli v tom městě je i ACB, nebo ne. Na hraní to není špatná liga.  

 

Do Španělska teď míří řada Čechů, ale třeba kouč Slowiak si vůbec není jistý správností té cesty, několik hráčů odsud našel v přípravě U20 nepřipravených. Jaký pohled máte vy?
Záleží na individuální situaci. Máte hráče jako Tomáš Satoranský nebo David Jelínek, kteří tu hráčskou kvalitu mají, jsou tam chtění a skutečně tam s nimi pracují. Pak jsou hráči, kteří takovou kvalitu nemají, jdou tam a některé kluby s nimi nepracují, jak by měly. A to, myslím, pan Slowiak chtěl vystihnout. Pro Tomáše s Davidem je to dobré, působí v ACB a učí se od nejlepších hráčů v Evropě. U těch mladších pivotů hrozně záleží, jestli trenéři jsou ochotní s nimi pracovat a dávat jim šance. Viděl jsem případy, kdy tak ochotní nejsou, nebo to trochu vzdají a nevěnují se jim, jak by měli. Pak se to musí řešit s agenty i s těmi trenéry.

Ve Španělsku už se vám nechtělo čekat na další šanci i někde výš, když jste kývl Orlům?
Do Rosalie jsem se mohl vrátit a měl bych i jiné nabídky z té soutěže, ale Prostějov mi přišel jako nová výzva, lákalo mě, že budou bojovat o evropské poháry a byla to dobrá nabídka, nová liga.

 

Byl by to finančně velký rozdíl zůstat ve třetí španělské lize a jít do Prostějova?
Myslím, že ani ne.

V Prostějově je Eugene Lawrence jako dominantní rozehrávač. Věříte v dostatečnou šanci, nebo budete fungovat i na pozici dvě?

Pár zápasů Prostějova z minulé sezony jsem viděl a Lawrence hrál kolem 24 minut a Skibniewski asi 22. Oba hráli zhruba půlku zápasu. Na téhle úrovni, navíc v evropských pohárech, už musíte mít dva kvalitní rozehrávače. Hraje se dvakrát týdně, hodně se cestuje a to myslím, že už nejde odehrát s jedním hlavním rozehrávačem. Věřím, že šanci dostanu a bylo mi i řečeno, že bychom oba měli hrát zhruba půlku zápasu. A já osobně jsem radši, že tam Eugene je. Vedle takového hráče se můžete pořád zlepšovat, nutí vás to denně proti němu bojovat na tréninku, což je lepší, než mít jistotu 30 minut, ať se děje, co se děje. Jinak o tom, že bych byl někdy na dvojce, nepadlo ani slovo.

Vím velice málo. Jen o Slovácích vím, že tam je trenér Rón a hlavní hráči jim kývnuli, takže budou silní. O kyperské lize ještě vím, že je slušná, velmi agresivní, s dobrými cizinci.

 

Samozřejmě je jiný trenérský tým a jiná filozofie, protože máme čas na budování týmu. Loni byl cíl krátkodobý, teď je dlouhodobější s tím, že bychom se chtěli dostat na ME 2013. Tlak je trochu jiný než loni, kdy se to muselo za každou cenu udržet.

 

Když se vrátím, loni jste se zdál jakoby svázaný, rozehrávač, co hlavně rozděloval míče. Jste takový naturelem, nebo letos budete mít větší volnost?
Ne, ne. Všechno záleží především na přístupu trenéra, jehož prodlouženou rukou rozehrávač je. Trenér Ježdík je víc organizační typ trenéra, který má dobrou kontrolu nad družstvem. Po prvním rozhovoru s trenérem Budínským vím, že jeho přístup je trochu jiný a jak to vypadá, té volnosti bych měl mít o něco víc.

 

Tohle nevím a upřímně - udělám cokoliv trenér bude chtít a cokoliv bude nejlepší pro tým.

Kdo z týmu má nějakou vazbu na Slovensko?

(rozesměje se) To nemůžu říct. Ne, ne, nikdo... To je mimo.

 

Rozehrávač tohle dělat musí. Už ve Státech na univerzitě jsme po každém tréninku minimálně hodinu na video koukali. Dělali jsme to dennodenně. Ve Španělsku to teď bylo míň, ale pořád se díváte minimálně dva dny v týdnu na video, plus rozehrávači si většinou odnášejí DVD domů a studují to. Rozehrávač má trochu jinou roli, musí znát slabiny a silné stránky hráčů soupeře, aby mohl číst hru a podle toho hlásit signály a vědět, kam ten míč chcete dostat, kde budete mít výhodu, nebo nevýhodu. Rozehrávač tedy musí video určitě vidět víc než ostatní. Já jsem na to určitě zvyklý.

Petr Hamták