Dále bezchybná Natália: Je to sen! Kia: "Mami", díky! A nevolejte policii! Náhlá star Dani: Až teď jsem to byla já

ECHO HISTORICKÉHO FINÁLE EUROLIGY V TEXTU A VIDEU    Je nejmenší z celého týmu. V zápase do historie však podala ten největší výkon. Tenká jako stonek křehké květiny, ale rychlá jako vítr, co rozvracel obranné valy ruského giganta. Mnohdy defenzivu nechávala daleko za sebou, protože nebyl nikdo, kdo by ji chytil. Rodačka z kalifornského San Jose, jež vybočuje z řady i excentrickým účesem, rozsvítila v pražském finále Euroligy jedinečnou show. O to větší právě pro hráčku, která má za sebou složitou sezonu, již zahájila po těžkém zranění až v lednu. 12. dubna 2015 došla svého naplnění, když 24 body vedla svůj USK k překonání nejlepšího týmu Evropy, UMMC Jekatěrinburg. Výsledek 72-68 je minimálně senzací, spíše však pořádným šokem. Rozhodně pro tým soupeře, který v celé sezoně podlehl jen dvakrát, a vždy o jediný bod, Kursku. A ten v semifinále smázl i bez své superstar Diany Taurasi už v první čtvrtině.



"Nehrála jsem dobré semifinále a proto jsem věděla, že se musím zlepšit. A to jsem taky udělala. Snažila jsem se plnit vše, oč mě tým žádal. Hrála jsem agresivně a napadala koš, což jsem během sezony moc nedělala. Dlouho jsem to prostě nebyla já. Ve finále jsem si ale dala tým na záda a jsem šťastná, že to takhle dopadlo," zářila 25letá americká guardka, jež získala svůj první velký titul.

A byl to také první titul v soutěži pro ZVVZ USK, který přišel po letech marného dobývání bran závěrečného turnaje. Loni konečně přišlo první Final-8, letos už Final-4 a navrch nečekané zlaté pozlátko. K němu se z českých celků propracovala jen fantastická sestava IMOSu Brno v roce 2006. V PMEZ ještě v roce 1976 triumfovala věčná titulová čekatelka Sparta, ten rok se však soutěže neúčastnily sovětské celky, tedy ani v tu dobu vládnoucí TTT Riga. Zřejmě i proto vítěz pro rok 1976 v přehledu na webu soutěže není uveden.



"Vyhrát doma, a navíc první titul pro klub, to je úžasná věc. Jsem za to moc šťastná, měla jsem u toho navíc i rodinu," pyšnila se Danielle, jež v zápase neznala strach. I se třemi fauly u pasu neváhala s riskantním blokem na soupeřku ze zadní pozice, po němž ihned mazala do dalšího brejkového zakončení.

"Chtěly jsme to moc. Hrály jsme doma, s fanoušky v zádech, ve skvělé atmosféře a předváděly jsme to, co umíme. Jekatěrinburg je opravdu famózní celek a je poženáním vyhrát nad takovým soupeřem, ale my to vážně chtěly víc. Miluju svůj tým, protože jsme si blízké jako rodina."

Rodina, která má jednu společnou mámu. Tak nazvala trenérku USK Natálii Hejkovou power forwardka Kia Vaughn, jež byla vyhlášena MVP celého pražského Final-4.

"Miluju tě, Nato! Tohle jsme tu dokázaly. Není lepšího trenéra a ty jsi pro nás jako máma. Díky!" Tak zněl pofinálový vzkaz rodačky z newyorského Bronxu, kam si teď bude přepravovat i ohromnou skleněnou trofej pro MVP.



"Budu ji mít s sebou na palubě letadla a usnu s ní v náručí. Budu tam jen já a můj pes," smála se Kia.

Její výkon ve finále vykazoval světové parametry. Za tři čtvrtiny udržela hlavní hvězdu soupeře Candace Parker na 10 bodech, a i když se krajanka nakonec rozletěla až za sedmadvaceti (k tomu měla i 14 doskoků), byla na nule v plus/minus. Vaughn zapsala 18 bodů (+7) a 12 doskoků, když pod košem školila svými otočkami i trefami z dálky jak Parker, tak francouzkou úderku Sandrine Gruda, která 11 body skoro sama držela tým do poločasu, ale po změně stran už se - i kvůli třem nabraným faulům - téměř odmlčela (celkem 19).



"Že ty střely vypadaly snadno? Trénovala jsem?..., aby i ony musely bránit mě," culila se dobře naložená americká opora USK, která se v nedělní noc chystala na velkou oslavu.

"Budu běhat po celé Praze a křičet a křičet. Takže až uslyšíte holky vyvádět, nevolejte policii a kliďte se nám z cesty!"

V semifinále Kia přemohla hvězdnou krajanku Charles, ve finále se prosadila přes Parker. "S oběma to byl těžký džob, ale udělala jsem, co jsem měla, tedy bránit dvě nejlepší hráčky obou týmů. A k tomu jsem musela i skórovat. A že jsem tam za nimi musela i dost lítat? Koučka nám řekla, že Jekatěrinburg nesmí mít žádnou přechodovou hru. A tu jsme taky zastavily."



Právě tady Kia Vaughn narazila na jeden z klíčových aspektů zápasu. A možná ten vůbec nejdůležitější. Jekatěrinburg jako tým s nejlepším útokem soutěže v semifinále z brejků doslova zdestruoval Kursk. Ve finále se při příkladném návratu USK dlouho nemohl prakticky k žádnému prosadit. A byly to naopak domácí hráčky, kdo z brejků a rychlé přechodové hry vysázel hned prvních 8 bodů. Esenciální postavou při tom celý zápas byla Robinson, jež loupila míče v obraně a létala přes délku kurtu jako nechytatelná laň. Postupně se nebála najíždět ani přes mnohem vyšší pivotky a střílela i z dálky. Stejně jako Vaughn si vzala téměř třetinu střel (19) a za 37 minut neztratila ani míč.

Trenérka Hejková nikoli náhodou uspěla ve všech pěti finále Euroligy, do nichž vedla nyní už tři různé týmy (Ružomberok, Spartak Moskva a USK). I s těmi nejlepšími hráčkami na světě se totiž nedá obejít bez správné taktiky a především bez její exekuce. A Pražanky právě taktické pokyny plnily ve Final-4 do puntíku.



Zatímco v semifinále s Fenerbahce USK zničil nejlepší obranu soutěže defenzivou a překvapivým bodovým příspěvkem Laii Palau, ve finále to byla pro změnu tajná zbraň Danielle Robinson a celkově skvělý a účinný útok. V obraně si pak tým vypomáhal na obě podkošové věže Gruda i Parker, jež někdy až ztrojoval, a právě týmovou obranou soupeře předčil.

Asi nebude náhoda, že Jekatěrinburg, tým s největší ofenzivní silou Evropy, nevyniká v obraně, kde soupeřům povoluje vůbec nejvíc pokusů. I USK jich měl ve finále 62, naopak téměř neházel trestné hody (8/5). A při sestavě s třemi Američankami, jež táhla většinu zápasu, možná není divu, že v Evropě potřebný týmový obranný koncept není v podání hvězdného výběru zvládnutý na úrovni USK.

Ten při krytí clon řešil situace rychlou výpomocí dlouhé hráčky, kdy se ale menší kolegyně stihla okamžitě ke své útočnici vrátit, a Jekatěrinburg tak nedostával zadarmo žádné mismatche. Snad jen v závěru nervovaly zkušenou rozehrávačku Palau pozdní fauly spoluhráček, po nichž ještě soupeř stihl skórovat.



USK i díky brejkovému vstupu a třem trojkám za úvodních 9 minut byl většinu zápasu vpředu a držel tak na uzdě jak soupeře, tak 400hlavé oranžové moře fanoušků, jehož cestu do Prahy ruský klub hradil. Nejlépe trojkující mašinu soutěže navíc zradila i distanční střelba, kdy především skrze ruce Toliver (5/0) a Torrens (6/1), jež těsně před startem utkání převzala cenu pro Hráčku Evropy za rok 2014, "zahodila" 15 z 16 trojek. A mnoho si nepomohla ani z druhých šancí po 16 útočných doskocích.

Výkon USK, jenž trefil 5 trojek z 9, 22 body dominoval z brejků a zpod koše se soupeři naprosto vyrovnal (42-42), vyniká o to víc, že i přes zjevný úbytek sil v závěru, uhrál duel na základní pětku plus 12 minut opět viditelné Hanušové (+3). Na minutu se 4 fauly zasáhla ve druhé čtvrtce do hry pivotka Burgrová, na 3 minuty s minus 11 body křídelnice Elhotová.

USK už do půle vedl o 7 i 9 bodů, aby ve vystupňované třetí čtvrtině šel ještě o štok výš (44-32), když dlouho jen na 5 bodech byla držena Torrens. Španělka sice nakonec stihla bodů 12, ale víc se prosadila jako jediná z perimetrových opor. V utkání ji měla většinou na starosti autorka 13 bodů Sonja Petrovič.



"Nemám teď slov. Je to úžasné," usmívala se srbská forwardka. "Klíčem ke všemu byla opět obrana, protože jinak nemůžete s nejspíš nejlepším ofenzivním týmem světa uspět. Z toho jsme vyšly a musely pokračovat celých 40 minut."

S Torrens to byly parádní souboje na obou koncích kurtů. Fintou číslo 1 Petrovič byly úniky kolem clon s náběhem do středu šestky, odkud už pak nerušeně střílela. "S Albou se známe už dlouho, jsme stejně staré a pak je to bránění lehčí. Musela jsem být ale koncentrovaná na sto procent, protože bez Taurasi se dalo čekat, že Alba bude agresivnější směrem ke koši. A útok? Ten byl pro mě snadnější, protože tyhle útočné typy nejsou většinou proslulé skvělou obranou," usmívala se Sonja, která měla v hledišti rodinu i další krajanské fanoušky.



V poslední čtvrtině Jekatěrinburg vyšrouboval obranu a útok vzala do rukou Parker. Hráčkám USK docházel dech, Veselá měla už pět minut do konce 4 fauly, ale trojka Petrovič a poté další ataky rozpumpované Robinson vylepšily skore až na 67-56. To zbývaly do konce dvě minuty.

Když chyběla půlminutka, začal už domácí kotel, který se celý zápas trumfoval v decibelech hluku s oranžovými tifosi hostů, skandovat "Holky, děkujem!" To hrklo v koučce Hejkové, podle níž přišla slova vděku příliš brzy. Příliš brzy na to, jak rychlou hrou basketbal je.



A Jekatěrinburg obavy kormidelnice naplnil: Candace Parker, autorka 12 z posledních 14 bodů týmu, dala koš s faulem, načež si sama nahodila šestku a rázem se náskok USK smrskl na 70-66. To chybělo 12 vteřin. Pak USK nezvládl výhoz a znovu Parker 6 vteřin do konce snížila na 70-68.

A přišly na řadu trestné hody majitelky dvou euroligových trofejí Jany Veselé. Ta jistě proměnila první šestku a jako veverka doskákala do obruče i stěžejní druhá. V tu chvíli bylo jasno, Jekatěrinburgu už by nepomohla ani úspěšná trojka. A palubovku tak zaplavila žlutá radost v podání USK a ještě narostl hluk, v němž při zápase mnohdy zanikaly i hvizdy tří dam s píšťalkami.



"Candace je chytrá, věděla, co bylo třeba, aby se dostaly blíž. Ale "Vesi" proměnila poslední šestky a zachránila to pro nás," těšilo Danielle Robinson, dívku, jež si každých 14 dní nechá upravovat svou účesovou extravaganci, jež prý netrpí ani po nočním přeležení.

Americká star utkání také nemohla nepochválit další velký výkon kolegyně Vaughn. "Je skvělá. Vedla nás, pořád nás povzbuzovala a MVP je zaslouženě. My už v semifinále věděly, že je jen otázkou času, kdy jí to začne padat. Její spolupráce s Laiou tam byla neuvěřitelná."

Koučka Hejková přizvukovala: "Kia hrála přesně tak, jak se má hrát v rozhodujících okamžicích. To by každý nezvládl. Mentálně je ohromně silná a v play-off byla ještě lepší - takový náš poklad."



Když se trochu ztišil první oslavný gejzír v napěchované hale, v níž nechyběli ani prezident evropské odnože FIBA Turgay Demirel, regionální ředitel stejné organizace Kamil Novák, český exprezident Václav Klaus nebo bývalé hvězdné playerky Hana Horáková, Ilona Korstin či Amaya Valdemoro, došlo i na další reakce přešťastných vítězek.

A nemohla zapadnout ani otázka, jaké by to bylo, kdyby se Jekatěrinburgu těsně před turnajem nezranila super opora Diana Taurasi, jež rozhodla oba vzájemné zápasy v základní části.



"V těch situacích v koncovce to teď asi bylo o něco snazší. Ona je clutch player (hráčka, co rozhoduje koncovky) a ty střely v závěru by nejspíš proměnila. To ale nic nemění na zaslouženosti našeho vítězství. Trofeje nevyhrávají jména jednotlivých hráček, je to týmová hra," podotkla Sonja Petrovič.

Jana Veselá na stejné téma dodala: "Nikdo neví, jak by to s ní dopadlo. Je to ale skvělá hráčka a pro nás bylo dobře, že chyběla. Bez ní hrál soupeř určitě jinak."



Jenže i USK přišel, dokonce už před play-off, o důležitou střeleckou oporu, když křídelnice Eva Vítečková ohlásila těhotenství. "Bez Evy se pozměnila role Sonji Petrovič i Jany Veselé. Ztratily jsme střelce, a proto jsme musely přizpůsobit náš herní styl. Ostatní hráčky ale dokázaly, že to bude fungovat," podotkla trenérka Hejková, která se vyrovnala i s nadsázkovou otázkou, zda po letošní sezoně vydá speciální směrnice žádající od hráček včasné informace o plánech na založení rodiny.
 
"To nemůžu, bylo by to proti lidským právům," rozesmála se. "Jsem za holky šťastná, když je to potká. Nejsou to přece pouze basketbalistky."

A když už je řeč o nastávající mamince, nelze se vyhnout ani její zpovědi. Eva Vítečková sice už Final-4 sledovala jen v civilu, po zápase si však převzala stejně jako ostatní (nyní již bývalé) spoluhráčky pamětní medaili. Ještě předtím, už v poločase, jí byl vzdán hold oficiálním poděkováním za služby českému basketbalu. Na evropské scéně, před 2500 diváků, tedy tam, kde celou kariéru slízela své největší úspěchy.   



Nyní už bude hovořit Eva sama, nejen o tom, jak prožívala Final-4, ale i o tom přicházejícím... Nebo té přicházející?



Na kariérní úspěch dosáhla 23letá reprezentantka Alena Hanušová, jež nenápadnými příspěvky podpořila kolektivní úsilí v obou bitvách Final-4. Překvapila tvrzením, že v koncovce měla i přes rychle mizející náskok stále pevnou víru v úspěch. Oč ji opírala?

"Před těmi posledními šestkami nemohly faulovat nikoho lepšího než "Vesi". Ona je jednou z nejlepších šestkařek, co znám," zdůraznila Alena, podle níž pod košem to pro ni samou tentokrát nebyla taková řežba jako v semifinále. "Zato chudák "Vesi", ta je úplně zničená," poznamenala power forwardka, jež nemohla dost vyzdihnout i individuální výkony kolegyň Robinson a Vaughn. 

Nyní již trojšampionkou Euroligy je hrající legenda českého basketbalu Jana Veselá, jež v pouhých 31 letech může své nejrůznější trofeje už "přehazovat vidlemi". Pozoruhodné je už jen to, že tří euroligových titulů dosáhla s třemi různými týmy, a to v letech 2006 (s Brnem v Brně), 2012 (s Valencií v Istanbulu) a letos. Už podruhé tak slavila na domácí půdě, která je zejména českým ženským složkám doslova zaslíbená.

"Vyhrát už potřetí je něco neskutečnýho! Pořád tomu nemůžu uvěřit. Chtěla bych za to ale poděkovat i všem spoluhráčkám," rozplývala se univerzální křídelnice, jež tímto titulem dopsala jeden kariérní oblouk. "V USK jsem začínala a vyrostla tu. A teď jsem se sem po spoustě let vrátila. Dá se tak říct, že to je srdeční záležitost. Navíc jsme měly super fanoušky, k tomu super hala a všechno to do sebe zaklaplo," podotkla čtvrtá střelkyně týmu ve finále s 11 body, jež si nemohla vynachválit i zkušenosti z minulých vrcholných turnajů. "Každý rok navíc je znát. Mám díky tomu už trochu jiný pohled na basket, beru ho z určitého odstupu a hraju už trochu jinak."

Finálovým úkolem týmu bylo podle Veselé zastavit dvě hlavní podkošové dominanty Jekatěrinburgu, stejně jako jeho doskok. Ten tým sice prohrál 34-41, ale: "...soupeřky naštěstí moc nedávaly z dálky."

Ani Jana se nemohla vyhnout otázce na koncové obavy, kdy hrozilo smazání celého náskoku. "Když si tam Candace Parker nahodila tu divnou šestku, říkaly jsme si, jestli by to mělo platit. Taky jsme si ale řekly, že to už nesmíme pustit, jinak bychom si to vyčítaly do konce života."

A teď ještě dvě veledůležité postavy historického sukcesu. Rozehrávačka Laia Palau neměla ve slovníku dost superlativů, jimiž by postihla právě prožívané: "Porazit nejlepší tým v Evropě je neuvěřitelné a úžasné. První a hlavní bylo to, že jsme pracovaly jako tým. A tomu, že jsme vyhrály, stále nemůžu uvěřit. Tenhle můj druhý titul je jiný, protože jsem ho vyhrála doma. Naši fanoušci si taky zasloužili, abychom to dotáhly. Celé je to jeden zázrak, protože jsme nečekaly, že se do Final-4 vůbec dostaneme, a už finále byla velká paráda. Takže zdolat i Jekatěrinburg a celé to vyhrát je něco hodně nečekaného. A já si dnes v noci dám hodně svých oblíbených nefiltrovaných piv."

Slova na tiskové konferenci, kde ji uvítal potlesk, zprvu nenacházela ani Natália Hejková, jež ve Final-4 opět vyzrála na všechny mužské trenérské protějšky.



"Je to sen, který se stal skutečností. Vyhrát Euroligu skutečně není snadné, protože každý tým potká nějaké hluché místo. My jsme z něj ale vyšly silnější a pak jsme začaly cítit, že zázrak je možný. Ve Final-4 s námi nikdo nepočítal, takže to bylo snazší. Využily jsme i výhody domácího prostředí a hráčky ze sebe vydaly víc než 100 procent."

Na nejúspěšnější euroligovou trenérku novodobé historie, jež dovedla k titulu tým, za který dřív i sama hrála, přilétla i otázka z ruské strany, zda by se ještě mohla vrátit k nějakému ruskému angažmá, a navázat na své dva euroligové tituly se Spartakem Moskva.

 

"Ne, nikdy," prohlásila se smíchem, aby už vážně dodala: "Nevím, jak dlouho to ještě na této úrovni budu zvládat. Tlak v těchto vrcholných zápasech je ohromný a v Rusku je ještě větší. Je tam i komplikované cestování. Minulou sezonu jsem sice jednu nabídku z Ruska dostala, ale rozhodla jsem se zůstat v Praze."

Nepřilétla ona nabídka náhodou z Jekatěrinburgu? "Ne, od nich to bylo před třemi lety."

Než slovenská expertka odešla na oslavu se šampaňským, rozpovídala se v závěrečné videozpovědi i na téma, jak ve finálových utkáních ty tituly "robí", přičemž v úvahu prý připadají Pán Bůh nebo štěstí. Řeč přišla i na to, zda erupce made in Robinson byla jejím dalším mistrovským tahem, a také na to, jak byla pro trenérku překvapivá a kíčová nůše brejkových bodů. A stranou nezůstala ani nervozita z předčasného děkovného skandování domácích tifosi a kádr i ambice pro příští euroligovou sezonu, kdy byla naťuknuta i oblast obhajoby...