Co všechno dokážou veteráni v mládnoucí NBA?

Navzdory zdravotním omezením, turbulencím na postu kouče a břemenu 39 minut na zápas je Kobe Bryant v letošní sezoně střeleckým lídrem NBA, a to s aktuálním průměrem 30,2 bodu. Z hráčů 34letých a starších nikdo nikdy nedával víc. Black Mamba dokonce střílí z pole nejlíp v kariéře, s úspěšností skoro 48 procent. "Tělo mě bolí, ale fyzicky jsem na tom fakt dobře. Necítím se unavený," skoro překvapil novináře v zámoří.

Kobeho čísla jsou na 34 let a 17. kroucenou sezonu bezesporu famózní. Jeho věk však v rámci ligy přece jen ještě bledne při porovnání s dalšími aktivními velikány.  

Stejně jako on točí 17. rok v lize Steve Nash, Ray Allen, Marcus Camby a Jermaine O´Neal, o sezonu víc mají u pasu Jerry Stackhouse (na horním snímku), Kevin Garnett, Kurt Thomas a o dvě dál jsou Jason Kidd a Grant Hill.  

Jen 47 hráčů se v dějinách NBA pyšní 17 odehranými sezonami a z toho 10 jich je na aktuálních soupiskách. 15 nyní aktivních mužů patří mezi elitu 105 borců s nejméně 1000 zápasy. A 40letému "kotníkáři" Grantu Hillovi, čekajícímu v této sezoně na první zápis v dresu Clippers, zbývají k této metě tři kusy.

I když s příchodem čím dál většího počtu mladých hráčů, minimálně obehrávaných na univerzitách, se věkový průměr soutěže blíží k 26 letům, mnozí z těchto veteránů stále mají ve svých týmech zásadní roli.   



O Bryantovi se již není třeba zmiňovat. V březnu 40letý Kidd jako ústřední rozehrávač Knicks pobývá na kurtu přes 29 minut. Pětatřicátník Paul Pierce se nedávno stal druhým nejstarším mužem s aspoň 35 body ve více zápasech v řadě (2). Tím prvním je samozřejmě Michael Jordan s 51 a 45 body v 38 letech (první sezona ve Washingtonu).  

Šestatřicátník Tim Duncan snad dokonce v San Antoniu mládne, neboť nedávno proti Denveru zaznamenal poprvé za 11 let taková čísla jako 30 bodů, 18 doskoků a 5 bloků. Ještě neuvěřitelnější je, že produkcí na 36 minut hry téměř kopíruje své statistiky zpřed deseti let! A tehdy se stal dvakrát v řadě MVP.

Přestože kouč Popovich řídí jeho minuty velmi opatrně, i on sám se podivuje, jak může být Duncan stále tak efektivní, když má ve svém těle už 1140 zápasů v základní části a dalších 190 v play-off.

O letošní stařecké sestavě Knicks - s Kiddem, 40letým Thomasem, 38letými Cambym a Wallacem a 35letým nováčkem Prigionim - už bylo řečeno dost. Kouč Mike Woodson, který ji dával dohromady, k věkovému průměru týmu přes 30 let řekl:

"Takoví kluci vyhrávají tituly. A my po nich ani nehceme, aby hráli 30 nebo 40 minut. Stačí, aby dobře zapadli do role, kterou pro ně máme."

Ze statistik plyne, že před deseti lety bylo v NBA 54 mužů narozených v 60. letech (33-42letých). Letos je při mládnutí ligy už jen 37 hráčů narozených v 70. letech. Na druhé straně jde o borce, kteří vychytali finančně nejlukrativnější éru ligy. Devět z 11 aktivních hráčů s aspoň 16 sezonami si už přišlo na výrazně víc než 100 milionů dolarů. Kupříkladu Kevin Garnett na konci své aktuální smlouvy v roce 2015 vyšplhá už přes 300 milionů dolarů (hrubého, v korunách 5,7 miliardy).   

Jerry Stackhouse, který dosud z hráčských kontraktů vydělal skromnějších 84 milionů dolarů, však důrazně popírá, že by hlavní motivací dlouhohrajících borců byly peníze.

"To hlavní je soutěžení s ostatními. Mám ambice jednou trénovat, komentovat a dělat další věci, ale na to je ještě spousta času. Pak už se nikdy nevrátí ta doba přátelství ze společné šatny, přípravy na utkání a cestování za zápasy venku. To byl až dosud celý můj život. A na vtipy o stáří na Twitteru se můžu vykašlat, protože vím, že ti, co tam píšou, by chtěli být na mém místě."

Stackhouse je skutečný pamětník. Do NBA přišel jako super skokan za doby první Clintonovy vlády a obouval boty Fila. O 18 let později, na úsvitu druhého období prezidenta Obamy, už místo létání zakončuje dvojtakty, ale stále nosí stejnou značku obuvi. Dřív by si nikdy nepředstavil, že vydrží v lize tak dlouho a že bude nastupovat proti hráčům narozeným v roce jeho středoškolské maturity (1993).

"Ve dvaceti bych vám řekl, že v 38 letech bych už rozhodně hrát nechtěl," říká 38letá trojka draftu 1995, univerzál s kariérním průměrem 17 bodů a nynější náhradník u Nets s 6,4 bodu za 17 minut. "Tehdy jsem měl pocit, že s tolika odehranými lety člověk musí mít neskutečnou kariéru."



Fyzická i psychická náročnost sezony NBA s 82 zápasy je šílená. Je však nutné ji nejen přežít, ale také si udržovat kvalitu, která hráči zaručí místo na aktivní soupisce. I proto je průměrná délka kariéry jen 4,8 sezony. Hráč, co vydrží 10 let, zažije tak vlastně kariéry dvě. K 15 letům se nedopracuje už téměř nikdo a málokdo dokáže být platným v druhé dekádě svého bytí v lize. Jak s oblibou říká Charles Barkley, čas je neporazitelný.

Podle jedné (subjektivní) analýzy ze 112 top hráčů roku 2011 bylo pět let předtím hned 58 borcům méně než 22 let. Jen 17 bylo starších 27. Z toho plyne poznání, že schopnost udržet se mezi užší až nejužší elitou na cestě mezi dvacátým a třicátým rokem rychle klesá.

Tato hrozba se nejvíc vznáší nad fyzicky podměrečnými hráči (vůči ideálním parametrům své pozice). Pokud jste totiž o 5 až 7 centimetrů menší než soupeři, s nimiž se běžně potýkáte, musíte být atletičtější, abyste vyšším výskokem a větší rychlostí tento handicap nahradili. Když však výskok a rychlost začínají upadat, máte pak těžko řešitelný problém.

Naopak hráči s 5 až 7 centimetry navíc si mohou kariéru prodloužit tím, že se postupně přesouvají na pozice s vyšším číslem. Tak jako například Kevin Garnett (na spodním snímku) ze 4 na 5.  

Pro kluby se stává závažným problémem, že mnozí hráči dojíždějí své lukrativní dlouhodobé kontrakty v době, kdy už rozhodně nejsou těmi hráči, kterými byli v době jejich podpisu (tehdy často na svém osobním vrcholu).

Dvěma příklady jsou tu podměreční podkošoví hráči letos na dně svých kariérních statistik - washingtonský pivot Emeka Okafor (208 čísel/116 kilo), kterému Wizards musejí vysázet za dva roky 27 milionu dolarů, za což v této sezoně jako hráč základu doručuje 7,7 bodu a 6,4 doskoku, a power forward Dallasu (206/115) Elton Brand s 6,6 bodu a 6,2 doskoku.

V zámoří se zaměřili trochu podrobněji na případ Branda, kterého kouč Mavs Rick Carlisle v úvodu této sezony upřednostňoval i na úkor mladších a produktivnějších svěřenců. Sám trenér NBA hrával také, v 80. letech v ní vydržel čtyři sezony, a ač nebyl hvězdou, stále patřil mezi elitu 400 mužů, kteří si mohli říkat Hráč NBA. Lépe tak může pochopit situaci veterána Branda, jehož hráčské ego by při upadajícím čase dostávalo těžké direkty. A rozhodně dá přednost spíš zkušenému hráči, než by ji dal mladíkovi jen proto, že je perspektivní do budoucna.
 
Dalším zajímavým příkladem je Avery Johnson, který se do NBA dostal jako nedraftovaný volný hráč a vydržel přes 15 sezon, navíc i s jedním titulem u pasu. Pro takového kormidelníka není problém se vcítit do kůže veteránů, kteří v lize vegetují více díky lstivosti a inteligenci než atletickým schopnostem.  

Už jako kouč Dallasu, který jako Trenér roku dotáhl v roce 2006 téměř až k titulu, zřídka vynechával příležitost dát minuty svým veteránům na úkor mladších hráčů. U Nets dotáhl letos svou strategii ke zřejmému vrcholu, když druhému nejužitečnějšímu hráči týmu, 24letému MarShonu Brooksovi, ubíral minuty ve prospěch Jerryho Stackhouse a 32letého Keithe Boganse, jejichž užitečnost ani neatakuje průměr ligy. Johnson však viděl jejich přínos v oblasti hůře měřitelných činností, jež pomáhají vyhrávat zápasy.

Škoda pro něj, že se po slibném rozjezdu do této sezony jeho postupy začaly míjet účinkem a k Vánocům dostal hořký dárek v podobě vyhazovu...


-trh-