Co se stalo proti Rize? Hovoří kouč a Jiří Welsch

Jiří Welsch poděkoval za podporu fanouškům, poté se sesunul na zem a opřený o konstrukci koše hleděl halou do prázdna. I on jen těžko mohl uvěřit, že jeho Nymburk právě ztratil zápas, jehož drtivou většinu vedl, v úvodu druhé půle dokonce až o 17 bodů. Basketbal je však bleskurychlou hrou plnou právě i těžko uvěřitelných zvratů a Středočeši poznali v třetím kole Last 16 Eurocupu odvrácenou stranu této jeho typické charakterové vlastnosti. V soutěži už potřetí v řadě neuhájili čest domácí arény, když padli s Rigou 80-85, a s bilancí 1-2 v Last 16 nyní musí doufat ve venkovní zázraky, aby se ještě přiblížili k postupu.

"Prohrát ve skupině už podruhé doma pro nás není dobré. Výhrou v Rize o víc než 5 bodů bychom se ale ještě mohli vrátit do hry. Šance pořád je, ale už výrazně menší," pravil skleslý rozehrávač Welsch, autor 10 bodů, 6 doskoků a 4 asistencí i získaných faulů.

Týmu se podle něj dařilo dodržovat herní plán do doby, než se v 23. minutě dostal do 17bodového vedení. To znamenalo přebírat většinu rižských clon na balon a po přebrání se snažit udržet útočníka s míčem před sebou při hře 1 na 1.

"Dokud jsme to takhle dělali, vedli jsme až o těch 17. V závěru jsme ale z nějakého důvodu přebírat přestali, nechávali střelce volné a dostali jsme 4 trojky za sebou, čímž to Riga otočila."

Za nejvyššího manka v utkání však Riga také podstatně změnila hru a začala míč za míčem hrnout pod koš na vysokého a pohyblivého Kavaliauskase.



"Je fakt, že tam se to začalo obracet. My jsme nebyli schopní na tuhle hru zareagovat. Do té doby hráli z perimetru, 1 na 1 a s těžkými střelami, což byl náš záměr," řekl Welsch.

Ani on se ve stěžejní fázi třetí čtvrtiny, kdy soupeř začal stahovat, nevyvaroval některých chyb v postupném útoku.

"Jiří je vynikající hráč i člověk a dává nám hodně v útoku i obraně, ale i pro něj je složité vydržet celý zápas vést útok na stejné úrovni. Jistě, nepromění nějaké střely, ale celkově pro nás dělá moc věcí," řekl ke své opoře kormidelník Ronen Ginzburg.

Ten k situaci, kdy tým vedl 53-36, podotkl, že možná s jedním střelcem-zabijákem v sestavě navíc by se dalo dostat i dál, ale v aktuálním složení a situaci podle něj není reálné porážet Rigu o 15 či 20 bodů.

"Bylo jasné, že se ten náskok zmenší a také se to stalo. Oni začali hrát dovnitř, dostali se na nějakých šest sedm bodů a my to pak drželi na osmi deseti, než přišly ty poslední minuty."

Proč byl podle obou mužů první poločas nikoliv poprvé výrazně lepší, než ten druhý, jehož závěrečných 17 minut Nymburk ztratil 27-49?

"Nevím, co se pak zaseklo. Klíč byl asi v tom, že v první půlce jsme se soustředili na to, abychom i po inkasovaném koši tlačili míč rychle dopředu a drželi soupeře pod tlakem. Ve třetí čtvrtině jsme hru zpomalili a už tam nebyly ty snadnější body a pozice z rychlého přechodu. A Rize bránění postupného útoku svědčí, protože má pohyblivé pivoty, dokáže zdvojovat a dostat soupeře pod tlak. Náš útok se pak zadrhával," hledal důvody Welsch.

A Ginzburg doplnil:

"Jedna věc je kumulace mnoha odehraných zápasů, ale hlavní je - a to říkám opakovaně -, že hrajeme velkou část zápasu s mladými českými kluky, kteří už mají klíčové úlohy. A teď to neříkám, že bych je chtěl z něčeho vinit, ale je to prostě velký krok pro ně i pro nás, že dostávají tak významnou roli. Například Vojtěch Hruban hrál skvěle, ale on, ani další mladší hráči jako Lukáš Palyza nebo Tomáš Pomikálek, nejsou ještě těmi, od kterých se čeká tažení týmu po 40 minut. A je pravda, že v určitých fázích zápasů je to znát. Já jsem přesto šťastný za to, co všechno nám dávají."



Lídr lotyšského celku Earl Rowland tentokrát zůstal na skromných 8 bodech, podle Welsche hodně kvůli tomu, že na něm po většinu zápasu odváděl dobrou práci Hruban. "On se i dostával k zakončením blízko koše, ale nedával. Byl to jeden z jeho slabších výkonů, ale bohužel ho zastoupili jiní."

Kouč si pochvaloval, jak tým dokázal pokrýt nejen Rowlanda, ale také trojkového snajpra Janičenokse (16 bodů, trojky však jen 4/1).

"36 minut jsme bránili jako podle knihy, až pak přišly ty trojky soupeře. Po pravdě, dnes hrála Riga líp bez Rowlanda. Ten tým ale není jen Rowland. Hrají spolu dlouho a mají na každé pozici kvalitu."

Za strážení Rowlanda si vysoké známky odnesl Hruban. Ale potřeboval i pomoc dalších. Nymburští Američana po clonách zdvojovali, v nouzi i přebírali, na rozdíl od Janičenokse, který se přebíral po všech clonách.

"Musím se ale podívat na video. Myslím, že na konci došlo při přebírání k chybám. Byli jsme tam pozdě."

Jiří Welsch si většinu nymburského angažmá zatím kroutí na pozici 1, která není jeho domovskou. Po polovině sezony si ale nestěžuje. Naopak.

"Cítím se tam v pohodě, nedělá mi to problémy. Když to vezmu z osobního hlediska, tak jestli jsem to dokázal ustát na Žalgirisu, který brání výborně a teď patří mezi Top 5 týmů v Evropě, a já tam odehrál většinu zápasu a myslím, že i celkem dobře, tak proti jiným týmům by to neměl být takový problém. A přeskakování z pozice na pozici mi nevadí."

Pokud počet jeho ztrát v utkání vzroste na 4 až 5, přičítá to reprezentant nikoliv například přílišnému riskování, ale vysoké minutáži (v Eurocupu průměr 31) i pozici rozehrávače.



"Pokud jste na hřišti 35 až 40 minut, je těžké zápas odehrát bez ztrát. Na rozehře máte navíc míč pořád v ruce, hrajete pick and rolly a snažíte se vytvářet střelecké příležitosti pro ostatní a z toho vzniknou i nějaké chyby. Radši bych, kdyby jich někdy bylo míň, ale tohle k té hře prostě patří," podotýká všestranný perimetrový hráč, který se neobává situace, kdy by po sezoně strávené na rozehře musel letošní ME odehrát na "svém" tradičním křídle.

"Už nějaký rok basket hraju a přeskakovat z pozice na pozici mi problémy nedělá. Teď se ale hlavně soustředím na klub a ne na to, co bude v létě v reprezentaci."

Kouč Ginzburg také osvětlil, proč celý zápas nechal jen na lavičce Cartera a Palyzu. Houška ve většině evropských zápasů chybí v rotaci standardně a Efevberha měl horečku. Do hry tedy zbývalo osm mužů, z nichž Benda v ní strávil nečekaně jen 19 minut.

"Po nedělním zápase s Lyubertsy, kdy jsem použil příliš širokou rotaci (kromě Houšky hrálo 11 hráčů minimálně deset minut a maximem bylo 25 Nečase), jsem se rozhodl ji na Rigu zúžit a fungovalo to. Hráli jsme skvěle. I v Bilbau jsme hráli jen s osmi hráči, a proto jsem s Rigou nevyužil Cartera s Palyzou. Většinu zápasu jsme hráli dobře a já jsem necítil potřebu rotaci rozšiřovat."

Dalšími více než 31 minutami - místy i na křídelní pozici 3 - byl zatížen útočný tahoun Rančík, který je však zároveň při svém zranění paty citelně limitován v obraně, což se projevuje i v klíčových situacích jako v koncovce s Valencií.

"Zaprvé před Radem smekám, jak hraje i s tím zraněním. V útoku jsou jeho schopnosti znát, v obraně je to s tím handicapem určitý problém. Nemůžu ale říct, že by se nesnažil na maximum. Někdy jsem ho jen musel stáhnout, protože jsem potřeboval kvalitní minuty i od jiných. A pokud jde o jeho využití na pozici 3, někdy pro nás je výhodné ho tam nasadit a hrát tak na tři vysoké hráče."