Co najdete v kronice basketbalu? A co o ní řekl autor?

SUMMARY KRONIKY S VIDEOROZHOVORY    Už přes týden je v prodeji první skutečně všeobjímající kronika československého basketbalu - 460stránková publikace s názvem Nebáli se své odvahy. Dvouapůlletá práce autorů a bývalých spolužáků Jiřího Závozdy a Jakuba Bažanta, který hovoří o vzniku knihy v prvním videu, zahrnuje pestrý vějíř nejrůznějších textů a textíků, hráčských i klubových příběhů a samozřejmě i řadu zajímavých statistik. Nedílnou součástí více než kilogram těžké knihy jsou i přetisky stránek z dobových časopisů a novin a ústřední part patří fotografiím ze zápasových i mimozápasových prostředí, bez nichž by podobná kronika nemohla existovat. Pojďme se nyní blíže podívat na její členění a také některé zajímavosti.   

Hlavních kapitol má celá kniha tucet, včetně jedné, jež se věnuje výhradně slovenskému dějinnému pilíři zdejšího basketbalu. Kapitoly se jmenují:

1. Vznik basketbalu a jeho rozšíření do Evropy: strany 14-17
2. Trenýrkář pádící s měchuřinou - začátky basketbalu v Čechách (1897-1920): strany 18-25
3. YMCA a pomoc mormonů, rozvoj organizovaného basketbalu (1920-1929): strany 26-33
4. Československo zakládalo FIBA a první medaile (1930-1939): strany 34-61
5. Basketbal za protektorátu a Slovenského štátu - sport jako zapomenutí na válku (1939-45): strany 62-65
6. Zlatý poválečný začátek (1946-1949): strany 66-107
7. Deset medailí pro Československo - úžasný basket v temné době (1950-59): strany 108-181
8. Úspěšné klubové roky - skvělá olympiáda (1960-69): strany 182-271
9. Reprezentantky dál vozí medaile (1970-1979): strany 272-343
10. Stále medailové roky a opět zlaté juniorky (1980-1989): strany 344-411
11. Léta po sametu, loučení se Slováky (1990-1993): strany 412-427
12. Všichni milí Slováci: strany 428-437

Dále následuje přehled vítězů mužské i ženské nejvyšší soutěže od roku 1945 do roku 1993 včetně řady zajímavostí z těchto sezon. A na závěr nechybí přehled dosavadních členů Síně slávy i pěti reprezentantů a reprezentantek s nejvyšším počtem startů za národní tým, kde dominují Kamil Brabenec (403) a Hana Zarevúcka (298).



Objemnou součást publikace pak tvoří příběhy slavných ér nejúspěšnějších klubů a pak především osobní vzpomínky a zajímavosti z kariér a životů následujících 48 mužů a 31 žen:

Josef Amos Pípal, František M. Marek, František Picek, Ladislav Trpkoš, Josef Klíma, Emil Velenský, František Stibitz, Ivan Mrázek, Josef Toms, Jan Kozák, Vladimír Vondráček, Jiří Drvota, Josefr Ezr, Josef Fleischlinger, Jaroslav Šíp, Miroslav Škeřík, Jiří Baumruk, Svatopluk Mrázek, Zdeněk Rylich, Miroslav Kříž, Jaroslav Tetiva, František Konvička, Jaroslav Křivý, Jiří Šťastný, Bohumil Tomášek, Zdeněk Bobrovský, Zdeněk Konečný, Jan Bobrovský, Jiří Ammer, Vladimír Heger, Karel Baroch, Vladimír Pištělák, Jiří Růžička, Zdeněk Kos, Jiří Zedníček, Jaroslav Skála, Jiří Zídek, Zdeněk Douša, Jiří Konopásek, Nikolaj Ordnung, Jiří Pospíšil, Vlastimil Havlík, Vlastibor Klimeš, Zdeněk Böhm, Kamil Brabenec, Pavel Petera, Miroslav Vondřička, Stanislav Kropilák.

Jiřina Kněnická Houšková, Hana Ezrová Kropáčková, Jaroslava Dubská Čechová, Zdena Moutelíková Kočandrlová, Hana Havlíková Myslilová, Dagmar Hubálková, Stanislava Theissigová Hubálková, Milena Blahoutová Vecková, Marie Záhoříková Soukupová, Věra Horáková Grúbrová, Olga Přidalová Mikulášková, Věra Štecherová Koťátková, Marta Pechová Jirásková, Marta Kreuzová Melicharová, Helena Malotová Jošková, Martina Balaštíková Babková, Milena Jindrová, Alena Spejchalová, Hana Doušková Jarošová, Vlasta Mottlová Vrbková, Eva Novotná Vrbková, Ludmila Ordnungová Lundáková, Anna Součková Kozmanová, Alena Weiserová Kopecká, Dana Klimešová Ptáčková, Hana Brůhová Peklová, Hana Zarevúcka, Eva Blažková Kalužáková, Anna Kotočová Janoštinová, Erika Dobrovičová, Zora Brziaková.    

A pak jsou tu fotografie, z nichž některé jsou skutečnými skvosty. Kupříkladu z přetištěné stránky dobových pravidel z 20. let 20. století plyne, že ženy hrály v začátcích v sedmi a každá se směla pohybovat jen v určitém území, což byl velký rozdíl proti mužům, kteří hráli v pěti a mohli běhat všude. Tato nerovnoprávnost, jež mezi mužským a ženským světem přetrvává v určitých oblastech dodnes, je aktuálně stále patrná v používání menšího míče. Jistě bohulibá snaha dát do menších a křehčích ženských rukou i menší náčiní však také znamená, jak upozornil třeba kouč ženské repre USA Geno Auriemma, že se balony po nárazu do obruče odrážejí daleko pryč.

Další historické snímky zachycují národní tým žen z prvního neoficiálního MS v roce 1930, první reprezentaci mužů z roku 1933 nebo mužstvo z prvního ME v Ženevě, kde Čechoslováci dobyli před pětitisícovými návštěvami historický bronz.

Zajímavé je i foto národního týmu mužů z olympiády v Berlíně, kde se basketbal představil v dějinách Her poprvé - ano, na antukových hřištích. Pak přišla válka a z ní pochází unikátní snímek z protektorátní ligy žen, jež se hrála dokonce i v hlavním sále pražské Lucerny.

Nechybí ani záběr z ženevského ME mužů 1946 s dosud jediným zlatem pro Čechoslováky a také momentka z finále pražského ME 1947, kdy po souboji se SSSR získal domácí tým pro změnu první stříbrné medaile.

Z dnešního pohledu nevídanou vychytávkou jsou dresy pražského Žižkova z roku 1943, kdy tým hrával v dlouhých rukávech.

Nechybí ani fotografie mužského týmu z OH 1948 a 1952 stejně jako neuvěřitelný nástup stříbrného národního týmu žen zahaleného v pláštích na ME 1952, kde otevřené antukové hřiště v Moskvě právě skrápěl déšť.  

Další snímky zachycují bronzový ženský celek na ME 1956, hraném na hokejovém stadionu na pražské Štvanici, či bronzový mužský tým z ME 1957, pořádaného na atletickém stadionu v Sofii v kulise 15 tisíc diváků.

Naprostou peckou je pak foto z ženského MS 1957 v Riu, kde ve chvílích volna vyhrává Čechoslovačkám olympijský vítěz v trojskoku Da Silva. Ze stejného šampionátu pochází i výstavní snímek Ludmily Ordnungové, jež byla vyhlášena Miss MS, kterak korzuje v letních šatech ulicemi Ria.   

Mužské ME 1959, pro Československo stříbrné, nás pro změnu zavede na fotbalový stadion v Istanbulu, kde se hrálo i v noci pod umělým osvětlením. Na fotbalovém stánku, tentokrát v moskevských Lužnikách, se tentýž rok hrálo i dámské MS žen, kde se bronzové reprezentantky předváděly až před 14 tisíci diváků.

Na snímku z OH v Římě zase překvapí extrémně krátké trenýrky mužských dresů, dostane se i na záběry z velkých zápasů PMEZ na brněnském hokejovém stadionu Za Lužánkami, napěchovaném 11 tisíci fanoušků, na finále stejné soutěže mezi Realem a Zbrojovkou o rok později, na titulový souboj pražské Slavie s Milánem z roku 1966, na společný snímek pražského celku s papežem Pavlem VI., na parádní stylizaci v buřinkách a s hůlkami rovněž hráčů VŠ na břehu Vltavy u pražského Karlova mostu a samozřejmě nemůže chybět fotka nesmrtelného aténského finále PVP 1969 mezi AEK a Slávií, jež sledovalo minimálně 80 tisíc lidí a jež vstoupilo i do Guinnessovy knihy rekordů.    

Další foto z roku 1979 nás zavede do pražské hokejové arény Sparty, kde Čechoslováci před vyprodaným hledištěm vůbec poprvé v dějinách skolili Američany. Ve stejné hale a před stejnou masou fanoušků se už o dva roky později národní tým probíjel až k bronzovým evropským medailím a chybět nemohou ani momentky ze slavného stříbrného ME 1985 v Německu.

Na jedné z posledních fotografií publikace je pak zachycen i vůbec poslední federální výběr žen, kteřý tehdy vedl kouč Vondřička a který se mohutně opíral o slovenské plejerky.

A na závěr přikládáme osobní basketbalovou zpověď moderátorky křtu knihy Jolany Voldánové, jejíž potomek už míčem také otlouká nejedno zařízení koše...