Camp Magu: Ivan, Lenka a David pod dozorem hvězd

 

31.7. Téměř stovka holek a kluků ze všech koutů republiky prošla v tomto týdnu branami premiérového ALEA BASKETMAG CAMPU, který na pěti kurtech v Poděbradech řídilo trenérské uskupení mnoha ligových mistrů svého řemesla s reprezentační kariérou k tomu. O jejich pocitech a zkušenostech i o názorech a zážitcích kemperů samých vám přinášejí zprávu následující řádky.  

 

Kouč BC Kolín Predrag Benáček už zažil jako trenér několik různých kempů v zemích bývalé Jugoslávie, ale až teď byl šéftrenérem. Na co kladl důraz?

 

"Jeden týden s devíti tréninky není dlouhá doba na zlepšování jednotlivých prvků, proto jsme chtěli dětem především ukázat, jakým způsobem by basketbalové věci měly dělat. Jak správně provádět určitý pohyb nebo herní prvek. Hodně jsme se tak soustředili na přihrávku, dribling a průběžně i na střelbu. Ta přihrávka ale byla hlavní," podotýká trenér.

 

Těšilo ho, že frekventanti měli zájem vědět, co dělají špatně. "Byli rádi, že je někdo opraví. Zájem zlepšovat se byl viditelný."

 

Podle Benáčka, jehož v roli další trenérské kapacity doplnil i kouč slovenských reprezentantů František Rón, mezi náplní kempů v Srbsku, Chorvatsku, nebo Slovinsku na jedné straně a Česku na druhé není téměř rozdíl.

 

"Děti z těchto zemí mají stejný talent jako děti tady v Česku. Obecně je ale odlišnost v tom, a to jsem říkal před deseti lety a říkám to i teď, že u nás jde o národní sport číslo 1 nebo 2, a proto se mu věnuje hodně lidí a za poslední půlstoletí se tak dosáhlo hodně dobrých výsledků. Když je klukovi 12 let, věnuje se basketu maximálně a všechno podřídí tomu, aby v 18, nebo 19 letech hrál za áčko."

"V Česku kemp berou děti tak, že se chtějí zlepšit, ale tím kempem to často končí. Odjedou třeba někam na prázdniny a k basketu se vrátí zase až na podzim, nebo v pozdějším věku odejdou do školy jinam a skončí. V bývalé Jugoslávii je to naopak celoroční sport, jede se pořád."

 

Pojďme tedy ke kemperům.

Ivan Bartoš je rozehrávačem karlovarské Thermie v lize kadetů. Kemp si vybral sám, protože ho zaujal v magazínu.

 

"Připadal mi dobrý, pokud jde o trenéry a osobnosti. Řešil jsem to i s tátou, ale rozhodl jsem se spíš sám. Řekl jsem, že si mi líbí," vysvětluje 14letý mladík na svém prvním kempu.

 

Nejvíc se u trenérů zajímal o detaily obrany. "Správné postavení, konkrétní pohyby a podobně. S radami jsem byl spokojený."

Ivan se nejvíc těšil na Ladislava Sokolovského a taky na Terezu Brantlovou. Proč právě na ni?

"Protože to je moje sestřenice," odzbrojí replikou. "Ona ale neměla vliv na to, že jsem přijel. Chvíli jsem ani netušil, že tady bude."

 

To nymburský kapitán byl jiný případ. "Už docela dlouho je mým vzorem a ještě dlouho bude. A docela s ním byla i sranda."

 

Když Ivan hovořil, jen opodál stál stejně starý David Pekárek. A pokud hádáte, že je synem vedoucího týmu prostějovských Orlů v NBL Michala Pekárka, získáváte deset bodů.

 

"Jo, s tátou jsme to probírali, ale když jsem v časopise viděl, že je kemp dobře obsazený, vybral jsem si ho víceméně sám," říká na svém druhém "basketovém táboře" už ostřílený kemper David.

 

"Proti tomu prvnímu bylo tady víc lidí, trénovali jsme i na hřištích venku a bylo tu lepší trenérské obsazení. Přijde mi to jako zajímavý nápad dát dohromady takovou skupinu trenérů," kvituje tiše hovořící křídelník Orlů v lize žáků i kadetů.

 

I Davida zajímaly především obranné záležitosti. "Jasně, že mě víc baví útok, ale abych mohl dobře hrát, potřebuju víc obranu. V tom mi třeba hodně pomohla Tereza," zmiňuje trenérku Brantlovou, která od účastníků "vyžadovala" tykání.

 

"Ostatní jsme většinou oslovovali Trenére," říká mladý Orlík, který se nejvíc těšil na seznámení se Sokolovským a Benešem, dohromady majiteli 18 ligových titulů.  

Daleko to do Poděbrad neměla ve 13 letech už "kempmatadorka" Lenka Skalická z klubu ŠBK Sadská. "Několikrát jsem už byla v Jičíně a teď na začátku prázdnin jsem jela i na výběrový kemp do Klatov. Sem jsem to ale měla blíž a hlavně tu je skvělá sestava trenérů. To je super," provádí komparaci rozehrávačka.

Jako fanynka Nymburka se nejvíc těšila na Ladislava Sokolovského. "Je s ním sranda," všimla si.

Od Sokolovského i ostatních chtěla hodně opravovat svůj střelecký styl. "Jsem malá a musím se naučit střely z dálky, trojky a tak. Náš trenér mě to přeučuje."

Kempeři už se učili na nových lajnách, což kvůli ještě vzdálenějšímu trojkovému oblouku bylo pro Lenku přetěžkou výzvou. "Je to takový nezvyk, ale já jsem nedohodila ani z tamtoho oblouku, takže to je vlastně jedno," zasměje se.

Právě má po tréninku s francouzskou mistryní Evropy a euroligovou šampionkou Sandrou Le Drean, která na svém prvním kempu v roli koučky suše udílí pokyny v češtině.

"Rozumíme jí skoro všechno, a když náhodou ne, tak nám to ukáže. Je to s ní super, na to, že je Francouzka, umí česky perfektně a "ř" má krásný."

 

Když je řeč o slečně, ovšem již brzy paní Le Drean, ta díky vlastní zkušenosti s kempy ze svého dětství dobře ví, co hráči v tomto věku potřebují.

 

"Proto jsme tu chtěli účastníky učit jak ty základní věci, tak je taky pobavit, takže šlo o mix vážného tréninku a soutěží," podotýká Sandra, která svou pěknou angličtinou vysvětluje, jak je to pro ni jako Francouzku složité, aby děti porozuměly její češtině.

"Jsou ale trpělivé a snaží se mi pomoct, když mi někdy chybí slova," přiznává.

 

Trenérskou kempovou premiéru si odbyla i Tereza Brantlová. "Pavel Beneš, který mě sem přitáhl, věděl, že ráda dělám s dětmi a že s nimi mám zkušenost z posledního angažmá ve Španělsku."

 

Tereza se snažila stovce frekventantů předat hlavně své zkušenosti ze hry jeden na jednoho. "Ta je v dnešním pojetí basketbalu důležitá. Navíc se u dětí speciálně musí dbát i na techniku driblingu, střelby a přihrávky. Jak se to naučí špatně, není pak na čem stavět."

Podle svých slov už na osmý kemp v roli učitele přijel bývalý reprezentant Pavel Staněk, který v dětech chtěl hlavně vyvolat zájem o basketbal.

Při tréninku se snažil, aby se příliš nepovídalo. "Když ale čas byl, tak se kluci a holky vyptávali, jak jsme dřív trénovali my, jaké to bylo hrát proti nejlepším hráčům a nejlepším týmům, proti jakému nejlepším hráči jsme nastoupili, nebo kde všude jsme s reprezentací byli."

Petr Hamták