Byli Litevci ve finále? Uchvátila Francie evropský titul i bez Tonyho Parkera? Opravdu se to všechno stalo?

Po tolika skvělých zápasech si tenhle turnaj takový vrchol nezasloužil. Finále mistrovství Evropy skončilo prakticky už po 16 minutách. Jen jeden tým byl totiž opravdu na misi. Tým, který své zemi konečně přinesl vytoužený evropský titul. Tým, který to dokázal navzdory jen velmi skromnému představení svého super lídra. Tým Tonyho Parkera. Tým Francie.

V deseti tisíci diváků našlapané lublaňské Stožice arena si svou dějinnou příležitost ve druhém eurofinále v řadě už nechtěl nechat vzít a po jasné dominanci v zápase od jeho 17. minuty triumfoval proti druhé nejlepší obraně ME o parník 80-66.

Soupeři z Litvy od konce první půlky jakoby úplně vyklidili hřiště. Po všech předchozích zápasech, po poměrně snadném zdolání Francouzů (76-62) na začátku osmifinálové fáze to bylo víc než nepochopitelné. Snad jen únava hlavního kvarteta (Kalnietis, Kleiza, Seibutis, Mačiulis), na němž ležela tíha 40 bodů zápas co zápas, a z nějž každý člen hrál minimálně 25 minut v průměru, mohla být částečnou omluvou. Po pravdě v případě Kalnietise lze jen těžko pochopit, jak dokázal ustát a uběhat 32,5 minuty každé z 11 utkání za 19 dní.

Jenže hlavní trio Francie (Parker, Batum, Diaw) točilo také minimálně 28 minut (Batum vynechal jeden zápas), přesto ve finále vypadalo mnohem líp. Paradoxem nicméně bylo, že vítězové nakonec téměř nepotřebovali produkci svého generála Parkera (v úvodu bráněného Seibutisem), který neměl střelecký den a na poločasovém skore (50-34) se podílel pouhými 4 body (za 13 minut, 4 body měl na kontě i po 30 minutách (z pole 9/2).



Litevcům se stejně jako v semifinále dostalo na startu velkého nakopnutí od Kleizy, který vypadal jako stroj, a po první čtvrtce zapsal při bezchybné střelbě 11 bodů. Měl doslova ďábelskou fazonu a svou třetí a poslední trojkou upravoval po 14 minutách na 29-27 pro svůj tým. Masa Litevců, hlasitě hvízdající do útoků soupeře, propukla v další vlnu jásotu.

Nikoho ze zeleno-žlutých by v tu chvíli nenapadlo, že právě tady pro jejich tým odstartoval hořký konec. Kleiza vzápětí vystřídal, a protože ho nikdo adekvátně nezastoupil, Litevci se postupně začali zápasem propadat.

Za Kleizu a Javtokase do hry přišli mladíci z NBA Valančiunas a Motiejunas, kterým kouč Kazlauskas na turnaji nesvěřoval - a mnohdy oprávněně - velké minuty, a Francouzi se do poločasu odpoutali k rozhodujícímu náskoku.

Pozornost poutalo několik věcí. Od prvních minut katastroficky prostupná obrana Litevců, která možná čekala největší nebezpečí od Parkera, a ono přitom vycházelo daleko víc od všech ostatních, nejvíce pak od křídelníka Batuma, který se rozhodl smazat svou ofenzivní ostudu ze semifinále a už do půle vysázel všech svých 17 bodů s trojkami 4/3.

Tak či tak, litevská defenziva budila dojem průchoďáku, kde skoro neexistovala výpomoc proti desítkám francouzských vniků do podkošového území, jehož ochránění zvlášť v takovém zápase musí být svatou povinností.



Právě tady Litevci nechali soupeři spoustu snadných bodů, právě tady ho nechali rozstřílet, a to včetně hráčů, od kterých se to nečekalo. Hlavním rozvracečem obranného valu byl mohutný Diaw, autor 15 bodů a 4 asistencí (nejvíc z týmu).

Litevci stejně jako jindy se hodně věnovali každý svému hráči a prostor pod košem často příliš odkrývali (navíc téměř nepoužívali fauly), což byl velký kontrast proti Francouzům, kteří v šestce vždy měli připravené nějaké velké tělo, a každou snahu o nájezd Litevcům maximálně ztěžovali. Soupeř pak i zblízka zakončoval jen z těžkých pozic, často proti zdvojení nebo ztrojení.

Při unikání zápasu se navíc nevyznamenali ani Kalnietis, Mačiulis a Seibutis, kteří ztrátami a dalším marným ostřelováním koše z dálky pokládali svůj tým níž a níž.

Rozehrávač a střelecký lídr týmu na turnaji Kalnietis, který profesně vlastně rozehrávačem ani není, se téměř nevěnoval tvorbě hry (9 bodů do půle) a jeho celek nebyl v útoku příliš nebezpečný. Nevynutil si navíc ani trestné hody (do půle 3/3, Francie 2/2).

Vrcholem bídy a zmaru byl pak výhoz vteřinu před koncem první půle. Litevci hodili míč přes šíři hřiště do autu, šanci tak dostali Francouzi a Diot se trefil skoro z půlky.



To, co však při útočném snažení týmu bilo do očí snad nejvíc, byla absence hráčů na útočném doskoku. Ve finále mistrovství Evropy neměl tým do poločasu ani jeden jediný. Francouzi si samozřejmě svůj koš na doskoku dobře strážili, jenže Litevci si pro řadu neúspěšných střel ani nešli. Nebo jen symbolicky s jedním, maximálně dvěma hráči. A na tom se nic nezměnilo ani v době, kdy jim zápas unikal.  

Právě tady bylo zřejmé, že nastartované Francouze už nebudou sto jakkoli zastavit.

Francouzi útočný doskok ovládli 12-2. Stejně tak dvojky (50/29 ku 34/15). Naopak Litevce donutili si body vydělat často až z trestné čáry (19/15, Francie 7/7).

Vítěze drželi Batum (17), Diaw (15) a nakonec díky 8 bodům z poslední čtvrtiny i Parker (12). U Litevců vedle 20 bodů Kleizy přišlo 19 od Kalnietise a 10 od Seibutise.  

"Cítím se teď trochu unavený, stejně jako ve čtvrtfinále i semifinále, ale mám titul. Před finále mi trenér řekl, abych věřil svým spoluhráčům. Odhadl, že když dám deset bodů, vyhrajeme. A měl pravdu," ocenil vizionářství kouče Colleta MVP ME Tony Parker, který si tak po obřím červnovém zklamání z neuvěřitelně ztraceného Finále NBA vše vynahradil s plnou parádou.

A se svým týmem dopadl o medaili lépe, než francouzské ženy na domácím ME ve finále se Španělskem.

-trh-