Budoucí vášnivá A-koučka Kateřina Křížová po kříži s oběma křížovazy stoupá zpět do bývalé super formy

Má na kontě euroligové starty v dresu MBK Ružomberok a působila v Lotosu Gdyně, ale reprezentační pozvánky už nějaký čas nevyhlíží. Jedním z cílů jednatřicetileté Kateřiny Křížové pro probíhající ročník Excelsior Ženské basketbalové ligy přesto zůstává návrat do staré formy.
 

Sobotních 25 bodů a sedm doskoků v dresu Czech Coal Aldast Strakonice na palubovce Sokola Hradec Králové naznačují, že je na dobré cestě, v jejím hodnocení zápasu ale převažují minusy. Celkově se totiž prohrálo 66-78. "Do řeči mi moc není," povzdechne si 186 centimetrů vysoká křídelnice. Odpovídala však trpělivě.
 

"Hradec na nás byl dobře připravený, využil potenciál širší lavičky. Z naší strany to nebylo úplně vydařené. Rychlý herní styl nám dělal problém," shrnula duel Křížová.

Vy z Hradce Králové pocházíte, takže to byl pro vás návrat "domů". Osobně ho můžete brát jako povedený, ne?
Jenže ten výkon se neguje porážkou. Po zraněních se dostávám do nějaké formy a chci, abychom vyhrávaly. Individuální výkon se stírá, když se jde od prohry k prohře. Víc by mě těšilo, kdyby se bodově zapojilo víc hráček a vyhrálo se. Celkově ale platí, že mi hradecká palubovka vždycky svědčila.

Máte v hlavě vzpomínku na nějaké další povedené zápasy v hradecké hale?
Abych nesahala příliš do minulosti, myslím si, že mi letošní přípravný turnaj v Hradci velice sednul, střelecky i celkově.

Čím to může být, že Strakonice letos nemohou najít svou herní tvář? Vaše bilance je nyní záporná: čtyři výhry a pět porážek.
Je to tím, že se kádr změnil. Odešly některé hráčky (Reisingerová, Johnová), jiné přišly. Prohry jsou nešťastné, spíš v koncovkách či o strašně málo bodů. Trošku tomu chybí, aby se sešla optimální forma všech hráček. Ale myslím, že se stále ještě sehráváme. Prohrály jsme se Slovankou, která hraje v této sestavě už několik let. Hradecké holky se zase znají od dorostu.

Pokud hovoříte o strakonickém kádru, před pár týdny ho rozšířila americká hráčka Chelsea Dale. Jakou je pro vás posilou? A jak zapadla do týmu?
Hodnotit ji zatím moc nemůžu. Po lidské stránce je to určitě super holčina. Ale basketbalově se do zápasů ještě moc nezapojila.

Pojďme zpět k vám osobně: letos se vám daří víc než v loňské sezoně v dresu Valosunu Brno. Co je kromě nových barev jinak?
Ono se to moc neví, ale mám operovaná obě kolena, kdy jsem měla přetrhané křížové vazy. To znamená skoro dva a půl roku přestávek. Minulou sezonu jsem se do tempa dostávala, předtím jsem kvůli zranění nemohla osm měsíců sportovat. Byla to taková trochu rozjížděcí sezona. Ale myslím, že jsem na sobě přes léto zapracovala, abych byla trochu konkurenceschopná a vrátila se na svoji výkonnost. To mi přináší ovoce. Na druhou stranu platí, že mě trenérka Krämer zná. Ví, jak jsem hrála ještě na Slovensku, takže mi dává důvěru. Chce ze mě dostat to nejlepší, co ze mě je. Abych hrála tak, jako před zraněními. Doufám, že se jí to podaří. Zatím střídavě oblačno, ale snad to bude lepší a lepší.

Proč jste vy osobně zvolila přestup? Nebyl snad už ve Valosunu zájem?
Ale ano, zájem měli, ale já jsem v minulé sezoně nedostávala tolik příležitostí, kolik bych si představovala a kolik jsem basketbalu dávala. Trenérka Strakonic mě chtěla už v minulé sezoně před play-off, když jsem ve Valosunu moc nehrála, ale z toho sešlo. Později jsem už nad jiným krokem neuvažovala, i když byly jiné možnosti a šla jsem za trenérkou.

Prozradíte, kdo další vás chtěl získat?
Jednalo se o Valosun a pak jsem trochu uvažovala o zahraničí. Ale nebylo to nic úplně specifického.

Snad se neurazíte, když poznamenám, že jste ve své druhé polovině hráčské kariéry. Povězte: co v následujících letech?
Já nyní končím trenérské áčko, během zranění jsem si udělala licence C a B. A studuju ještě sportovní management a trenérství v Olomouci. Vydat se chci tímto směrem. Basketbal miluju, je to má vášeň. Sice jsem možná ve druhé polovině kariéry, ale já to tak necítím. Dokud to půjde, chci hrát, pak bych u basketbalu ráda zůstala v jakékoliv formě. Ať už je to trenér, manažer. Může to být i trenér mládeže, práce s dětma mě baví.

Z toho tedy soudím, že už máte nějaké praktické zkušenosti s trénováním.
S profesionální hráčskou rolí se soustavné trénování spojit nedá, takže je to jen výpomoc. Ale ať jsem hrála v Hradci, Trutnově nebo i na Slovensku, s mládeží jsem se pokaždé snažila vypomoct.


Bohdan Zakoš
Foto: BK Czech coal Aldast Strakonice