Budínský o pocitech z konce u lvů, nových dirigentech Děčína, Bartoňovi, komunikaci s Bosákem a cíli týmu

Eurobasketem ve Slovinsku vyvrcholilo pro kouče Pavla Budínského jeho čtyřleté působení u mužské reprezentace. I přes úspěšné výsledky na mistrovství Evropy mu však nebylo nabídnuto pokračování u týmu, který nově povede Izraelec Ronen Ginzburg. O svém konci u lvů, ale také o letošní sezoně svých Válečníků, jež vede už téměř celou dekádu, hovoří Budínský v následujícím interview Basketmagu.

Trenére, pro mnohé překvapivě vám nebylo nabídnuto pokračování u národního týmu. Můžete popsat okolnosti, jež k tomu vedly?
Ano, mohu. Po mistrovství Evropy mi skončila smlouva a nová mi nebyla nabídnuta.

Můžete s odstupem popsat své pocity z toho, že jste další nabídku nedostal?
Upřímně řečeno jsem na tuto variantu byl připraven, protože různé okolnosti a důvody tomu nahrávaly. Pocit hořkosti jsem měl, ale ze způsobu jednání, oznámení i odůvodněni, jež v časové ose událostí postrádaly smysl, profesionalitu, takt a respekt vůči mé osobě.

V tuto chvíli tedy zůstáváte na lavičce Děčína. Nepřišly, po velmi dobrých výsledcích na mistrovství Evropy, nějaké nabídky ze zahraničí či od úspěšných tuzemských týmů?
Ne, žádné nabídky nepřišly.

Co vás tolik let drží právě v Děčíně, kde nejsou tak velké finanční možnosti, které by mohly vést k ještě větším úspěchům v Mattoni NBL a třeba i k cestě do pohárové Evropy?
Důvodů je už tolik, že by na ně nestačil celý štos papírů. Tím hlavním je opravdový zájem, jenž byl vždy při každém podpisu mé smlouvy ze strany vedení klubu cítit. Dále je to absolutní podpora a respekt k mé práci, což není zcela běžný jev v jiných klubech. Dále pak skutečnosti jako lidská kvalita, souznění, filozofie, stabilita, otevřenost, podpora fanoušků, ale především to, že jsou tady všichni normální. To se zároveň týká všech hráčů, které jsem trénoval a trénuji.



Forma Děčína je již tradičně na jakési sinusoidě. Několik prvních zápasů váš tým předváděl pohledný moderní basketbal, následně přišel pokles a například prohra s Ústím venku či s Opavou doma. Pak jste pro změnu dobyli velmi cennou výhru na hřišti Prostějova. Dokážete vysvětlit důvody nekonzistence výkonů týmu?
Upřímně nevím, o jaké formě na tradiční sinusoidě mluvíte. Pokud máte na mysli fakt, že jsme střídavě 11 utkání vyhráli a 5 prohráli, tak to je přeci ve sportu naprosto normální situace, řekněme až na jednu výjimku v Čechách, kterou je Nymburk. Proto je nutné stále vidět věci reálně ? sílu a složení našeho týmu, respektovat kvalitu soupeřů, jejich různorodou kvalitu hry a taktiky, vnímat zdravotní komplikace a další věci. Domnívám se, že naše výkony mají poměrně solidní konzistenci hry jako celku a nic na tomto názoru nemění ani to, že jsme po čestném boji prohráli třeba s USK o bod či s Opavou o dva. Prohra v Ústí není dílem útlumu, ale především kvalitou soupeře, o čemž se, myslím, přesvědčily i další top týmy - Prostějov, Ostrava nebo Pardubice.

Do Děčína před sezonou přišla nová rozehrávačská dvojice Matej Venta - Tomáš Vyoral. Jak jste zatím spokojen s jejich výkony?
Jejich výkony jsou velmi uspokojivé, oba přinesli do týmu jiné pojetí hry, než na jaké jsme byli v předchozích letech zvyklí. A to je pro mne nové a zároveň velmi podnětné. Na druhou stranu se domnívám, že mé představy jsou pro Mateje i Tomáše impulsem pro možná jiné vnímání hry, než na jaké byli zase zvyklí oni dva.

Do týmu přišel i temperamentní Pavel Bosák. Vaše komunikace v zápasech je na první pohled často velmi vyhrocená, zdá se však, že Bosákovy výkony jdou nahoru. Jste s nimi a s jeho přístupem v zápasech zatím spokojen?
Ano, až dosud jeho přístup a výkony naplňují moje očekávání. To zároveň znamená, že budu po Pavlovi nadále vyžadovat neustálé zlepšování ve všech aspektech hry. Co se týká naší komunikace při utkáních, nevybavuji si momentálně žádnou vyhrocenou situaci, jež by měla nějaký významný dopad na tým, nebo na nás dva. Ano, jsme oba emotivní, takže mnohdy to tak může vypadat, ale myslím, že oba dva říkáme své názory od srdce a nahlas, takže v tom nejsou žádné postranní úmysly, ani invektivy, ale vzájemná snaha řešit aktuální problém, jenž vyplývá ze hry. Ovšem někdy mám také pocit, že se Pavel Bosák zbytečně démonizuje, aniž by byl k tomu relevantní důvod.

A jak hodnotíte předvedené výkony reprezentačního kapitána Luboše Bartoně, které možná nebyly takové, jak se zpočátku čekalo?
Luboš Bartoň přinesl do našeho týmu víceméně to, co jsem od něho očekával - především profesionální přístup, zkušenost a herní inteligenci. Rozhodně jsem nečekal sedmnáctiletého Luboše Bartoně, který měl hru založenou na vynikající atletičnosti, dynamických smečích a podobně. Jeho přínos mnohdy nemusel být viditelný až tolik ve statistikách, ale náš tým se o něj mohl opřít v kritických situacích, jako například v Prostějově, kde dal velmi důležitou trojku v závěru utkání.

Váš tým je v současné době na 4. místě, ale třeba už dvakrát porazil druhý Prostějov. Neproběhnou občas v děčínských hlavách i myšlenky na finálovou účast?
Takové myšlenky nejsou na pořadu dne. Naším cílem před sezonou byl postup do play-off, pokud možno z co nejlepší pozice. A na tom se nemění nic ani po dvou vítězstvích nad Prostějovem, jež jsou jen dvěma malými kapkami v moři zápasů. Ale mentalita Válečníků z Děčína je vždy taková, že budeme chtít tlačit tým, jak nejdál to půjde. A kam až to půjde, ukáže čas.


Jakub Bureš