Bostonští provokatéři v čele s KG mluví a mluví a ...

08.11.2010 - Matěj Sýkora
počet přečtení: 1754
vytvořeno 08.11.2010, upraveno 08.11.2010

Trash-talking je známý anglický výraz pro táčky basketbalistů v průběhu zápasů. Nejde ovšem o zdvořilostní konverzace typu "Jak se ti, příteli, líbí u nás v aréně?" "Díky za optání, máte tu velice kvalitní palubovku". Smyslem trash-talkingu je soupeře znejistit, rozhodit, zastrašit. "Odpadní mluva" ale není pouhým kupením invektiv provokací. Je to vlastně umění...

Trash-talking je známý anglický výraz pro táčky basketbalistů v průběhu zápasů. Nejde ovšem o zdvořilostní konverzace typu "Jak se ti, příteli, líbí u nás v aréně?" "Díky za optání, máte tu velice kvalitní palubovku". Smyslem trash-talkingu je soupeře znejistit, rozhodit, zastrašit. "Odpadní mluva" ale není pouhým kupením invektiv a provokací. Je to vlastně umění...

Dokonalý trash-talker musí mít šmrnc, alespoň ucházející jazykovou vybavenost, obrovské sebevědomí, smysl pro humor a ironii a především musí být fantastickým basketbalistou. Pokud by nabubřelá slova nebyla podpořena činy, soupeř - adresát by se zpupně hovořícímu nekňubovi vysmál.

I nebezpečně působící Dennis Rodman vzpomínal na peprné chvilky, které mu připravil jeden z králů trash-talkingu, Larry Bird:

"Bránil jsem ho tak, že těsněji už to nešlo. Hrál jsem ho neustále od míče a dělal jsem všechno pro to, aby se balónu ani nedotknul. On ale hulákal na svoje spoluhráče: "Hej, jsem volnej! Honem mi přihrajte než si všimnou, že mě nikdo nebrání!" Pak se najednou dostal k míči a bez váhání přes moji supertěsnou obranu vystřelil.

Dal koš a ještě mě přitom trefil loktem do obličeje. Pak se otočil na mého trenéra a volal: "Kouči, měl byste tohohle kluka radši vystřídat a dát sem někoho, kdo mě začne trochu bránit. To je pro mě příliš jednoduchý, když jsem pokaždý takhle volnej!"

Mnozí tvrdí, že zlatá éra trash-talkingu skončila společně s kariérami vyhlášených kecalů Larryho Birda, Michaela Jordana anebo mistra všech mistrů Reggieho Millera. Možné to je. V NBA podle všeho trash-talkingu ubylo, navíc ti, co jej stále praktikují, již nejsou ve svém počínání tolik vynalézaví jako byly zmiňované legendy. Přesto ale po zámořských palubovkách stále pobíhá slušný počet borců, kteří zápas co zápas hustí do svých oponentů jednu větu za druhou.

Aby bylo současné pole trash-talkingu zmapováno, byl uspořádán průzkum mezi samotnými basketbalisty, jenž měl jediný cíl - zjistit, kdo momentálně vládne zápasovým hovorům. A jak to dopadlo? Inu, ukázalo se, že mekkou verbálních provokací je Boston, králem "povídání" pak podle očekávání prostořeký Kevin Garnett.

1. Kevin Garnett
Bostonský pivot zvítězil v hlasování hráčů o "nej trash-talkera" s obrovskou dominancí. Obdržel plných 62% hlasů, přičemž žádný jiný basketbalista se nepřehoupnul ani přes desetiprocentní hranici! Garnett je jediným současným hráčem ligy, který plnohodnotně navazuje na slavná léta hovorných legend.

2. Kobe Bryant
Losangelský skórer sice obsadil vysokou druhou příčku, ale na tu mu "stačilo" pouhých 7% hlasů. Je evidentní, že za vévodou Garnettem je situace hodně vyrovnaná.

3. Rasheed Wallace
Přestože jeho kariéra už za sebou zavřela vrata na petlici, Wallaceovy zápasové "hlody" mnohým basketbalistům stále ještě zní v uších. Proto si "Sheed" vysloužil 5% hlasů a krásné třetí místo.

4. Paul Pierce
Zacházíme-li s Wallacem stále jako příslušníkem týmu Celtics, zjišťujeme, že mezi Top 4 trash-talkery jsou hned tři hráči Bostonu! Čtvrtý flek okupuje Paul Pierce se 3% obdržených hlasů.

5. Nate Robinson
Pátá příčka a další bostonská proříznutá pusa! U Natea Robinsona je jeho tělesná výška nepřímo úměrná výšce jeho sebevědomí, což dává bájný skokan svým soupeřům často najevo.

Elitní desítku trash-talkerů doplňují Kenyon Martin, Gilbert Arenas, Ron Artest (překvapivě až osmý), Rajon Rondo (další speaker z Bostonu) a Amare Stoudamire.  

Trash-talking jistě existuje i v jiných sportovních odvětvích, tam ale většinou nedosahuje takové intenzity jako v basketbalu. Jestli je to způsobeno náturou baskeťáků, anebo samotnou formou basketbalu jako hry, jež je založena na neustále těsném kontaktu mezi hráči a na hře jeden na jednoho, to necháme na vás.

Hlavně buďme rádi, že trash-talking neexistuje také v žurnalistice. V takovém případě bychom museli tenhle článek uzavřít slovy: "To jste to dočetli až do konce? Vždyť já se vůbec nesnažil, aby vás to zaujalo. A vidíte, stejně jste mi podlehli! A příště už moje články nečtěte, je jich pro vás škoda. Vy je ale stejně číst budete! Proč? Protože jsou prostě dobrý." 





Pozn.: Závěrečný odstavec pouze demonstruje styl trash-talkingu, v žádném případě nevyjadřuje autorova stanoviska!