Božská Eva o umlčení soupeře: Prostě jsem to zkusila

Bělorusky se zdály být nezničitelné jako terminátorky. Nedaly se nijak setřást. Vyhodily jste je dveřmi, vrátily se oknem. Na každé vedení nalezly odpověď. Už skoro ležely na lopatě, ale vykroutily se do prodloužení.

 

V něm vedly a Češky složitě hledaly cestu, kudy jim zasadit další ránu.

Ona pak při své výšce sestoupila pod koš a s o hlavu menší obránkyní na zádech si několikrát říkala o přihrávku, kterou nikdo neměl odvahu poslat.

 

Proto se vrátila na své obvyklé stanoviště a 70 vteřin do konce z nějakých osmi metrů vyslala nevídaný projektil, na který už se nedalo odpovědět. Projektil, který český tým na MS přiblížil k pompéznímu postupu do finále a zisku první seniorské medaile v historii světových šampionátů pro samostatné Česko!

 

 

Když o ní po finiši druhého semifinále hovořil americký kouč Geno Auriemma, požíval s obdivem výrazy jako "this amazing kid", nebo "hit the shot in the face of defense". Tedy "ta úžasná dívka" a "vypálila to přes obránkyni, ač stála přímo před ní".  

 

Ta úžasná divka se jmenuje Eva Vítečková. "Pouhými" 21 body proti Bělorusku si kosmeticky "zhoršila" průměr v posledních pěti zápasech na 23 bodů.

 

Ještě jednou - v pěti zápasech během šesti dnů si na mistrovství světa udržela průměr 23 bodů. Proti soupeřům jako Španělsko (semifinalista tohoto MS), Brazílie (4. na MS 2006), Austrálie (mistr světa) a Bělorusko (semifinalista tohoto MS)! Na tuhle sérii s čísly 27, 16, 24, 27 a 21 bodů ještě dlouho nezapomene.

 

Evo, jak jste tu dalekonosnou střelu v prodloužení vykouzlila?
Prostě jsem to zkusila. Jsem střelec, vyšlo to a zase v pravou chvíli. A pak jsem zvládla i ty dvě poslední šestky, které jsem měla na turnaji výborný, tak jsem si říkala, že bych mohla navázat v dobré, nebo tedy výborné úspěšnosti. Je to o hlavě.

 

Co jste si říkala, když na konci čtvrté čtvrtiny soupeřky vyrovnaly, nebyly obavy?
Bylo to lepší, než kdyby daly trojku. Říkala jsem si: "Tak dobře, máme dalších pět minut a ty musíme zvládnout." A že v prodloužení šly í do vedení? To v takovém zápase nebylo nic.

 

Kdy jste naposledy v reprezentaci zažila takové drama?
Těch nervózních utkání bylo hodně, ale hrát o finále mistrovství světa - co vám mám ještě vykládat?

 

Jak moc to všechno na vás po zápase dolehlo?

Nepamatuju si, kdy jsem po zápase bulela, ale myslím, že už to bylo hlavně velkou úlevou, protože to bylo psychicky i fyzicky dost náročné. Po čtvrtfinále jsem se spíš radovala a byla nadšená, že jsme porazily Austrálii, protože to moc lidí nečekalo. V semifinále už to bylo naopak a na začátku jsme tím byly trochu svázané. Jak ale zatroubila ta poslední siréna, spadlo to ze mě a musela jsem si zabulet.

 

Je to jako sen, mít medaili z MS?
Jasně. Říkala jsem si, že bych byla ráda, když budeme hrát o nějaký pátý flek a ten by byl úžasným umístěním. A teď prožíváme neuvěřitelný sen! Začal ve čtvrtfinále a potrvá, dokud nedostaneme na krk medaili.

 

Kam si ji vystavíte?
(směje se)...dám si ji k rodičům, kde mám docela velkou vitrínku, kam si dávám všechny trofeje, takže se tam nějaký speciální prostor vymyslí. To bude na tátovi.

 

Kolik jste měly v hledišti členů rodiny a známých?
(otočí se na vedle sedící Hanu Horákovou) Kolik jsme dostaly lístků? Asi 250 a pak tu byly i kamarádky z Varů. Teď jsou tu ale všichni kamarádi, když nám fandí, že jo?

Hodně to bylo po jednom zápase na Evropě 2005, to byl ještě dvakrát špinavější.

 

Jak jste na zápas spala?
Nemohla jsem dospat, ale to se mi stávalo už i v základní skupině. Odpoledne už jsem si pak říkala, ať už jdeme radši hrát a máme to za sebou.

Co se dělo v šatně před utkáním?
Máme tam hudbu a jsou tam určitě hráčky, co to hecujou..., i když před tímhle semifinále to moc nebylo?

 

Zarezervovala jste lístky pro rodiče na finále?
Pro jistotu jo, ale uvidím, jak to budou mít naši s prací. Budu jim volat, aby je někdo taky dovezl.

 

 

Teď už budete na finále v klidu?
Nejlepší by bylo, kdybychom předvedly něco jako s Austrálií. Určitě nemůžu říct, že nám o nic nejde, pořád jde o titul mistra světa. My jsme tu ale dosáhly tolik, že už můžeme hrát v klidu, placka je doma. S Amerikou to bude hrozně těžké, protože ony jsou fyzicky úplně někde jinde. Na druhou stranu můžou být svázaný, nemusí se jim dařit?

Jak jde srovnat tohle finále s Evropou 2005, nebo MS juniorek 2001?

Evropa a svět nejde srovnávat, ale tohle je zdůrazněné tím, že to je doma a máme tu úžasné fanoušky. A pokud jde o ty juniory, tak i tam tehdy hrála proti nám semifinále za USA Taurasi. Bude to prostě souboj velké země proti malé zemičce. 

 

Ve FIBA soutěžích už jste teď dosáhla prakticky všechno, co šlo. Nechtěla byste jako Jana Veselá zkusit ještě WNBA? 28 není žádný věk.
Myslím, že bych se tam moc neuplatnila, protože to je fyzicky strašně náročný basket. Neláká mě to. Jedině že by mě postavily někam do kouta a házely mi to tam. (směje se) Ale takhle by to asi nešlo. Nejspíš bych se neprosadila.

 

Proti Běloruskám jste se těžko odpoutávala k trojkám. Bylo těžké se při předchozích zápasech MS přeštelovávat do najížděčky?
No, když to nejde střílet, musím hledat jinou variantu. Nebo střílely jiné. Mně hrát jinak nedělá problém, dvojtakt umím třeba nějakej. To je základ basketu, i když já se tam příliš nehrnu. Přijde mi, že kolikrát mám vyšší úspěšnost při střelbě než z najíždění. První tedy volím variantu střelby a pak teprve něco jiného.

 

Za posledních pět zápasů v šesti dnech máte průměr 35 minut na zápas (27, 35, 39, 35, 39). Z 200 minut jste na hřišti chyběla jen v 25. Kde ještě berete sílu?
Já toho proti Machuli (Horákové) tolik nenaběhám. Určitě to těžké je, ale třeba ve čtvrtfinále, nebo i s Brazílii jsem cítila, že fanoušci jsou tak úžasní, že člověk to 40minutové běhání ani necítí. A dolehne to na něj až pak večer. 


Petr Hamták
Foto: carlosnovotny.com