Blog Mickeala, nej Amíka v Evropě, o zájmu NYK

Pete Mickeal, spoluhráč Luboše Bartoně v Barceloně, není momentálně jen nejlepším americkým plejerem na evropském území, ale také jde o slušného písmáka, v dnešním jazyce tedy bloggera. Když se o něj čerstvě zajímal jeho bývalý zaměstnavatel New York Knicks, hned se k tomu vyjádřil a vrátil se i trochu do minulosti:

"Byl jsem fakt překvapený, když jsem se teď doslechl, že se na mě informovali Knicks. Možná mě to ale zase tolik nezaskočilo. Musím vám k tomu něco říct. Když jsem byl draftovaný, získali mě v rámci "tradu". Najednou jsem byl v šatně s Latrellem Sprewellem, Glenem Ricem, Chrisem Childsem nebo Larrym Johnsonem.

Víc jsem se skamarádil se Spreem a Childsem a Johnson byl něco jako můj starší brácha. Dokonce jsem o Vánocích večeřel s jeho rodinou. Naučil jsem se od něj hodně. Byl jsem v NBA, sám a Larry mi dost pomohl. Třeba mi koupil dvacet obleků, když mi kouč Jeff Van Gundy přikázal, že musím na zápasy v oblecích chodit.

Tehdy jsem nehrál. Trenér říkal, že jsem nováček a musím si počkat, až na mě přijde řada. Tak jsem aspoň hrál NBA Live na PlayStation se Sprewellem a občas se k nám přidal Marcus Camby. Nemohl jsem si stěžovat.

Pro Knicks to je něco jiného, než kdyby se o mě zajímaly jiné týmy. Nikdo mě nezná tak jako oni. Někteří lidé ve vedení, co po mě tehdy sáhli, jsou tam stále.

Určitě bych byl tenkrát rád, kdybych si trochu zahrál. Nedostal jsem ani šanci se ukázat. Chápal jsem ale, že mi bylo jen 22 let a Sprewell a Rice měli přednost. Každý inkasoval asi 15 milionů dolarů za rok. Tak jsem si hleděl svého. Do haly jsem chodil dřív a odcházel poslední.

I když jsme nehrál, dalo mi to moc. Jen trénovat s tak chytrými a talentovanými hráči bylo něco. Byl to v podstatě veteránský tým. Sezonu před tím se probojovali až do finále.

Kdyby se o mě zajímal někdo jiný, nic by to se mnou nedělalo. S Knicks je to ale odlišné. Přesto, že jsem tam nikdy neměl šanci si zahrát. A to jsem působil na univerzitě ve skvělém týmu v Cincinnati, byl jsem v nejlepší pětce Států? A najednou jsem nehrál.

To nedokážete pochopit. Nešlo o to, že bych nebyl dobrý. Prostě jsem nikdy nedostal šanci. Dostalo se mi jen povzbuzujících slov jako: "Počkej si na svůj čas, on přijde."

Petr Hamták

Zajímavý profil Petea Mickeala najdete v lednovém vydání BASKET Magazínu