Blog Luboše Bartoně: o svých i jiných absencích v nároďáku, o Welschově situaci a taky o LeBronovi

Nevím přesně, kde začít, a tak začnu s reprezentací, se kterou se momentálně nacházím v Sofii.

Jsem s "repre" pouze jeden týden a už je mi dost jasné, že tento tým má před sebou světlou budoucnost. Nejenom, že je plný mladých talentů, ale taky hráčů a lidí, kteří se chtějí zlepšovat, a udělat pro to maximum.

 

Docela zajímavé je, že ve 30 letech jsem tady suverénně nejstarším hráčem, což jsem nečekal. Když jsem se to dozvěděl, okamžitě jsem chtěl volat o čtyři měsíce staršímu Jirkovi Welschovi, aby ihned přislíbil účast. 

Je to pro mě nová situace, ale musím po pravdě říct, že mi to zase tolik nevadí. Chci, abych do týmu přinesl zkušenost a hlavně abych vedl příkladem mladším hráčům.

Cítím se velmi dobře po zdravotní stránce a jsem plný elánu do hraní. Jasná věc, že hrajeme vlastně jenom o prestiž, ale to nemění nic na faktu, že bychom se měli jako tým zlepšovat a stmelovat se. Zvlášť když přijdou horší časy.

Je trochu škoda, ze tu nejsme kompletní, ale na druhou stranu tady můžou být hráči, kteří by jinak tu šanci neměli. Doufám jenom, že si z toho odvezou maximum a bude to pro ně i pro "repre" přínos.

 

Chtěl bych i navázat na téma, které se už hodně dlouho točí kolem národního týmu - omluvenky hráčů, stěžejních či nikoliv.

Letos to jsou Jirka Welsch, Honza Veselý a teď i Tomáš Satoranský. Další hráč, který tu není, David Jelínek, vypadá, že bude mít zdravotní problémy. 

Chtěl bych dát jasně najevo svůj postoj ohledně omlouvání z národních povinností. Každý pozvaný hráč by měl mít právo na svoji volbu - reprezentovat, nebo ne. Podle své situace.

Měl by udělat maximum pro to, aby se zúčastnil akcí národního týmu, ale ne za každou cenu, která by ho stála zdravotní nebo finanční újmu.

Myslím, že postačí, když uvedu svůj příklad. Reprezentuju Česko už od svých 14 let, do teď si pamatuju svůj první zápas v národním dresu proti Švýcarům v Nymburce, za kadety ´79.

Za seniorskou reprezentaci hraju od 17 let, tam jsem začínal utkáním v Gruzii. Je mi 30, takže si to můžete spočítat.

 

Celkově jsme chyběl čtyřikrát. Z toho jednou jsem byl v USA přes léto, abych mohl dostudovat.

Podruhé jsem byl už s národním týmem dva týdny v přípravě, ale ukázalo se, že mám naštíplý kus menisku, a tak jsem musel hned na operaci.

Třetí absence nastala minulé léto, když jsem si zranil achilovku těsně před koncem sezony a to mě vyřadilo nejenom na reprezentační blok, ale i na další půlku sezony v Barceloně.

Takže to máme dvě operace a jednou studijní povinnosti. Dostávám se tedy k poslední absenci, která nebyla zaviněna ani zraněním, ani školními povinnostmi, a na kterou si lidé vždy rychle vzpomenou, jakmile se začne mluvit o absencích hráčů v nároďáku.

Bylo to léto 2008 a já odmítl reprezentovat v kvalifikaci z jasného důvodu: měl jsem toho zkrátka dost, jak po fyzické stránce, tak po psychické. Byl jsem v zápřahu čtyři roky po sobě a tělo už nereagovalo na regeneraci.

Zrovna jsem podepsal nejdůležitější kontrakt své kariéry s Barcelonou a chtěl jsem být naplno připravený. To je jedna "omluvenka" za 16 let oblékání národního dresu.

Je jasné, že každý hráč je v jiné situaci a volba vždy není stejná. Jirka Welsch už druhým rokem čeká na angažmá, což je jeho priorita. A basta! Jirka do této doby vždy za nároďák hrál, jestli se nepletu, tak taky od svých 15.

A tak si myslím, že by mělo být fér neodsuzovat ho za to, že se bojí zranění a finanční újmy, což leckdy hodně pozmění kariéru. A věřte, že vím, o čem mluvím.

LeBron - neslýchaný krok

Abych změnil malinko téma svého prvního blogu, chtěl bych ještě okomentovat událost, kterou má teď v puse skoro každý fanoušek basketbalu.

LeBron James odmítl svůj předchozí tým Cleveland a zároveň víc než 20 milionů dolarů, aby se sešel v Miami s dalšími megahvězdami zámořského basketbalu, Dwyanem Wadem a Chrisem Boshem.

Pravda je ta, že LeBron James je jasně nejtalentovanější hráč v historii basketbalu. Může být ale nejlepší?

Po této události - těžko. Dvojnásobný MVP za poslední dva roky odešel do jiného týmu, aby se přidal k dalším hvězdám - neslýchané!

Slyšel jsem výroky Michaela Jordana a Charlese Barkleyho a musím s nimi jednoznačně souhlasit. Jasně dávají najevo, že James neměl v žádném případě opouštět Cleveland jenom pro to, že po 7 sezonách v Clevelandu nevyhrál prsten v NBA.

Cleveland byl dvakrát za sebou nejlepší tým NBA po základní části a bohužel pro něj mu vždy došel dech v play-off, kdy ostatní týmy byly schopny najít slabiny Cavaliers a porazit je.

Cleveland již delší dobu hledal řešení a prováděl spoustu zajímavých trejdů, aby mohl postavit kolem Jamese vítězný tým.

Na druhou stranu bude příští sezona v NBA zajímavější. Lakers obhajují titul a chtějí "3-peat". Boston udržel sestavu, ovšem všichni stěžejní hráči kromě Ronda jsou již za svým zenitem a o rok starší.

Orlando bude taky kousat a myslím, že ještě neřeklo poslední slovo. No a teď tady máme "supertým" Miami Heat, který bude koučovat "zelenáč" Spoelstra.

Tímto konstatováním bych se chtěl rozloučit a brzy určitě na "viděnou".

Zdraví vás
Luboš Bartoň